O stvořeném a nestvořeném duchu

„Sešli svého Ducha a budou stvořeny všechny věci."[1]

Jeden mistr praví: Je jeden nestvořený duch, to je Bůh, a je stvořený duch, který z nestvořeného ducha vychází: anděl a duše.

Otec obrací své oko na své bytí, jež je jeho přirozeností, a patří na sebe. A když tak patří sám na sebe, vidí všechny věci najednou. A tvoří[2] Slovo a mluví se do Slova a všech věcí, a Slovo mluví nazpět do Otce. V tomto skvělém patření, v němž se vidí Otec ve svém Synu a Syn se tak skvěle vidí v Otci, v tom mají tak velikou blaženost, že všechna rozkoš, kterou si kdy všichni duchové, i sama Maria, získali, není nic proti nezměrné blaženosti, kterou mají ve zjevení božské přirozenosti.

Chceme-li nyní přijmout Ducha svatého, musíme si počínat tak jako Duch Boží. Musíme obrátit oči rozumu na sebe a nahlížet vznešenost našeho duchovního bytí, jak jsme podle Boha utvořeni a stvořeni k tomu, abychom byli sjednoceni s duchem Božím. Když pak vidíme skvělost sebe samých, jak s ním máme požívat jeho skvělosti, měla by nám z toho vzejít tak veliká radost, že bychom již mimo ni nehledali jinou. Tedy musíme jednat jako nestvořený duch.

Druhý je duch stvořený. To je anděl. Také jako on si musíme počínat, chceme-li denně přijímat Ducha svatého. Neboť anděl nepřetržitě upřeně hledí do zrcadla božství, a každý přijímá z božského světla více nebo méně, podle své hodnosti, v níž je k Bohu seřazen. Každý přijímá a dává dále dalšímu. Tak bychom museli také stále hledět do zrcadla božství, a co by nám bylo od Boha zjeveno, to bychom museli sdílet s těmi, kteří nepřijímají bezprostředně a kteří jsou téže přirozenosti.

[Přeložil P. A. Svatoš OP. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 4, 1939. Upraveno a doplněno poznámkami redakcí Revue Theofil. Německé znění zde.]

Více o Henrym Haneovi 

Od téhož autora:

Jak přicházíme k Bohu

Související články:

Reginald Dacík: Německá mystika 14. století  
Johannes Ruysbroeck: Kniha dvanácti bekyň 
Johann von Sterngasse: O spočinutí duše 
Mistr Eckhart: Boží přítomnost v člověku 
Mistr Eckhart: Prýští z Boží milosti...
Giselher ze Slatheimu: O lásce 
Gerlach Peters: Jen Boha chci!
Mistr Eckhart: Marie a Marta
Jan od Kříže: Duchovní píseň
Terezie z Avily - učitelka modlitby 1
Terezie od Ježíše: Výkřiky za bloudící 
Jan od Kříže: Jak dobře znám já zdroj
Lukáš Drexler, Arnold der Rote: Přijetí Boha
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie
Jaroslav Ovečka: Duchovní píseň sv. Jana od Kříže 1 
Terezie z Lisieux: Dopisy duchovnímu bratru-misionáři 1 
Marie Magdaleny de‘Pazzi: Překážky Duchu svatému v nás 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Pravá zbožnost k Duchu svatému 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Hymny, jež zpívala ve vytrženích (1/3)
Terezie z Lisieux: Sebeodevzdání v zápalnou oběť milosrdné Lásce Boží  
Hans Urs von Balthasar: Počátek kontemplace tkví ne v naší, ale v Boží lásce  
Hildegarda z Bingenu: Duch Boží pozvedá ducha člověka k nazírání děl Božích  
Tomáš Akvinský: Blaženost člověka spočívá v patření na Boha  
Mistr Eckhart: Rozením Ježíše se duše stává plodnou ženou  
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha  
Johannes Franke: Nad čím se můžeme rmoutit 
Johannes Franke: O blahoslavené Panně  
Jean Daniélou: Mystické poznání Boha  
Johannes Franke: Synovství Boží

Poznámky:

[1] Ž 104,30.

[2] Autor zde nemá na mysli stvořitelskou činnost, jako kdyby Slovo, tj. druhá božská Osoba - Syn, bylo stvořením, ale má na mysli původ Slova-Syna v Otci. V němčině je zde slovo formet. Pozn. RTh.