Ukázal jim ruce, bok a nohy

Tudíž „Ježíš se postavil uprostřed učedníků a řekl jim: ‚Pokoj vám!‘ A když to řekl, ukázal jim ruce a bok."[1] Lukáš to řekl takto: „Vizte moje ruce a moje nohy, že jsem to skutečně já!" (Lk 24,39).

Mám za to, že Pán ukázal apoštolům ruce, bok a nohy ze čtyř důvodů:

Zaprvé, aby dokázal, že opravdu vstal z mrtvých, a aby rozptýlil veškerou naši pochybnost.

Zadruhé, aby si holubice, to jest Církev nebo věrná duše, mohla v oněch ranách jakoby v hlubokých trhlinách učinit hnízdo[2] a tak se mohla ukrýt před pohledem jestřába, jenž strojí úklady, jak by ji uchvátil.

Zatřetí, aby vtiskl do našich srdcí jako pečeť znamení svého umučení.

Začtvrté nám je ukázal, abychom s ním soucítili a abychom ho znovu nekřižovali hřeby hříchů.

Ukázal nám tedy ruce a bok řka: „Hle, ruce, které vás utvořily, jak jsou probodené hřeby! Hle, bok, z něhož jsem vás, věrní, má Církvi, zrodil[3], jako byla Eva stvořena z boku Adamova[4], kdy byl otevřen kopím[5], aby vám otevřel bránu ráje, uzavřenou cheruby a ohnivým mečem[6]." Moc krve, jež se řine z boku Kristova, zadržela anděla a otupila meč a voda uhasila oheň.

„Nechtějte mě tedy znovu křižovat a zneuctívat krev Smlouvy[7], ve které jste byli posvěceni, a tupit Ducha milosti.[8] Ó, člověče, budeš-li k těmto věcem náležitě pozorný a budeš-li jich poslušen, budeš mít v sobě samém pokoj."

A proto poté, co Pán ukázal své ruce a bok, ještě jednou řekl: „Pokoj vám! Jako mě poslal Otec[9] do utrpení, ačkoli mě miluje, jakoby v té samé lásce já posílám vás[10] do zlého, kam mě poslal Otec."

[Neděle velikonočního oktávu, I,8. Na základě latinského originálu (odkud je převzat i zde publikovaný latinský text) a s přihlédnutím k překladu slovenskému (in Antonín Paduánsky: Kázne, Serafín, Bratislava 2008) a anglickému (in The Sermons of saint Antony of Padua, překl. Paul Spilsbury) přeložil a poznámkami pod čarou doplnil Lukáš Drexler.]

Od téhož autora:

"Pokoj vám!" 
Maria - zářivá duha
Pán můj a Bůh můj
Život aktivní a kontemplativní

Související články:

Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 1/6  
Jan Damašský: Stav Krista po zmrtvýchvstání  
David z Augsburgu: Srdce Kristovo pramenem živoucí krve  
Grzegorz Ryś: Proč jsou rány vzkříšeného Krista nezhojené?  
Marie Celesta Crostarosa: Hledej potěšení v Kristových ranách  
Cyril Alexandrijský: "Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás"  
Hildegarda z Bingenu: O tom, že pět ran Kristových zahlazuje lidské hříchy  
L. Drexler: Tajemství Kristova probodeného boku a Srdce ve středověké benediktinské tradici
Reginald Garrigou-Lagrange: Eucharistické Srdce Ježíšovo a jeho dokonalé darování 
Mechtilda Magdeburská: Jak za dnů bolestí zjevuje Kristus své rány  
Lukáš Drexler: Úcta k Srdci Ježíšovu 2/2 - Teologické základy úcty 
Marie Celesta Crostarosa: V Srdci Slova jsou ukryty všechny dary 
Hilda C. Graef: Svatá Gertruda Veliká, mystik Božského Srdce
Brigita Švédská: Zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista 
Markéta Marie Alacoque: První zjevení Nejsvětějšího Srdce 
Absconditus: Bůh nemůže mlčet, neboť je odvěké Slovo  
Lukáš Drexler: Úcta k Srdci Ježíšovu 1/2 - Dějiny úcty 
Richard Špaček: O bohopoctě vtěleného Krista  
Juliana z Norwiche: Ježíš, naše pravá Matka  
Kateřina Sienská: Tajemství mého Srdce 
Augustin: Jedině od Boha je naše spása 
Veronika Giuliani: O ranách Pána Ježíše
Bonaventura: O Božském Srdci Páně 
Bonaventura: Zdroj života je v Tobě 
Augustin: Totožnost Kristova těla
Charles de Foucauld: Velikonoce
Lukáš Drexler: Rány Kristovy 
Dobrotivý Pelikáne
Kdo jsi, Bože? 

Poznámky:

[1] J 20,19-20.

[2] Srov. Pís 2,14.

[3] J 19,34, Ef 5,25-26.

[4] Gen 2,21-22.

[5] J 19,34.

[6] Gen 3,24.

[7] Srov. Mt 26,28, Mk 14,24.

[8] Srov. Žid 10,29.

[9] J 20,21.

[10] Srov. Tamtéž.