Krásný úkol a povinnost člověka: modlit se a milovat

Uvažte, moje milé děti: poklad člověka - křesťana není na zemi, ale v nebi. Naše myšlení má být proto obráceno tam, kde je náš poklad.[1]

To je krásný úkol a povinnost člověka: aby se modlil a miloval. Jestliže se modlíte a milujete, to je blaženost člověka na zemi.

Modlitba není nic jiného než spojení s Bohem. Když má někdo srdce čisté a spojené s Bohem, je zahrnut jakousi lahodou a sladkostí, která opájí, světlem, které ho podivuhodně ozařuje. V tomto důvěrném spojení jsou Bůh a duše jako dvě dohromady srostlé svíčky, které už nikdo nemůže oddělit. To je to nejkrásnější, toto spojení Boha s jeho malým tvorem. Je to štěstí, které nelze pochopit.

Stali jsme se nehodni modlitby. Ale Bůh, jak je dobrý, nám dovolil, abychom s ním hovořili. Naše modlitba je kadidlo, které se mu nejvíc líbí.

Děti moje, máte nepatrné srdce, ale modlitba ho rozšiřuje a činí ho schopným milovat Boha. Modlitba působí, že předem okoušíme nebe, že k nám sestupuje kousek ráje. Nikdy nás nenechá bez sladkosti. Nalévá do duše med a působí, že všechno sládne. Když se modlitba řádně koná, mizí bolesti jako sníh na slunci.

Modlitba působí i to, že čas velice rychle ubíhá a s takovou příjemností pro člověka, že jeho délku ani nepozoruje. Poslyšte: když jsem byl farářem v místě Bresse a když jednou byli skoro všichni moji kolegové nemocní, musel jsem konat dlouhé cesty. Přitom jsem se modlil k Pánu Bohu a ujišťuji vás, že se mi nikdy nezdál čas dlouhý!

Jsou také někteří, kteří se hluboce hrouží do modlitby, jako ryba do vody, protože jsou cele oddáni Pánu Bohu. V jejich srdci není žádné rozdělení. Jak mám rád tyto velkodušné duše! Svatý František z Assisi a svatá Koleta viděli našeho Pána a rozmlouvali s ním tak, jako my rozmlouváme spolu.

My naopak kolikrát přijdeme do kostela a nevíme, co tam máme dělat nebo oč máme prosit! A přece, kdykoli jdeme ke kterémukoli člověku, dobře víme, kvůli čemu tam jdeme. Někteří dokonce jako by Pánu Bohu říkali: „Chci ti přednést jen pár slov, abych měl od tebe pokoj..." Na tohle často myslím: když se přijdeme klanět Pánu, dosáhli bychom všeho, oč žádáme, kdybychom prosili s opravdu živou vírou a se zcela čistým srdcem.

[Catechisme sur la priére: A. Monnin, Esprit du Curé d'Ars, Paris 1899, s. 87-89. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve.]

Od téhož autora:

Půst, modlitbu a almužnu za každých okolností
Nechejte se vést Duchem svatým
Panna Maria, prostřednice
Vedeni Duchem svatým
Myšlenky o Panně Marii  
Jak krásná je duše!  
Vlažná duše

Související články:

Bernard Ugeux: Modlitba srdce
Origenes: Zač se modlit především?
Tertulián: Modlitba je duchovní oběť
Jean-Joseph Surin: O vnitřní modlitbě
Marie Beďačová: Hlas jemného vánku 
Bonaventura: Buď člověkem modlitby!
Jan Zlatoústý: Modlitba je světlem duše
František Saleský: Kontemplace a meditace
Johannes Ruysbroeck: Kniha dvanácti bekyň 
Jana Františka de Chantal: Kráčet se zavřenýma očima
Markéta Romanet: Mystická modlitba v nazíravém mlčení  
Richard Rolle: O potřebnosti a hodnotě modlitby a rozjímání  
Romano Guardini: Křesťanská modlitba je společenství se skutečným, živým Bohem  
František Saleský: O nezbytnosti modlitby  
Karl Rahner: Naplněním modlitby je láska  
Z myšlenek optinských starců o modlitbě 
Tomáš Kempenský: O modlitbě a četbě  
Henri J. M. Nouwen: Pravidla modlitby  
Modlitbou tvoříme spolu s Bohem svět  

Poznámky:

[1] Srov. Mt 6,20-21. Pozn. RTh.