sv. Alfons Maria z Liguori, 28.7. 2014
Co je základem naší lásky k Bohu? Láska Boha k nám, jak píše Učitel Církve, zakladatel redemptoristů sv. Alfons Maria z Liguori (+1787).
Veškerá svatost a dokonalost je v lásce k Ježíši Kristu, našemu Bohu, našemu nejvyššímu Dobru a našemu Vykupiteli. Lásce náleží spojovat a chránit všechny ctnosti, které dělají člověka dokonalým.
Což snad nezaslouží Bůh všechnu naši lásku? Miloval nás od věčnosti. „Uvaž, člověče," tak k nám hovoří, „že já jsem byl první, kdo tě miloval. Ještě jsi nepřišel na světlo, ani svět ještě neexistoval a já jsem tě už miloval. Miluji tě, od kdy jsem."
Bůh věděl, že se člověk nechá zlákat dobrodiními a chtěl si ho svými dary zavázat k lásce. „Do jakých osidel se nechají chytit lidé, do takových je chci polapit, aby mě milovali: do pout lásky." A tak k tomu směřovaly všechny dary, které udělil člověku. Protože mu dal duši, obdařenou podle Božího obrazu pamětí, rozumem a vůlí, protože mu dal tělo, vybavené smysly, stvořil pro něho také nebe a zemi a takové množství věcí; to všechno učinil z lásky k člověku, aby všichni tito tvorové člověku sloužili a člověk pak aby za tolik dobrodiní miloval jeho.
Nechtěl nám dát jenom ony krásné tvory. Aby si získal naši lásku, šel dokonce tak daleko, že se nám sám celý daroval. Věčný Otec šel tak daleko, že nám daroval svého jediného Syna. Když nás všechny viděl mrtvé hříchem a bez jeho milosti, co udělal? Puzen nesmírnou, ano, jak říká apoštol, přílišnou láskou k nám, poslal svého milovaného Syna, aby podal za nás zadostiučinění a povolal nás zpět k životu, odňatému hříchem.
Syna nám daroval. Jemu neodpustil, aby mohl odpustit nám. Současně s tím nám uštědřil všechno dobré: milost, lásku a ráj. Neboť to všechno je jistě menší než Syn. „Svého vlastního Syna neušetřil, ale za nás za všechny ho vydal. Jak by nám s ním byl nedal také všechno ostatní?"[1]
[Tractatus de praxi amandi Iesum Christum, edit. latina, Romae 1909, s. 9-14. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve.]
List o výhodách uzavřených exercicií
Giselher ze Slatheimu: O lásce
Robert Bellarmin: O lásce k Bohu
Alfons Maria z Liguori: O lásce ke Kristu
Diadochos z Fotiké: Boží láska rozohňuje
Vilém ze Saint-Thierry: On první miloval nás
František Saleský: Kterak láska zraňuje duši
Diadochos z Fotiké: O lásce, bázni, víře a touze
Marie Celesta Crostarosa: O trojím mateřství Boha
Mechtilda Magdeburská: Úlohy požehnané lásky jsou rozmanité
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Jako v matčině lůně
Bonaventura: Sestrám o dokonalé lásce Boží
Maxim Vyznavač: O lásce
[1] Řím 8,32.
Portrét Evagria Pontského
Evagrius Pontský (4. stol.) byl jednou z nejvlivnějších a nejznámějších osobností starověkého mnišského života a velmi plodným autorem mnišské asketické a teologické literatury, který je považován za prvního systematizátora tehdejší mnišské zkušenosti. Více se o něm dozvíte v jeho portrétu v sekci Křesťanské osobnosti.