O svatém přijímání

Jaká radost pro křesťana, který má víru a který odchází od stolu Páně s celým nebem ve svém srdci! ... Ach! Šťastný dům, ve kterém bydlí takoví křesťané! ... Je třeba si jich vážit kvůli tomu po celý den. Je to jako mít ve svém domě druhý svatostánek, kde dobrý Bůh přebývá skutečně v těle i duši! ...

Avšak možná mi řeknete: Když je to tak velké blaho, proč nám tedy Církev přikazuje přijímat pouze jednou za rok? Tento příkaz není pro dobré křesťany, platí pouze pro křesťany vlažné a lhostejné ke spáse své ubohé duše. Největší trest v počátcích Církve, který mohl být udělen křesťanům, bylo zbavit je tohoto blaha. Vždy, když se těšili z účasti na mši svaté, těšili se z toho, že mohou přijímat. Můj Bože! Jak je možné, že někteří křesťané žijí tři, čtyři, pět i šest měsíců, aniž by své ubohé duše nasytili tímto nebeským pokrmem? Nechají je zahynout kvůli strádání! ... Můj Bože! Jaké neštěstí a jaká zaslepenost! ... Vždyť máme tolik léků, abychom ji vyléčili, a také jeden pokrm, abychom ji mohli zachovat zdravou! ...

Když Církev viděla, že křesťanům už příliš nezáleží na spáse jejich ubohých duší, doufajíc, že jim strach z hříchu otevře oči, dala jim přikázání, které je zavazovalo k přijímání třikrát do roka: na Vánoce, na Velikonoce a na Letnice. Ale později, když viděla, že se křesťané stávají čím dál více necitlivějšími ke svému neštěstí, rozhodla, že jim nebude více přikazovat, aby se přibližovali k Bohu; tedy pouze jednou za rok. Ó, můj Bože! Jaké neštěstí a jaká zaslepenost, že je křesťan nucen prostřednictvím zákonů hledat své blaho!

[Úryvek z kázání na 6. neděli po Letnicích. Ze slovenského překladu in Gérard Rossé: Ján Mária Vianney, farár z Arsu, Lúč, Bratislava 2001, přeložil a podle francouzskému originálu upravil Lukáš Drexler.]

Od téhož autora:

Půst, modlitbu a almužnu za každých okolností
Nechejte se vést Duchem svatým
Panna Maria, prostřednice
Vedeni Duchem svatým
Jak krásná je duše! 
Vlažná duše

Související články:

Efrém Syrský: Duch a Oheň 
Jan van Ruysbroeck: Myšlenky o Eucharistii  
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví  
Johannes Marienwerder - Dorota z Montau: Čím více kdo miluje Pána, tím více po něm prahne   
Jan Zlatoústý: Slovo proměňuje chleba a víno v tělo a krev Krista
Antonín Čala: Svědectví tradice o eucharistické oběti  
Karel Boromejský: Eucharistie přepodobňuje v Boha  
Lukáš Drexler: Jsou křesťanští mystici breathariáni? 
Petr Julián Eymard: Nejsvětější Svátost je všechno
Jan z Jenštejna: De Corpore Christi - O Těle Páně 
Francisco Fernández-Carvajal: Pane, očisti mě...
Bonaventura: Modlitba před Nejsvětější svátostí 
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
John Henry Newman: Před rozjímáním
Ambrož Milánský: Svatá Eucharistie 
René Laurentin: Nejzazší dar Lásky 
Jan Tauler: My jíme našeho Boha 
Justin: To čiňte na mou památku 
Ambrož Milánský: O Tajemstvích
Charles Journet: Ta malá hostie
Bl. Jindřich Suso a eucharistie
Cyril Jeruzalémský: Katecheze
Sv. Augustin o eucharistii
Boží Tělo