O modlitbě a rozjímání 1/2

I. O užitku z modlitby a rozjímání

Protože tato kniha jedná o modlitbě a rozjímání, bude dobré říci na začátku několik slov o užitku, který přijímáme z tohoto svatého cvičení, abychom se mu věnovali s veselejším srdcem.

Je známé, že nejvíc překáží člověku v tom, aby dosáhl konečného štěstí a blaženosti, špatná náklonnost jeho srdce i nesnáz a obtíž v konání dobra, neboť kdyby mu tyto věci nebránily, velmi snadno by kráčel po cestě ctností a dosáhl cíle, pro který byl stvořen. Proto řekl apoštol: „Těším se z Božího zákona jako člověk vnitřní, ale ve svých údech vidím jiný zákon i náklonnost, které odporují zákonu mého ducha a činí mne otrokem hříchu."[1] To je tudíž nejobecnější příčina našeho zla.

K tomu, abychom se vyhnuli této nesnázi a obtíži a usnadnili si toto počínání, nám nejvíc prospívá zbožnost, neboť, jak praví sv. Tomáš[2], zbožnost není nic jiného než pohotovost a snadnost v konání dobra, která z naší duše vypuzuje onu obtíž a nesnáz a činí nás ochotnými ke všem dobrým skutkům; je totiž vánkem a dechem Ducha svatého, nadpřirozeným hnutím, které tak osvěžuje, posiluje a proměňuje srdce člověka, že si libuje ve věcech duchovních a opět si znechucuje smyslnost a hrozí se jí. O tom nás poučuje každodenní zkušenost, neboť v okamžiku, kdy se duchovní člověk oddává hluboké a zbožné modlitbě, obnovují se všechna jeho dobrá předsevzetí, z modlitby prýští horlivost a odhodlanost ke konání dobra, touha líbit se Pánu a milovat Pána, jenž je tak dobrý a sladký, jak se v modlitbě ukázalo, touha snášet nové zármutky a práce a dokonce pro Něho prolít i krev; modlitbou se konečně rozzelenává a obnovuje všechna svěžest naší duše.

A ptáš-li se mne, jakými prostředky se dosahuje tohoto tak mocného a ušlechtilého citu oddanosti Bohu, odpoví ti správně týž svatý Učitel[3]: rozjímáním a kontemplováním Božích věcí. Z hlubokého rozjímání a uvažování o nich totiž vniká toto hnutí a tento cit do vůle a nazýváme jej zbožností; podněcuje nás a povzbuzuje ke všemu dobrému. A proto je tak chváleno a doporučováno toto svaté a zbožné cvičení všech světců. Tato zbožnost, ačkoliv není víc než jedinou ctností, podněcuje nás a činí schopnými ke všem ostatním ctnostem a je jakoby vzněcovatelkou jich všech. A chceš-li vidět, že je to pravda, hleď, jak výstižně to praví sv. Bonaventura těmito slovy:

„Chceš-li snášet trpělivě všechna protivenství a bídy tohoto života, buď mužem modlitby! Chceš-li dosáhnout ctnosti a síly, abys přemáhal ďáblova pokušení, buď mužem modlitby! Chceš-li umrtvovat svou vlastní sílu se všemi jejími sklony a choutkami, buď mužem modlitby! Chceš-li poznat satanovu prohnanost a uchránit se jeho klamů, buď mužem modlitby! Chceš-li žít v radosti a měkce kráčet cestou pokání a práce, buď mužem modlitby! Chceš-li zahnat ze své duše obtížné mouchy pošetilých myšlenek a žádostí, buď mužem modlitby! Chceš-li ji podporovat milostí zbožnosti a mít ji stále plnou dobrých myšlenek a tužeb, buď mužem modlitby! Chceš-li utvrdit a posílit své srdce na cestě Boží, buď mužem modlitby! Chceš-li posléze vyrvat ze svého ducha všechny neřesti a zasadit na jejich místo ctnosti, buď mužem modlitby, neboť v ní se dostává pomazání a milost Ducha svatého, která naučí všem věcem. A mimo to, chceš-li zdolat výšinu rozjímání a těšit se ze sladkého objetí Miláčka, cvič se v modlitbě, protože je cestou, kterou duše stoupá k rozjímání a okoušení nebeských věcí.

Vidíš tedy, jak velkou sílu a moc má modlitba? A jako důkaz všeho toho, co bylo řečeno, když necháme stranou svědectví Písem svatých, zcela postačí to, co jsme slyšeli a viděli, i vidíme denně mnoho osob prostých, které dosáhly všech těch věcí uvedených výše a jiných (ještě) větších  cvičením modlitby."

Potud jsou slova sv. Bonaventury. Je tudíž možné (v něčem jiném) nalézt takové poklady, stánek bohatší a plnější všech dober než tento?

Slyš také, co v této věci praví jiný velmi zbožný svatý Učitel, když mluví o téže ctnosti: V modlitbě se duše očišťuje od hříchů, modlitbou se živí láska, zabezpečuje víra, posiluje naděje, potěšuje duch, v modlitbě se rozplývá nitro, upokojuje srdce, objevuje pravda, modlitbou se přemáhá pokušení, zaplašuje smutek, osvěžují (se) smysly a obnovuje (se) oslabená síla (ctnosti), zapuzuje vlažnost, stravuje zárodek neřestí, z ní srší živé jiskry nebeských tužeb, v nichž hoří plamen božské lásky. Pro ni jsou otevřena nebesa, skrze ni se zjevují tajemství, k ní je vždy pozorný sluch Boží. To nyní postačí, aby byl nějakým způsobem zřejmý užitek tohoto svatého cvičení.

II. O šesti věcech, které spolupůsobí při cvičení v modlitbě

Toto cvičení v modlitbě a rozjímání mohou některé věci předcházet a následovat za jinými, které s nimi souvisí.

Je především nutné, dříve než začneme rozjímat, připravit srdce pro toto svaté cvičení, jako činí ten, kdo ladí kytaru ke hře. Po přípravě následuje čtení úryvku, o kterém budeme rozjímat toho dne podle týdenního rozvrhu, jak o tom níže pojednáváme; to je zajisté nutné na začátku, dokud člověk neví, o čem má rozjímat. Potom rozjímáme o tom, co jsme četli, tu se musíme se vší pozorností, které jsme schopni, usebrat k uvažování a přemýšlení o čteném úryvku s úmyslem, vzbudit v sobe city a tužby, kterých má duše zapotřebí, aby se odloučila od neřesti a spěla za ctností. Po rozjímání následuje zbožné díkůčinění za přijatá dobrodiní a konečně obětování celého našeho života i života Krista, našeho Spasitele, náhradou za hříchy a přijatá dobrodiní. Poslední částí je prosba, která se vlastně jmenuje modlitbou a ve které prosíme o všechny ony věci, které jsou vhodné jak pro naši spásu, tak pro spásu bližních i celé Církve.

Při modlitbě spolupůsobí těchto šest věcí, které mezi jinými výhodami mají též tuto: že dávají člověku nejhojnější látku k rozjímání, stavějíce před něj takovou rozmanitost pokrmů, aby - nemůže-li jíst z jednoho - jedl z jiného, a jestliže se mu v jedné věci přetrhne nit rozjímání, rozjímal o jiné, která se mu nabízí.

Vidím ovšem, že nejsou vždy všechny tyto věci nutny ani tento jejich postup; víc ještě poslouží těm, kdo začínají, aby zachovali jakýsi pořádek a nit a měli se zpočátku čím řídit. A proto ze žádného postupu, o nichž promluvím, nechci učinit trvalý zákon a všeobecné pravidlo: neboť nebylo mým úmyslem vytvářet zákon, nýbrž podat nováčkům návod a poučit je o cestě. Vstoupí-li na ni, zvyk, zkušenost a mnohem více Duch svatý naučí je ostatním věcem.

1. O přípravě, která se žádá před modlitbou

Nyní bude dobře, pojednáme-li zvlášť o jedné každé svrchu uvedené části, nejprve o přípravě, která je první ze všech.

Kleče na místě modlitby nebo stoje, se zkříženýma rukama nebo leže nebo sedě, nemůže-li se stát jinak, udělej nejprve znamení kříže, useber svou obraznost, odluč ji ode všech věcí tohoto života a pozdvihni svou mysl uvažuje, že na tebe hledí náš Pán. A budeš se chovat se vší pozorností i úctou, jako bys Ho měl před sebou, lituje v celku svých hříchů: půjde-li o ranní modlitbu, odříkáš všeobecné vyznání hříchů; při večerní modlitbě budeš zpytovat své svědomí ve všem, co jsi onoho dne myslel, mluvil, konal a slyšel a jak jsi na svého Pána zapomínal; pociťuje lítost nade všemi nedostatky onoho dne i všech dní života minulého, pokořuje se před Jeho Božskou velebností, budeš říkat slova svatého patriarchy: „Budu mluvit ke svému Pánu, ač jsem prach a popel."[4] A nad těmito dvěma slovy se můžeš trochu zamyslet uvědomuje si, kdo je člověk a kdo je Bůh, aby ses pokořil před tak ohromnou velebností, neboť člověk je propast nekonečných hříchů a běd a Bůh nekonečná propast bohatství a velikosti; o tom uvažuje vzdáš Mu velkou poctu a ponížíš se před Jeho nesmírnou velebností.

Spolu pak popros Pána, aby ti dal milost, abys tu stál se vší příslušnou pozorností a zbožností, s vnitřní usebraností, strachem i úctou před tak svrchovanou velebností; a tak užij všeho času modlitby, abys z ní vyšel s novými silami a s odvahou ke všem věcem Jeho služby; neboť modlitba, která nepřipravuje ihned ten užitek, je velmi nedokonalá a velmi malé ceny.

2. O čtení

Připravme nejen rozum, abychom chápali to, co čteme, nýbrž mnohem více vůli, abychom měli zalíbení v tom, co chápeme. A najdeme-li nějaké místo, zbožnost vzbuzující, zastavme se při něm trochu více, abychom je lépe procítili.

Čtení ať není příliš rozsáhlé, aby zbylo více času na rozjímání, které přinese tím větší prospěch, čím více uvážíme a klidněji pronikneme věci a k nim se přikloníme. Avšak kdyby bylo srdce tak roztržité, že by se nemohlo oddat modlitbě, můžeme se zdržet trochu více při četbě nebo spojit četbu s rozjímáním, čtouce úryvek a rozjímajíce o něm a potom jiný týmž způsobem; neboť je-li mysl takto připoutána ke slovům četby, nerozptyluje se tolik, jako kdyby postupovala volně a nenuceně: třebas by bylo lépe usilovat o vymýcení myšlenek, vytrvat a bojovat jako druhý Jakub po celou noc při namáhavé modlitbě, neboť bojem se konečně dosahují vítězství, když dá Pán zbožnost nebo jinou větší milost, která se nikdy neodpírá těm, kdo věrně o ni usilují.

Dokončení.

[Přeložil J. F. Horák. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 9, 1936; mírně upraveno s přihlédnutím ke španělskému originálu a doplněno poznámkami redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Půst
Slovo Boží  
Rozjímání o nebeské blaženosti 2/2  
Rozjímání o nebeské blaženosti 1/2  
"Věřím ve společenství svatých" 

Související články: 

Origenes: Zač se modlit především? 
Tertulián: Modlitba je duchovní oběť 
Bonaventura: Buď člověkem modlitby!
Jan Zlatoústý: Modlitba je světlem duše  
Karl Rahner: Naplněním modlitby je láska  
Jana Františka de Chantal: Rozšířit své srdce přívalu milosti  
Jan Maria Vianney: Krásný úkol a povinnost člověka: modlit se a milovat  
Romano Guardini: Křesťanská modlitba je společenství se skutečným, živým Bohem  
Richard Rolle: O potřebnosti a hodnotě modlitby a rozjímání 
František Saleský: O nezbytnosti modlitby 
Z myšlenek optinských starců o modlitbě 
Tomáš Kempenský: O modlitbě a četbě  
Henri J. M. Nouwen: Pravidla modlitby  
Modlitbou tvoříme spolu s Bohem svět  
Paweł Hańczak: Mentální modlitba   

Poznámky: 

[1] Řím 7,22-23.

[2] Tomáš Akvinský, Summa theologiae, II, 2, q. 82, art. 1.

[3] Tamtéž.

[4] Gen 18,27.