Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik

Osoba Panny Marie, matky Ježíšovy, je hluboké tajemství skryté v Bohu - „Zahrada uzamčená"[1], do které má přístup pouze Duch svatý a ti, kterým Duch svatý udělí tuto milost, tuto výsadu.[2] „Mariánský mystik" sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu (+1716) je jednou z takto omilostněných osob, o čemž svědčí hluboká slova z jeho spisů, z nichž nejznámější je Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně (Traité de la Vraie Dévotion à la Vierge), ze kterého jsme v Revue Theofil přinesli krátkou, leč krásnou a výstižnou ukázku.

Číst Ludvíkovo svědectví o „tajemství Mariině" vede k poznání hloubky, z níž člověka jímá závrať, neboť se spolu s Marií ocitáme na hranici stvořeného a Nestvořeného, na samém okraji propasti hlubiny Nejsvětější Trojice, v jejímž lůně se Maria ocitla díky Vtělení, díky prodlévání Božího Syna v jejím mateřském lůně od okamžiku Jeho početí skrze Ducha svatého.

Mnohým čtenářům spisů sv. Ludvíka se jím předkládaná zbožnost zdá přehnanou, idolatrickou, odvádějící od Krista, zcestnou.[3] Ovšem Montfort pouze zjevuje „velké věci", které v Marii a skrze Marii „učinil ten, který je Mocný"[4], a zjevuje je až na dřeň, bez kompromisů, a de facto nedělá nic jiného, než že nás pouze vede k následování Ježíše Krista: totiž abychom se tak, jako to učinil předvěčný Boží Syn, i my beze zbytku a plně a s naprostou důvěrou odevzdali Marii, jejímu mateřskému lůnu, jež pojalo celého Boha, který se v ní v Synu stal tělem[5]. V souladu s Ježíšovým výrokem: „Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník"[6] jsme i my Duchem svatým „vábeni" v toto panenské lůno Marie, abychom byli proměněni v Krista, aby se i v nás Slovo stalo tělem a aby se naše tělo stalo Tělem Kristovým, resp. údem Mystického Těla Kristova, kterého On sám je Hlavou. Maria je totiž Bohem povolána porodit nejen Syna Otcova, který se stal člověkem, ale „Krista celého", tj. jak Hlavu: Ježíše Krista, Syna Božího, tak i Tělo: Kristovu Církev, kterého my jsme údy skrze milost znovuzrození.[7] A právě sv. Ludvík z Montfortu nám předkládá inspirovanou a inspirující zbožnost, jež nás vede do lůna Mariina, abych v tomto lůně byli přetvořeni v Boží syny, Ježíšovy bratry[8]. Nezapomeňme, že Maria je zcela sjednocena s Bohem (nejen podle těla, ale zejména podle ducha), s „lůnem Otce"[9], a je tedy zcela bezpečné se naprosto odevzdat „lůnu Mariinu", prostoru „Božího odpočinutí"[10], „ráji Nového Adama"[11] - Krista, neboť cokoli se v ní děje, děje se tak zcela „směrem k" Bohu a zcela díky Božímu působení a jejímu naprostému souhlasu s ním. Maria nás tak neodvádí od Krista a od Boha, nezastiňuje jej, neboť si nic neponechává pro sebe, ale vše v ní náleží Bohu a vše v ní směřuje pouze k Němu, což je důsledkem její naprosté vydanosti se Bohu a Jeho milosti a sjednocení se s Ním. Maria je zcela „kristocentrická" a zcela „theocentrická". Ona je pro nás bezpečnou cestou k Bohu, neboť se z Boží milosti stala bezpečnou cestou Boha k nám, „cestou" neposkvrněnou, bez jakékoliv příměsi lidského „zpátečnictví" a sebestřednosti. Když se Marie nebál Bůh, proč bychom se jí měli bát my? Když se Marii odevzdal Bůh, proč bychom se jí v následování Boha neměli odevzdat i my? Když jí důvěřoval Bůh, proč bychom jí neměli důvěřovat i my? Bůh ji dokonce učinil svojí „učitelkou" a vychovatelkou[12] podle svého lidství, aby ji On „vyučil" podle svého Božství, „vyučil" k jejím naprostému zpodobení se s Ním.

Veškerá naše oslava Marie má své kořeny v Bohu, přesněji řečeno v tom, jak Marii oslavil sám Bůh. My oslavováním Marie pouze následujeme Boha, pouze dosvědčujeme její oslavení Bohem a vydáváme svědectví o „velkých věcech", které v ní a skrze ni „učinil ten, který je Mocný", svědectví, které je aktivní a které je živým a žitým vzájemným vztahem, jak tento vztah coby tajemství Těla Kristova popsal již apoštol Pavel: „Dochází-li slávy jeden úd (Těla Kristova), všechny se radují spolu s ním."[13] Maria již došla své věčné slávy, a to nejen svojí duší, ale dokonce i se svým tělem, jak věříme, a v tajemném spojení všech údů Těla Kristova, které není přerušeno a rozděleno ani hranicí smrtí, ale v Kristu, který zrušil hranici smrti, je jedním jediným, v Duchu spojeným Tělem, s námi Maria sdílí svá duchovní, Bohem darovaná dobra, z nichž tím největším, ba dokonce zdrojem všech oněch jednotlivých duchovních dober je sám Bůh - Syn, který se v ní pro nás a pro naši spásu stal člověkem. Maria je tak „rozdavatelkou" Syna - Chleba života a coby celá „prodchnutá" Kristem, jehož nosila jak v tělesném, tak v duchovním lůně, také Učitelkou následování Krista a živým a dokonalým vzorem cíle našeho následování Krista, neboť ona již skrze svého Syna, jemuž cele odevzdala svého ducha, duši i tělo, dosáhla svého cíle, kterým je požívání blaženosti jako celý člověk, tzn. i s tělem, a plná účast na věčné radosti a životě Nejsvětější Trojice, Cíle, kterým je sám trojjediný Bůh.

A právě k tomuto slouží, k tomuto vybízí a tomuto napomáhá veškeré Grignionovo úsilí, jež má mocné Boží pomazání šířit vůni slávy Mariiny, slávy, kterou jí daroval sám Slavný, aby skrze ni byl oslaven právě On sám tím, že nás za pomoci Mariiny spoluúčasti na díle spásy spasí, neboť, jak píše sv. Irenej z Lyonu, „slávou Boží je živý člověk" [14], tzn. spasený člověk. A Maria je k tomuto bránou, prostřednicí a dokonalým vzorem a sv. Ludvík jejím věrným apoštolem.

Více o sv. Ludvíku Maria Grignionovi z Montfortu 

Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně
Skrze Marii k Ježíši a skrze Ježíše k Bohu Otci  

Okružní list přátelům Kříže 1
Okružní list přátelům Kříže 3
Okružní list přátelům Kříže 4

Od téhož autora:

Maria souznělá
O kontemplaci
Odevzdat se Marii 
Panna Maria - Matka Boží 
Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Tajemství Kristova probodeného boku a Srdce ve středověké benediktinské tradici  
Bílá sobota - den sedmý, den Hospodinova i Adamova odpočinutí  
"Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  

Související články:

Emilián Soukup: Bohorodička 
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
Ignác Veselý: Panna Maria v Koránu 
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina 
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Hubert Jedin: Malé dějiny koncilů - Efezský koncil (431) 
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce 
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Stanisław Celestyn Napiórkowski: Matka Boží ve světle protestantské teologie 
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské
Gabriel od P. Marie Bolestné: Věřím v Tebe, Maria, Matko mého Boha a Matko má! 
Frederick W. Faber: Těm, kdo se bojí, že láska k Panně Marii uškodí zájmům Pána Ježíše 
Marcin Jan Janecki: Sjednocení s Bohem skrze sjednocení s Marií podle Marie Petyt  
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo 
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii - 1. část 
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie 
Bernard z Clairvaux: A jméno té panny bylo Maria 
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Jean-Claude Michel: Mariino panenství po porodu 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie 
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti 
Adrienne von Speyr: Maria, Služebnice Pána 
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Antonín Paduánský: Maria - zářivá duha
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii  
Vidět Marii znamená vidět Ježíše  
Stará irská litanie k Panně Marii
Denis Kartuzián: K Marii 

Poznámky:

[1] Pís 4,12.

[2] „Ale jak je nesnadné pro nás hříšníky, abychom měli dovolení, způsobilost a osvícení ke vstupu na tak vznešené a svaté místo, které střeží nejen cherubín jako u starého pozemského ráje, nýbrž sám Duch svatý, který toto místo naprosto ovládl a který o něm říká: ‚Zahrada zamčená jsi, sestro Snoubenko má, zahrada zamčená a studnice zapečetěná.‘ Maria je zamčená, Maria je zapečetěná. Ubohé děti Adama a Evy, vyhnané z pozemského ráje, do ní mohou vstoupit pouze zvláštní milostí Ducha svatého, kterou si musí zasloužit", in Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu: O pravé mariánské úctě, 263, Matice cyrilometodějská, Olomouc 1999, s. 191.

[3] Jisté obavy v tomto směru zažíval i svatý papež Jan Pavel II.: „Četba pojednání O pravé mariánské úctě znamenala obrat v mém životě. Nejdříve jsem měl obavy, aby mariánská úcta neodváděla křesťany od úcty ke Kristu a neupírala Mu Jeho oprávněné místo, ale když jsem přečetl pojednání Grigniona z Montfortu, zjistil jsem, že je to jinak. Náš niterný vztah k Matce Boží je výsledkem našeho začlenění do tajemství Kristova", in Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu: O pravé mariánské úctě, Matice cyrilometodějská, Olomouc 1999, s. 7.

[4] Srov. Lk 1,49.

[5] Srov. J 1,14.

[6] J 12,26.

[7] Srov. O pravé mariánské úctě, 17 a zejména 31-32.

[8] Srov. Řím 8,29: „Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími."

[9] Srov. J 1,14, kde je v řeckém originále použito slovo kolpos, jež znamená nejen „náruč", „klín", ale právě i „lůno", což je mateřská charakteristika Boha Otce.

[10] Srov. O pravé mariánské úctě, 5, 262.

[11] Srov. O pravé mariánské úctě, 6, 18 a zejména 261.

[12] Srov. O pravé mariánské úctě, 18.

[13] 1Kor 12,26.

[14] Irenej z Lyonu, Adversus haereses, IV,20,7.