Alžběta od Trojice

Není to tak dávno, co Karmelitánské nakladatelství vydalo svazek portrétů karmelitánských světců a osobností Svatí Karmelu od italského bosého karmelitána, hagiografa a biblisty Antonia Marii Sicariho (nar. 1943), jejž jsme rovněž v Revue Theofil recenzovali. Krátce na to se na pultech knihkupectví objevil další knižní počin od téhož autora a od téhož vydavatelství, který jakoby rozšiřuje jednu výseč z předchozího hagiografického souboru, konkrétně životopis francouzské blahoslavené karmelitky Alžběty od Nejsvětější Trojice (1880-1906), dnes - pravděpodobně kvůli souladu s originálním zněním jejího jména - nazývané spíše jako Alžběta od Trojice (Élisabeth de la Trinité). A právě její jméno tvoří rovněž název vydané biografie: Alžběta od Trojice (v italském originále Elisabetta della Trinità: un'esistenza teologica, Milano 2000, český překlad Jan Poříz OCD).

Osoba Alžběty od Trojice prozatím nedosáhla takové proslulosti, jako je tomu např. v případě tří svatých karmelitánských Terezií: Terezie od Ježíše (neboli z Avily), Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře (neboli z Lisieux) a Terezie Benedikty od Kříže (Edith Stein), ale i přesto dosáhla nemalé „popularity" a známosti, a to i u nás, kde k tomu jistě přispěly především dosavadní publikační počiny, kdy kromě článků v časopise Karmel, zejména sérii textů z let 2005-2007, vydávaných ke stému výročí úmrtí bl. Alžběty, se o to zasloužila trojice (a jistě i Trojice :-) ) dosavadních publikací o Alžbětě: útlá životopisná kniha belgického karmelitána Conrada de Meestera Tvá blízkost je mé štěstí (Karm. nakl. 1995); krátký rozbor Alžbětina stěžejního textu, její modlitby k Nejsvětější Trojici, Modlitba blahoslavené Alžběty od Nejsvětější Trojice, sepsaný francouzským teologem Philippem Ferlayem (Karm. nakl. 1994); a pak zejména uvedení do Alžbětina života i jejího díla (s úryvky Alžbětiných dopisů, básní, modliteb a zápisků) od italské karmelitánky, autorky mnoha publikací o mystice, karmelitánské spiritualitě a hagiografií, Giovanny della Croce Alžběta od Nejsvětější Trojice (Karm. nakl. 2003). Na tuto dosavadní řadu české „alžbětínské" literatury nyní navazuje nový titul Alžběta od Trojice, jenž dosavadní publikované informace rozvíjí. A už rozsah stran (272) napovídá, že oproti stávajícím, v češtině vydaným publikacím značně.

Čím se poslední kniha o bl. Alžbětě liší od předchozích titulů? Kromě rozsahu zejména svojí důkladností a ponorem do hloubky. Nová kniha o bl. Alžbětě není povšechným seznámením s jejím životem a nahlédnutím do ukázek z jejích textů, ale je pokud možno duchovní hlubinnou sondou do Alžbětiny osobnosti. Kniha sice sleduje chronologii života blahoslavené, ale vykresluje v první řadě její teologický či duchovní portrét. Čerpá rovněž z jejích textů, ale zasazených do kontextu Alžbětiných duchovních dějin. Je faktografií, ale spirituálně-teologickou faktografii. Je teologií, ale ne suchopárnou, samolibou spekulací, nýbrž teologií určenou k životu („Není to ... životopis v tradičním smyslu. Bude se tu vyprávět spíše o teologii, jež se stala životem", s. 19.), určenou k tomu, aby nás teologicko-literárně vylíčená Alžbětina hlubina inspirovala v naší hlubině a vyprovokovala k následování jejího Snoubence, jehož lásku k sobě i svou lásku k Němu se snažila vykreslit svým životem, ba dokonce i svým umíráním: „Být Snoubenkou znamená mít oči upřené na Jeho oči, myšlení ovládané Jím samým, srdce zcela v Jeho rukou, zcela naplněné, tak jako by žila mimo sebe a přešla do Něho, duše v Jeho duši, naplněná Jeho modlitbou, celé bytí prostoupené a obětované. Znamená to upírat na Něj neustále svůj pohled, aby zachytila i nepatrné znamení i nepatrnou touhu; znamená to vstoupit do veškeré Jeho radosti, dělit se o veškerý Jeho smutek. Znamená to být plodná, být spoluvykupitelkou, rodit duše k milosti..." (s. 14).

Jak jsem poznamenal již u knihy Svatí Karmelu, otec Sicari píše živě a poutavě. To se týká i této teologicko-biografické knihy, u níž navíc zdůrazňujeme, že i zcela zasvěceně (což samozřejmě platí i u jeho předchozí knihy). Jeho kniha o blahoslavené karmelitce je opravdu šťavnatá, kdy na podnose teologických úvah a souvislostí podává šťavnaté plody Alžbětina života, jimiž jsou její písemnosti, kterými onen podnos takřka přetéká. Tmelem těchto prvků knihy - tedy teologických reflexí a Alžbětiných textů - je pak teologický vhled autora a jeho vlastní duchovní zkušenost, již nelze v textu skrýt. Četba knihy se také může stát jakýmisi „soukromými exerciciemi", což do jisté míry odráží i autorův úmysl, že při jejím psaní „myslel především na formaci mladých řeholníků a řeholnic" (s. 20), jíž se mimo jiné ve své řeholní činnosti také věnuje. Je však samozřejmé, že tento formační důraz se netýká jen zasvěcených osob, ale může být s užitkem uskutečňován i u „neřeholníků".

Nezbývá než přát, aby si tato kniha našla mnohé čtenáře a aby podobných zasvěcených teologických biografií osobností duchovního života vyšlo v budoucnu více, a poděkovat všem, kteří se na přípravě této hodnotné knihy podíleli.

Více o bl. Alžbětě od Trojice

Související články:

Raoul Plus: Jsme nebem
Lukáš Drexler: Svatí Karmelu
Alžběta od Trojice: Můj Bože, Trojice 
Alžběta od Trojice: Dopisy Markétě 1 
Lukáš Drexler: 365 dní s mystiky Karmelu
Lukáš Drexler: Velká Terezie a Malá Arabka (recenze)
Alžběta Dřímalová, Lukáš Drexler: Dopisy Markétě - Úvod