Henry Hane, 1.6. 2014
Svatodušně laděné kázání anglického karmelitána Henryho Hanea (+ 1299), společníka svatého Šimona Stocka, které se původně spolu s dalšími dvěma od téhož autora nacházelo ve středověkém souboru kázání zejména německých dominikánských mystiků vč. Mistra Eckharta "Paradisus anime intelligentis".
Jeden mistr praví: Je jeden nestvořený duch, to je Bůh, a je stvořený duch, který z nestvořeného ducha vychází: anděl a duše.
Otec obrací své oko na své bytí, jež je jeho přirozeností, a patří na sebe. A když tak patří sám na sebe, vidí všechny věci najednou. A tvoří[2] Slovo a mluví se do Slova a všech věcí, a Slovo mluví nazpět do Otce. V tomto skvělém patření, v němž se vidí Otec ve svém Synu a Syn se tak skvěle vidí v Otci, v tom mají tak velikou blaženost, že všechna rozkoš, kterou si kdy všichni duchové, i sama Maria, získali, není nic proti nezměrné blaženosti, kterou mají ve zjevení božské přirozenosti.
Chceme-li nyní přijmout Ducha svatého, musíme si počínat tak jako Duch Boží. Musíme obrátit oči rozumu na sebe a nahlížet vznešenost našeho duchovního bytí, jak jsme podle Boha utvořeni a stvořeni k tomu, abychom byli sjednoceni s duchem Božím. Když pak vidíme skvělost sebe samých, jak s ním máme požívat jeho skvělosti, měla by nám z toho vzejít tak veliká radost, že bychom již mimo ni nehledali jinou. Tedy musíme jednat jako nestvořený duch.
Druhý je duch stvořený. To je anděl. Také jako on si musíme počínat, chceme-li denně přijímat Ducha svatého. Neboť anděl nepřetržitě upřeně hledí do zrcadla božství, a každý přijímá z božského světla více nebo méně, podle své hodnosti, v níž je k Bohu seřazen. Každý přijímá a dává dále dalšímu. Tak bychom museli také stále hledět do zrcadla božství, a co by nám bylo od Boha zjeveno, to bychom museli sdílet s těmi, kteří nepřijímají bezprostředně a kteří jsou téže přirozenosti.
[Přeložil P. A. Svatoš OP. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 4, 1939. Upraveno a doplněno poznámkami redakcí Revue Theofil. Německé znění zde.]
Reginald Dacík: Německá mystika 14. století
Johannes Ruysbroeck: Kniha dvanácti bekyň
Johann von Sterngasse: O spočinutí duše
Mistr Eckhart: Boží přítomnost v člověku
Mistr Eckhart: Prýští z Boží milosti...
Giselher ze Slatheimu: O lásce
Gerlach Peters: Jen Boha chci!
Mistr Eckhart: Marie a Marta
Jan od Kříže: Duchovní píseň
Terezie z Avily - učitelka modlitby 1
Terezie od Ježíše: Výkřiky za bloudící
Jan od Kříže: Jak dobře znám já zdroj
Lukáš Drexler, Arnold der Rote: Přijetí Boha
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie
Jaroslav Ovečka: Duchovní píseň sv. Jana od Kříže 1
Terezie z Lisieux: Dopisy duchovnímu bratru-misionáři 1
Marie Magdaleny de‘Pazzi: Překážky Duchu svatému v nás
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Pravá zbožnost k Duchu svatému
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Hymny, jež zpívala ve vytrženích (1/3)
Terezie z Lisieux: Sebeodevzdání v zápalnou oběť milosrdné Lásce Boží
Hans Urs von Balthasar: Počátek kontemplace tkví ne v naší, ale v Boží lásce
Hildegarda z Bingenu: Duch Boží pozvedá ducha člověka k nazírání děl Božích
Tomáš Akvinský: Blaženost člověka spočívá v patření na Boha
Mistr Eckhart: Rozením Ježíše se duše stává plodnou ženou
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha
Johannes Franke: Nad čím se můžeme rmoutit
Johannes Franke: O blahoslavené Panně
Jean Daniélou: Mystické poznání Boha
Johannes Franke: Synovství Boží
[1] Ž 104,30.
[2] Autor zde nemá na mysli stvořitelskou činnost, jako kdyby Slovo, tj. druhá božská Osoba - Syn, bylo stvořením, ale má na mysli původ Slova-Syna v Otci. V němčině je zde slovo formet. Pozn. RTh.
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.