Podvod magie

Je potěšitelné, že od doby poslední recenze knihy na téma okultismu, vlivu Zlého, exorcismu ap. v Revue Theofil (viz zde) se nabídka knih z této oblasti výrazně rozrostla, zejména díky vydavatelské aktivitě Karmelitánského nakladatelství a nakladatelství Paulínky. Jedním z posledních knižních počinů na toto téma je titul Podvod magie (italsky L'inganno della magia. Come liberasi dai falsi profeti, Roma 2007), již napsal italský kněz, vicerektor palermského arcidiecézního semináře, zástupce diecézního centra pro povolání a bývalý exorcista Leoluca Pasqua (1967).

Útlá knížka je rozdělena na dvě hlavní části.

První část, která má spíše obecnější charakter, pojednává o magii jako takové; je nám v ní představena definice magie, její povaha, zdroje, formy a typy a její cíle, dále průprava a strategie mágů a jejich působení v současné společnosti, následky působení magie v životech zasažených lidí a v závěru stručný, ale výstižný pohled Bible na magii.

Důvod utíkání se k magii v západní společnosti autor vidí jasně: „Uchylování se k magickým praktikám ukazuje na hlubokou existenciální prázdnotu v naší společnosti" (s. 19). Není-li nitro člověka zaplněno Bohem, stává se uvolněným místem pro různé duchovní náhražky, které mají často na člověka výrazně destruktivní vliv. A v případě magie se autor vyslovuje jasně: neexistuje dobrá a špatná magie, bílá a černá, neboť obojí v sobě nese klamnou touhu ovládat Boha a úsilí manipulovat jím pro své cíle, „podřídit" si ho a dosáhnout tak všemocnosti. Obojí je zlé a ani tzv. „bílou magii" nelze ospravedlnit kvůli svému rádoby dobrému účelu: „Hledání správných věcí pochybnou cestou ... přináší zničující výsledky jak v životě mága, tak v životě těch, kdo se svěřují do jeho rukou" (s. 7). Navíc, odhlédneme-li od různých šarlatánů a podvodníků, stylizujících se do role mága z důvodu finančního prospěchu, provozováním magie se nevstupuje do osvobozujícího, uzdravujícího a spásného vztahu s Bohem, ale do vztahu s negativními, podmaňujícími a svazujícími osobními silami, které Bible nazývá nečistými duchy či démony, nebo v případě „satanolatrie", kdy se mág vědomě odevzdává Satanovi, i do vztahu se samotným Satanem, což vede k těžký případům posedlosti, která bývá příčinou závažných psycho‑somatických potíží nebo může vést až k sebevraždě. Jak píše sám autor: „Magie si chce přivlastnit nadlidskou moc. Usiluje však o moc, která náleží pouze Bohu. Jedině Bůh, Stvořitel vesmíru, má moc nad životem každé stvořené bytosti. Kdykoliv se člověk staví na Boží místo a nárokuje si Boží moc, vzdaluje se od autentické náboženské zkušenosti, která se vždy vztahuje k Bohu a k jeho stvoření, a vstupuje do světa magie, v němž není místo pro Boha, ale pouze pro okultní síly, o nichž si mág namlouvá, že je ovládá prostřednictvím tajemných rituálů" (s. 22-23). V závěru uvedeného citátu je zmíněno to, co autor dále v knize rozvíjí: mág si namlouvá, že ovládá „okultní síly", ale skutečností je, že okultní síly postupně více a více ovládají jeho a skrze něj i jeho „klienty". Cestou z tohoto podmanění je jedině odvrácení se od páchaného zla a upřímné obrácení se k Ježíši Kristu a odevzdání se jemu, což s sebou nese i cestu postupného uzdravení skrze osobní ryzí duchovní život (viz níže), ale i s pomocí služby exorcismu.

Bible vyjadřuje k magii, okultismu a pověře jasný názor: „Magické praktiky jsou vážnou urážkou Boha. Jsou hříchem, který Písmo přirovnává k modloslužbě" (s. 57). Na potvrzení svých slov autor knihy uvádí mnoho míst a odkazů z Písma, jež jsou vůči světu magie a jeho praktik nekompromisní, a tuto část uzavírá jasnými slovy: „Tento krátký biblický exkurz ukazuje, jak jsou dějiny spásy poznamenány silou, která je zaměřená proti Bohu. Je to zhoubná osobní moc, nesoucí své přesné jméno: ďábel, satan, protivník. Ten od počátku usiloval o zničení Božího plánu lásky k lidem tím, že jim nabízel jiný plán, z něhož je Bůh vyhoštěn, aby tak člověku zůstal prostor pro jeho vlastní touhu po všemocnosti" (str. 62).

Druhá část se zabývá tím, co autor v první kapitolce této části nazývá „magickou vírou". Nejprve vysvětluje pojmy „znamení", „symbol" a „obřad", aby následně předvedl, jednak jak „magické myšlení" a magie vůbec infikuje svět víry, a dále aby ukázal rozdíl mezi onou „magickou vírou" a vírou v jediného Boha, mezi světy magické a křesťanské zkušenosti, a pomohl rozlišit často podobné symbolické úkony z obou, tak nesmiřitelných světů. Za tímto účelem vybírá základní náboženské symboly: kříž, olej, sůl, svíci, kadidlo, žehnání, exorcismy a svátosti, které jsou používány jak v rámci křesťanské víry, tak v prostředí magie, avšak samozřejmě za diametrálně odlišným účelem a zacílením a tím pádem nesoucí odlišný obsah a účinek.

Závěr druhé části a vůbec celé knihy tvoří dvě kapitolky. V první autor předkládá srovnání základních charakteristik křesťanské a magické zkušenosti (doporučuji zejména výstižný a přehledný souhrn na s. 97), na němž je krásně vidět diametrální rozdíl mezi těmito dvěma oblastmi, a ve druhé kapitolce, která je potřebným a důležitým závěrem, nabízí „návod", jak bojovat proti pokušením magie a jak proti nim obstát, jehož stručné vyjádření je jasné: „Je třeba jít cestou, kterou církev hlásá odjakživa: ‚Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky‘ (Žid 13,8)" (s. 98). Je třeba následovat Krista a učinit ho středem svého života, budovat společenství s Bohem s pomocí jeho slova a svátostí, „vydat se cestou víry bez polovičatosti a vlažnosti, které často vytvářejí úrodnou půdu pro nejrůznější hrátky otce lži, jehož jediným cílem je vzdálit nás od Boží lásky" (s. 98). „Je třeba se vyzbrojit, mít odpovídající nástroje a připravit se k duchovnímu zápasu. Ten nelze vybojovat pouhými lidskými silami a dobrou vůlí, ale vyžaduje Boží milost" (tamtéž). V našem aktivním životě s Bohem by měly mít místo bdělost, naslouchání Pánovu slovu v Písmu a učinění ho naším každodenním chlebem, modlitba jako rozhovor lásky s Otcem („Bez modlitby bychom se stali nejen křesťany vlažnými, ale i ‚ohroženými‘" /s. 100/.), odevzdanost a důvěra Bohu, a to i navzdory možnému utrpení, jež může být dopuštěno např. jako zkouška naší lásky a věrnosti či jako prostředek k uvědomění si naší slabosti a křehkosti a závislosti na Bohu, dále život ve společenství Církve, přijímání svátostí, zejména eucharistie („Člověk žijící intenzivním svátostným životem ... kolem sebe buduje ochranný val, který ho chrání před magickými kouzly" /s. 27/.), a důvěra Pána prosit i o „nemožné". „Musíme odmítat každou polovičatost a všechny laciné zkratky a usilovat o vydanost, stálost a vytrvalost, spoléhat na Boží zaslíbení" (s. 103). Jako vzor odevzdanosti navzdory aktuálnímu utrpení je nám předkládána Panna Maria: „Maria dokázala čekat. Nebyla netrpělivá v hledání odpovědí. Nevyhýbala se utrpení. Nevzdala se naděje a lásky ani v nejdramatičtějších chvílích svého života, kdy stála pod křížem svého Syna" (s. 103). A jak bylo v úvodu knihy zmíněno, z čeho vyvěrá současný zájem o magii, tak v závěrečné kapitolce knihy je jasně poukázáno, v čem tkví náležité zaplnění oné existenciální prázdnoty, naplnění člověka i smyslu jeho života: „Člověk je stvořený k tomu, aby šťastně žil ve společenství s Bohem a s lidmi. To je nejhlubší podstata lidského štěstí" (s. 14). Naše vnitřní prázdnota je určena pro naplnění Bohem, Boží přítomností, velebností a dobrotou, k čemu se dochází upřímným a žitým vzájemným vztahem člověka s Bohem, který je zároveň žit uprostřed vztahů s druhými lidmi.

Knize samotné nelze téměř nic vytknout. Snad jen lze poukázat na autorovu mýlku v poznámce pod čarou na s. 33, v níž tzv. Knihu svatého Cypriána přisuzuje sv. Cypriánovi z Kartága (3. stol.), kdy tohoto kartáginského biskupa zaměňuje se sv. Cypriánem z Antiochie, který se oproti prvnímu Cypriánovi dle zachované legendy zabýval před svým obrácením magií. Ona kniha, jež je mu připisována, je však novodobým podvrhem. Tato kniha byla prvně publikována v 19. století a nemá nic společného ani s jedním z těchto dvou křesťanských světců, nýbrž pouze zneužívá jejich jména, aby dodala autoritu svému magickému obsahu.

Při četbě knihy Podvod magie si možná také povšimneme jejího zaměření na zemi svého původu, tedy na italské prostředí, které je v lecčem hodně odlišné od našeho prostředí - podle popisů magických praktik v knize je znát, že v italském prostředí mágové velmi zneužívají a napodobují církevní symboly, rituály, křesťanské modlitby ap., kdežto u nás - dle mého soudu - převažuje spíše snaha obléci magické do vědeckého hávu, „racionalizovat iracionální" ap. Tento italský akcent by ale neměl být překážkou, nýbrž spíše naopak obohacením. Vždyť mechanismy magie jsou stejné, ať se snaží maskovat pod rozdílné „převleky".

Kniha Podvod magie je dobrou, přínosnou a potřebnou knihou a lze ji jedině doporučit. Stručnou a srozumitelnou formou předkládá jak základní orientaci a rozlišení pro ty, kteří se s touto tématikou setkávají poprvé, tak se může stát výbornou pomůckou a rádcem osobám působícím v pastoraci. Je přehledná, obsažná, stručná, přístupná a čtivá a svěžím způsobem se vyslovuje k tématu, jež se stále a znovu vrací jako pokušení pro člověka.

Související články:

 Zlí duchové, reiki, exorcismus (video) 
Jacques Verlinde, Lukáš Drexler: Křesťanství a okultismus  
Marian Matusik: Panna Maria a modlitba růžence jsou pro satana nepřekonatelné hrozby  
Lukáš Drexler: Léčitel Bruno Gröning, ale jakou mocí? 
Peter J. Ashton: New Age a křesťanství, část 1/2 
Peter J. Ashton: New Age a křesťanství, část 2/2 
Gabriele Amorth: Exorcisté a psychiatři
Ježíš Kristus, nositel živé vody (2003)
Lenka Fričová: Z ašramu do kláštera 
Justin: Oč jde démonům? 
Malý slovník New Age 
New Age stručně 
Exorcismus