Lukáš Drexler, 23.8. 2014
Soubor svatooteckých textů "Filokalie" je v jistém slova smyslu kánonem východní duchovnosti, avšak projevuje svůj vliv i za její hranice.
I. Ačkoli první známou knihou pod názvem Filokalie je sbírka Órigenových (3. stol.) textů, kterou uspořádali Basil Veliký (+379) a Řehoř Naziánský (4. stol.), v současném kontextu je pod názvem Filokalie (Φιλοκαλια, z řec. filia - „láska" + kalos - „krásný" či „dobrý", tedy: „láska ke krásnému" či „k dobrému", ve vztahu k libovolné antologii textů pak s významem: „výběr těch nejkrásnějších textů") myšlena na prvním místě řecky psaná sbírka asketických a mystických textů pocházejících ze 4.-15. století, týkajících se především „modlitby srdce", konkrétněji „hésychastické modlitby" a shromážděných Makariem Notarasem z Korintu (+1805) a Nikodémem Hagioritou (+1809), jejíž první vydání bylo publikováno v Benátkách roku 1782.[1] Tato antologie byla reakcí jednak na postupující západní racionalizaci a sekularizaci a jednak na tureckou nadvládu, aby byl navzdory tomu zachován duch mnišské, hésychastické tradice Hory Athos.
Sbírka ve svém prvním vydání v rozsahu kolem 1 200 stran obsahuje texty, ať celé nebo pouze úryvky z nich, od následujících autorů, případně anonymní texty, to vše řazené chronologicky:
II. Mimo to se pod názvem Filokalie chápou i její „slovanské varianty", které vychází z řeckého vydání Filokalie, ovšem její obsah, a to již pod názvem Dobrotoljubije (Добротолюбие, z rus. dobro - „dobro" + ljubiť - „milovat", „mít rád", tedy: „láska k dobru", „milování dobra"), tvořivě variují:
1. Staroslověnská verze Paisije Veličkovského (+1794), jejíž první vydání se objevilo roku 1793, obsahuje texty těchto autorů:
2. Ruská verze Theofana Zatvornika (+1894), rovněž jako jakási reakce na postupující evropský racionalismus, humanismus a intelektualismus, vydaná v pěti svazcích v rozmezí let 1877-1889, je rozšířeným a do ruštiny volněji přeloženým překladem řecké předlohy a obsahuje na takřka 3 000 stranách tyto autory či anonymní texty:
3. Mezi tyto prvotní edice Filokalie/Dobrotoljubija je třeba zařadit ještě ruský překlad Ignatije Brjančaninova (+1867), který vyšel roku 1857.
Co se týče řecké, tedy první edice Filokalie, její texty lze rozdělit podle oblastí jejich původu přibližně na čtyři okruhy: okruh Egypta, okruh Sinaje, okruh Konstantinopole a okruh Hory Athos, kterým odpovídají také čtyři okruhy akcentů, navíc zařazené do této sbírky v chronologickém pořadí:
1. akcent „pouště", tj. poustevnictví, otců pouště, poustevnického solitérství (Antonín Veliký, Marek Asketa a mnozí další);
2. akcent neustálé „modlitby srdce" - hésychie, a to již ve společenství kláštera (Jan Klimak, Hésychius ad. autoři spjatí se sinajským klášterem), s počáteční formou úcty k Božímu jménu („Hořící keř" na Sinaji zjevující Jméno), jež se později rozvinula do známé „modlitby Ježíšovy" (která zní: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou /+ hříšným/!");
3. důraz i na praxis, tj. na askezi za účelem získání ctností a na působení a službu ve světě, aniž by se však opomíjel život modlitby (Theodor Studita, Simeon Nový Theolog, Petr Damašský ad., tj. autoři spjatí - ať přímo, či nepřímo - s městským studitským klášterem v Konstantinopoli);
4. akcent rozvoje „Ježíšovy modlitby" a klasického hésychasmu (Řehoř Palama ad.), s návazností na spiritualitu sinajské oblasti (Řehoř Sinajský) a v důrazu na účast těla na modlitbě a na zření nestvořeného světla „hory Tábor".
A právě s Horou Athos je spjat i vznik Filokalie, a to jak přímo její první, řecké verze, tak nepřímo i verze staroslověnské, kterou připravil Paisij Veličkovský, jenž byl svého času mnichem právě na Athosu, kde se mu také podařilo získat řecké rukopisy pro své pozdější překlady, i verze ruské, Theofanovy, neboť její vydání financovali mniši z ruského kláštera na Hoře Athos, kde i toto vydání vyšlo.
Působení Filokalie, a to se týká všech jejích základních edic, vyjadřuje jeden základní motiv, a to „návrat k otcům", který je zdrojem duchovní a teologické obnovy. Tento aspekt je zcela zřetelný již po prvním, řeckém vydání Filokalie, která inspiruje a podněcuje k dalším recepcím ve slovanských Filokaliích - Dobrotoljubijích, ať v Paisijově, nebo v Theofanově. Tato obnova se týká zejména „způsobu smýšlení": „myslet jako otcové", od čehož je neoddělitelné „modlit se jako otcové" a „žít/věřit jako otcové". Tak s Paisijem Veličkovským a jeho překladatelským dílem, které započalo mnoho let před vydáním jeho Dobrotljubija, takřka současně s překladatelským úsilím „hagioritů" Makariem a Nikodémem, pozdějších to vydavatelů první, tj. řecké Filokalie, je spojena obnova mnišského života a způsobu modlitby. Shromažďují se kolem něho další mniši, nejdříve v Moldávii, posléze vzniká mnišské společenství v ruské Optině, jež má dalekosáhlý vliv nejen na obecnou ruskou duchovnost, ale působením optinských starců i na ruskou kulturní a intelektuální obec (v této souvislosti vzpomeňme jména osobností, jež navštívily Optinskou poustevnu a tato návštěva zanechala v jejich životě a díle výraznou stopu: Gogol, Tolstoj, Dostojevskij, Kirejevskij, Chomjakov, Solovjov ad.). Právě i zmiňované starectví, které je zdůrazňováno jako originální prvek ruské duchovnosti, je jakousi variantou „otcovství" pouštních otců, jejichž texty jsou ve filokalických antologiích zařazeny na prvním místě.
Tento „návrat k otcům" pak pokračuje i dále a postupně „prostupuje" ruské teologické, filosofické a duchovní myšlení. I „novopatristické hnutí" první poloviny 20. století (G. Florovskij, V. Losskij) lze považovat za ovoce tohoto „návratu k otcům", jež se poté odráží i v silné ruské emigrantské pravoslavné komunitě (Evdokimov, Bulgakov, Meyendorff ad.). (Jen pro zajímavost: jistou obdobu tohoto „návratu k otcům" /srov. pojem ressourcement/ a jeho vlivu na teologické a celocírkevní myšlení a tím potvrzení duchovní síly stále živého a oživujícího oteckého svědectví lze spatřit i v západní, tj. katolické církvi rovněž první poloviny 20. století v hnutí „nové teologie" /nouvelle theologie/, spjatém s teologickými osobnostmi, jakými byli H. Urs von Balthasar, H. Lubac, Y, Congar, J. Danielou ad., a v jeho vlivu na závěry II. vatikánského koncilu, z nichž v katolické církvi čerpáme dodnes.)
Tak se tento „kvas otců", vložený do východního křesťanství prostřednictvím filokalických antologií a skrze ty, kteří je uváděli v život, tj. mnichů, stal zcela zásadním a určujícím pro východní křesťanství, a to nejen pro mnišské či intelektuální vrstvy, ale i pro vrstvy „laické", „lidové". Vždyť sám autor řecké verze Filokalie Nikodém Hagiorita píše, že texty Filokalie jsou určeny „jak pro mnichy, tak pro laiky", neboť dobro Božího království, do něhož všechny Filokalie ukazují praktickou cestu, se týká všech a k jeho „zpřítomňování" se dochází skrze modlitbu, „modlitbu srdce", jejíž dobro je určeno pro všechny, neboť „modlitba je Bůh"[2]. Navíc tato forma je přístupná svojí jednoduchostí, která je srozumitelným vůdcem v modlitbě bez ohledu na vzdělání a stav ap. „Zasaženost" „kvasem otců" a „kvasem hésychastické modlitby" v širokých vrstvách ve své době podtrhuje rovněž slavný spis neznámého autora Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci (Откровенные рассказы странника духовному своему отцу) z roku 1870, jehož pozdější vydání obsahovalo úryvky právě z Veličkovského Dobrotoljubije, nebo třeba již samozřejmá přítomnost „Ježíšovy modlitby" ve zbožnosti pravoslavných věřících všech vrstev a stavů podobným způsobem, jak je tomu na křesťanském Západě ve vztahu k modlitbě růžence.
Co se týče působení Filokalií či hésychasmu a „Ježíšovy modlitby" na Západě, lze zmínit kontemplativně-obnovná hnutí, jako např. spiritualitu známého trapisty Thomase Mertona (+1968) nebo dílo cisterciáka a zakladatele hnutí „Contemplative Outreach" Thomase Keatinga. A leccos o vstupování hésychasmu a jeho kánonu Filokalie na Západ napovídá i dosavadní zájem západních knižních nakladatelství o vydávání titulů pojednávajících o východní spiritualitě či o „Ježíšově modlitbě".[3]
Hésychasmus
Diadochos z Fotiké
Bernard Ugeux: Modlitba srdce
Lukáš Drexler: Filokalie konečně mluví česky!
Ignatij Brjančaninov: Poučení o modlitebním pravidle
Lukáš Drexler: Jan Cassianus: Rozmluvy 11-14
Z myšlenek optinských starců o modlitbě
Lukáš Drexler: Evagrius Pontský
[1] Celý název tohoto prvního řeckého vydání však zní: Filokalie neptických svatých, shromážděná od našich svatých a theoforických otců, skrze niž se mysl, prostřednictvím duchovní filosofie praxe a kontemplace, stává očištěnou, osvícenou a dokonalou.
[2] Ware, K.: Síla Jména, Kostelní Vydří 2014, s. 6.
[3] V českém kontextu vizme např. knihy: W. Stinissen: Modlitba Ježíšova (1996), P. Köstner: Hledejte moji tvář (1993); R. Čemus: Ježíšova modlitba - modlitba srdce (1996), K. Ware: Síla Jména (2014), Anonym: Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci (2007), Teofan Zatvornik: Povzbuzení k duchovnímu životu. Korespondence (2004), Mnich východní církve: Vzývání Ježíšova jména (2007), B. Ugeux: Hledání vnitřního pramene, (2007), řada knih kard. T. Špidlíka (Spiritualita křesťanského Východu, Ruská idea ad.), sborník Tajemství srdce (1999), Spiteris, Y.: Řehoř Palama (1296-1359): milost a zkušenost (2011), Sládek, K. (ed.) a kol.: O Filokalii. Kniha, hnutí, spiritualita, Smith, A.: Filokalia (2008), Sládek, K.: Mystická teologie východoslovanských křesťanů (2010) a mnohé a mnohé další (viz i Literaturu v závěru našeho textu).
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.