Já v tobě a ty ve mně

Ježíš ve mně žije nejen proto, že ho přijímám, ale především proto, že mě proměňuje v sebe sama. Pokud mu nedovolím, aby mě proměňoval, eucharistie ztrácí svůj účinek. Jak říká sv. Pavel v 1. listu Korinťanům: „Kalich požehnání, který žehnáme - není to účast v Kristově krvi? Chléb, který lámeme - není to účast v Kristově těle?" (10,16). V eucharistii tedy máme účast na těle a krvi Kristově. Sjednocujeme se s ním a necháme se jím proměňovat.

Co to ale znamená? Konkrétně to znamená, že postupně přijímám zkušenosti modlícího se Ježíše, trpícího Ježíše i radujícího se Ježíše. Stávám se jím. Tahle myšlenka může na první pohled vypadat téměř hereticky! Ale vyslovil ji sám Ježíš, on sám nás zve, abychom se s ním sjednotili.

Svatý Cyril Jeruzalémský v této souvislosti používá dvě výstižná slova. Říká, že při přijímání eucharistie se stáváme con-corporius[1] s Kristem, tedy sjednocujeme se s jeho tělem. Nejedná se o panteismus? V žádném případě! Dále říká, že se sjednocujeme i con-sanguinius[2], tedy jako by se moje krev smísila s krví Ježíšovou.

Nyní už snad hlouběji chápeme, v čem spočívá podstata života z eucharistie. Jeho kvalita nezávisí na tom, jak často eucharistii přijímáme. Neměli bychom se zaměřovat na to, kolikrát za den ji přijmeme. Občas dokážeme vymyslet opravdu dětinské otázky. Jedna dáma se mě například zeptala, na kolika mších bude mít účast, když na ní koncelebruje deset kněží najednou!

Někdy to vypadá, jako kdybychom soutěžili, kolikrát za den přistoupíme ke svatému příjímání! Není špatné přijímat eucharistického Ježíše dvakrát denně, ale s tímto přístupem bychom také mohli snadno sklouznout k pouhé eucharistické zbožnosti a neprožívat plný eucharistický život. Ten spočívá v tom, že umožníme Ježíši, aby nás proměňoval v sebe sama. Jedině tak se staneme eucharistickými lidmi. Moudrost k hlubšímu pochopení eucharistie a sílu k eucharistickému životu můžeme čerpat jedině od Ducha svatého.

Modlitba:

Děkujeme ti, Pane, že nás zahrnuješ tolika nádhernými dary. Prosíme tě, abys nám dal svou milost a otevřel naše srdce, abychom byli schopni porozumět, jaká síla se skrývá v eucharistickém pokrmu, abychom se jí otevřeli, přijali ji a žili z ní. Děkujeme ti. za tento nádherný dar, v němž nám dáváš sám sebe. Amen.

[Převzato s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství z knihy Elias Vella: Síla eucharistie, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2011, s. 93-94.]

Od téhož autora:

Mše uzdravuje a osvobozuje od Zlého

Související články:

Efrém Syrský: Duch a Oheň 
Lukáš Drexler: Síla eucharistie (recenze)
Jan van Ruysbroeck: Myšlenky o Eucharistii  
Petr Julián Eymard: Nejsvětější Svátost je všechno
Cyrila Alexandrijský: Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti 
Marie-Vincent Bernadot: Podstata křesťanského života: zůstávat v Ježíši  
Johannes Marienwerder - Dorota z Montau: Čím více kdo miluje Pána, tím více po něm prahne   
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina 
Karel Boromejský: Eucharistie přepodobňuje v Boha  
Lukáš Drexler: Jsou křesťanští mystici breathariáni? 
Francisco Fernández-Carvajal: Pane, očisti mě...
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
Ambrož Milánský: Svatá Eucharistie 
René Laurentin: Nejzazší dar Lásky 
Eucharistie - dar ukřižované Lásky 
Jan Tauler: My jíme našeho Boha 
Ambrož Milánský: O Tajemstvích 
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve
Charles Journet: Ta malá hostie
Cyril Jeruzalémský: Katecheze
Sv. Augustin o eucharistii

Poznámky:

[1] Dosl. „soutělnými". Více viz zde. Pozn. RTh.

[2] Dosl. „soukrevnými". Více viz zde. Pozn. RTh.