1.

Království Boží

Jak podivuhodné byly, Pane, tvé rozmluvy s učedníky v době po zmrtvýchvstání!
Když jsi kráčel se dvěma učedníky k Emauzům, vykládal jsi jim proroctví vztahující se na Tebe. Potom jsi odevzdal svým apoštolům svátosti a sdělil zásady a poučení nutné k udržení a řízení své církve. Tím jsi je připravil na chvíli, až na ně sestoupí Duch svatý, až podle prorokova vidění povstanou pod dechem Ducha Božího suché kosti a budou z nich živá těla (Ez 37, 4-6). Připravil jsi je na den, kde jim s výsosti pošleš světlo i sílu a pomažeš je svým Duchem.

Vše, cos jim tenkrát řekl, budu uvažovat prostou a vážnou vírou. „Království" bylo předmětem tvého
poučování. Dej, abych nikdy nezapomínal, že jsi zde na zemi zřídil své království, že církev je tímto tvým dílem, že jsme živi pod tvou vládou, pod tvými zákony a před tvýma bdělýma očima, a mluví-li k nám církev, že to k nám mluvíš Ty sám! Nedopouštěj, abychom byli tupými a tvrdými, přisvojujíce si tuto podivuhodnou pravdu, nedej, abych při slabosti tvých pozemských zástupců zapomínal, že skrze ně mluvíš a jednáš pouze Ty!

V oné chvíli, kdy jsi opouštěl tuto zemi, založil jsi království Boží, aby sis zde na zemi udržel své místo až do konce času a své slovo uskutečnil viditelně i pak, když tvá osobní přítomnost přestala a Ty jsi zaujal své místo v nebi. V pravé a věrné víře budu mít stále před očima obraz, jak učíš apoštoly všem pravdám i zákonům Božího království, a budu se Ti klanět a v duchu o Tobě uvažovat a tvým slovům naslouchat.

Přijď  tedy, drahý Spasiteli, a dopřej mi své sladké poučování! Není ho ovšem třeba samo o sobě, ani si to nepřeješ, protože k nám mluvíš skrze svou církev, a nám platí slovo věčné pravdy, že ve své neomylné církvi učíš lidi tak, jako kdysi apoštoly, i nadále. Ale asi budu potřebovat, abys mi den po dni podával své poučení podle nových okolností a potřeb života. Budeš asi nucen dát mi pravý božský cit pro zjevené pravdy, abych, když poznám jasně definované pravdy, mohl vytušit i jiné pravdy a přisvojit si je. Takové pochopení tvých pravd budu asi potřebovat - zvláště proto, aby byl můj duch přístupný i jiným pravdám anebo aspoň proto, abych byl uchráněn nesprávných názorů a bludných časových domněnek. Potřebuji Ducha Letnic. Utěšitele, který oživoval svaté Otce a církev a s jehož pomocí bych nejen, pokud se týká vyslovených pravd, mluvil, jak mluvili oni, ale také smýšlel jako oni. Při všem se musím chránit jakési původnosti ducha, který se vzdaluje od pravdy, protože odvádí od Tebe! Uděl mi milost, abych ve všech skutcích ducha rozeznal vždy pravdu od bludu.

A k tomu mi, Pane, uděl čisté svědomí, neboť jen takové je s to přijímat tvá vnuknutí a učinit je plodnými. Mé ucho je těžko chápavé, takže neslyším tvůj hlas - můj zrak je zakalen, takže nedovede jasně rozeznávat tvá svědectví. Pouze Ty můžeš zbystřit můj sluch, dát mým očím pravé světlo, očistit a přetvořit mé srdce.
Dovol, abych usedl u tvých nohou jako Magdalena a poslouchal tvá slova. Dej mi onu pravou moudrost, která v modlitbě, rozjímání a osobní rozmluvě s Tebou hledá, co je tvá vůle, spíše než v knihách a lidské vědě. Pomoz, abych vždy rozeznal tvůj hlas od cizích hlasů, abych ve všech otázkách a pochybnostech nalezl bezpečnou cestu v Tobě! Pomoz, abych odpovídal podle zvláštností svého ducha vždy, kdykoli Ti projevuji úctu, abych spoléhal na Tebe jako na velkého Ducha, který nekonečně převyšuje ubohý lidský rozum!

2.

Odevzdanost ve svatou vůli Boží

Ty, Pane, sám jediný vládneš veškerou moudrostí a vědou. Ty víš vše, co se s námi stane, od počátku světa, a sám jsi to stanovil. Vše jsi nejmoudřeji zařídil a víš, jaké budou mé osudy po celý život až do smrti. Víš, kolik času mi bude ještě dopřáno, víš, kdy zemřu. Vše do nejmenší podrobnosti jsi zařídil, vyjímaje hřích. Každá příhoda mého života je jistě k mému dobru, neboť pochází od Tebe. Svou podivuhodnou prozřetelností mne vedeš rok za rokem, od mladosti až do stáří, s dokonalou moudrostí a nevýslovnou láskou.

Pane, Tys přišel na tento svět, aby jsi splnil ne svou vůli, ale vůli svého Otce. Dej i mně prostou a dokonalou odevzdanost do vůle Otce i Syna. Víš nejlépe, co je pro mě dobré, vždyť mne miluješ více než já sám sebe. Jsi ve své prozřetelnosti svrchovaně moudrý a ve své ochraně všemohoucí. Nevím, co mi přinese budoucnost, ale odevzdávám se zcela v tuto nevědomost a děkuji Ti, žes mne neponechal mé vlastní péči, žes nesložil na má bedra těžkou odpovědnost, ale ses mne zcela ujal ve své ruce. Nemohu si přát více než tvou péči, a že nejsem ponechán své péči. S tvou milostí Tě budu následovat všude, kamkoli půjdeš, nebudu kráčet vlastními cestami. Vyčkám vždy tvého pokynu a podle něho budu rázně a neohroženě jednat. I netrpělivosti se budu chránit, když mne na okamžik ponecháš v temnotě a pochybnosti. Nebudu se hněvat ani si stěžovati, stihne-li mne neštěstí, napadne-li mne úzkost.

Vím, Pane, že splníš na mně svůj úkol, splním-li s tvou milostí já svůj. Ty neopouštíš nikoho, kdo Tě hledá, nezklameš toho, kdo v tebe důvěřuje. Čím více budu prosit o tvou ochranu, tím jistěji a úplněji se mi jí dostane.
Proto volám nyní k Tobě celou duší, prosím pokorně, chraň mne přede mnou samým i jakoukoli vůlí cizí, která se neshoduje s tvou vůlí. Ale pak, pro tvé milosrdenství Tě prosím, nebuď přísný, ale laskavý ve svých úradcích. Nenavštěvuj mne těžkými zkouškami, které snesou jenom svatí, ale měj strpení s mou slabostí a veď mne, smím-li za to prosit, po klidné a bezpečné cestě do nebe! Ale i tak odevzdávám do tvých rukou vše, dobrotivý Spasiteli, nesmlouvám: jen na mne nenakládej zkoušky příliš těžké. A učiníš-li to přece, propůjč mi podle toho i velké milosti. Naplň mne svou silou a svou útěchou, aby tvá navštívení nebyla pro mě k smrti věčné, ale ke spáse a k životu.

3.

Pán se loučí s apoštoly

Klaním se Tobě, Pane a Bože, ve spojení s tvými apoštoly, se kterými ses po čtyřicet dní po svém zmrtvýchvstání setkával. Byly to dny tak šťastné, tak klidné a shonem světa nerušené, že když uplynuly, apoštolé měli za to, že teprve začínají. Jak rychle jim asi uběhla tato první doba velikonoční! Snad ani sami nevěděli, kdy skončí. Ale jistě pro ně bylo bolestné myslet na konec. Tak byli plni radosti z přítomného okamžiku. Jaká to doba útěchy! Jaký opak toho, co právě se událo! Bylo to pro ně nejblaženější období, předchuť nebe, kdy byli chráněni před zvědavými zraky a hovory lidí. Byly to dny radostného údivu, rozjímání, klanění, plesu ve tvém světle.

Ty však, Pane, jsi to věděl lépe. Oni si přáli a toužili, aby tato pokojná doba nikdy neskončila nebo aby ustoupila ještě šťastnější, ale Ty ve své věčné moudrosti jsi věděl, že je dobré a nutné, aby vzali na sebe útrapy a smrt, aby došli vyšší blaženosti. Kdybys neodešel, nepřijde k ním Utěšitel. Nechtěl ses od nich odloučit, aby v soužení a opuštěosti získali více než citelné radosti z tvé oblažující přítomnosti.

 Klaním se Ti, Otče, že jsi seslal Syna a Ducha svatého, i vám se klaním, Synu a Duchu svatý, že jste tak chtěli.
Bože můj, dej, abych nikdy nezapomínal, že okamžiky útěchy zde na zemi jsou pouze k občerstvení, ne však trvalý stav, že na zemi trvání nemají, ale jenom v nebi! Zdá se, že nám jsou zde dopřány pouze proto, aby nás připravily na nové činy a nové útrapy. Dej mi, Pane, aspoň občas tyto útěchy! Vylij na mne sladkost své přítomnosti, abych na své cestě neumdléval. Jinak by mi při mé velké slabosti připadala tvá služba příliš jednotvárná a nudná - upustil bych od modlitby a rozjímání, v duševní vyprahlosti bych zanedbával denní povinnosti nebo bych je konal jen proto, aby mi působily radost, ne však pro Tebe! Uděl mi občas pomoc svých božských útěch, ale nedej, abych v nich ochabl. Kéž jich užiji k tomu účelu, který máš na mysli Ty! A odejmeš-li mi je, kéž to nepociťuji tolik, abych ztrácel odvahu, ale dej, abych tím byl povznesen, tak aby se mé myšlenky i touhy obrátily jenom k nebi!
 

4.

Cesty Boží nejsou jako cesty naše

Božský Spasiteli, klaním se tvé nekonečné moudrosti, která vidí to, co my nevidíme, a která vše nejlépe řídí. Když jsi řekl apoštolům, že od nich odejdeš, zděsili se, jako bys jejich víru i důvěru nepěkně zklamal. Zdálo se, jako by Ti chtěli činit výčitky: Zda jsme pro Tebe neopustili všecko, zda se nezřekli krbu i domova, rodiny i příbuzenstva, otce i matky, ženy i dětí, přátel i sousedů, všeho pohodlí a životních zvyků a nešli jsme za Tebou? Neodřekli jsme se světa a neodumřeli mu, jen abychom byli s Tebou na věky? A nyní říkáš, že nás opustíš? Je to rozumné, spravedlivé? Je to věrnost k tvým zaslíbením? Což jsme se na tom nedohodli?Pane, klaníme se Tobě, ale jsme zcela zaraženi, nevíme, co na to říci.

A přece Bůh je pravdivý, ale každý člověk lhář. Kéž jen tvé božské slovo v našem duchu překoná všeliké důvody a umělé výmluvy zevního zdání! Ať nás vede víra, ne tělesné zření! Tys ospravedlněn, i když Tě lidé obviňují, tvá věc vítězí, třeba že hrozí podlehnout. Mít Tě opravdu, to znamená nejprve Tě ztratit! Člověku není nejprve a nejvíce zapotřebí zevnějšího vůdce, třeba že by byl sebe prospěšnější, ale vnitřní pomoci, neviditelné, osobní! Tys jej chtěl zhojit nejen na povrchu, ale až do kořene. Nezměnit zevní tvářnost, ale vyrvat a zničit jádro a kořen veškerého zla. Chtěl jsi navštívit jeho duši, a proto jsi jej tělesně opustil, abys k němu mohl zase přijít v duchu. Proto jsi nezůstal u svých apoštolů, jak to bývalo ve dnech tvé pozemské pouti, ale zato jsi k nim přišel duchovně, aby jsi s nimi byl mocí Parakleta (Ducha svatého) v mnohem užším spojení navždy.

Můj Bože, vyznávám svou velikou slabost a ji lituji, protože mne tak snadno strhuje k pochybnosti - ne-li o Tobě, tedy aspoň o tvých služebnících a zástupcích, neděje-li se vše podle mé vůle a mého očekávání. Bývám netrpělivý, chladný, vzpurný a reptám. Pane, uděl mi velkomyslnou a pevnou víru v Tebe i tvé zástupce a sluhy.

[Převzato z John Henry Newman: Bůh a já, Krystal, Olomouc 1930. Z anglického originálu Meditations and Devotions, III, přeložil Prokop Holý. Jazykově upraveno.]  

Více o bl. Johnu Henrym Newmanovi 

Od téhož autora:

Bůh a já 8
Bůh a já 7
Bůh a já 6
Bůh a já 5
Bůh a já 4
Bůh a já 3
Bůh a já 2
Bůh a já 1
Modlitba za jednotu
Traktát o Nejsvětější Trojici
Modlitba za světlo pravdy 
De Profundis - Z hlubin 
 Před rozjímáním 
Bůh - Stvořitel

Související články:

Lukáš Drexler: John Henry Newman: I pokus se počítá  
Lukáš Drexler: V "communiu" s kardinálem J.H. Newmanem 
Veronika Giuliani: Chceme-li být spaseni, to záleží na nás  
John Henry Newman - životopis