Dopisy Markétě 20

Úvod k dopisům 

D 222

[6. ledna 1905]

J. M. + J. T.[1]

On je Láska!

Děkuji, sestřičko moje, za tvoje vynikající mazance, byly tak lahodné! Naše ctihodná Matka mě pověřila, abych vyjádřila její vděčnost, a to se nenechám prosit, když se jedná o to, abych zašla za svojí Markétkou. Bob[2] dostala naše Matka, byla tak šťastná, že si ji Král vyvolil za svou královnu, a já jsem pocítila velkou radost z této vlády lásky. Moc ti děkuju, Markétko, že nás tak hýčkáš. Děkuju Bětušce, dej jí pusu za tetu, a pak se ztišme u její duše a klanějme se Bohu, který v ní přebývá. Má rád maličké, udělejme se malým dítětem a nechme se nosit v Jeho náruči. Tam jsem vždycky tvoje. Ještě jednou děkuju.

S. A. od Trojice, n. k. ř.[3]

Dej pusu naší drahé hodné mamince místo svojí karmelitky.

D 227

[22. dubna 1905]

J. M. + J. T.[4]

Aleluja.

Markétko moje drahá,

zazpívali jsme Aleluja, a naše ctihodná Matka mi dovolila jít rychle za tebou, abych ti mohla říct, že se připojuju k tvým mateřským radostem. Jsem tak šťastná, že jsem tetou ještě jednou, a navíc, že je to holčička, protože se mi zdá, že jednota, která byla mezi námi, bude pokračovat i ve tvé milé rodině, mám radost, že Bětuška má Odetku, jako teta Alžběta měla Markétu. Naše drahá Matka, která se o tebe tolik zajímá, byla celá šťastná, že mi může oznámit tu velkou novinu, a pověřila mě, abych ti to pověděla. Bětuška se narodila ve svátek Pěti Kristových ran a Odetka přišla v den, kdy Mistr byl prodán,[5] aby vykoupil její duši. Není to dojemné?

Doufám, že ti bude moci pomáhat sestřička Tereza. Prosila jsem o to Pána Boha. A také doufám, že budeš moci kojit jako minule. Maminka mi to všechno řekne ve středu. To bude věcí! Obejmi ji za mě, naši drahou babičku, řekni jí, že sdílím její štěstí a poděkuj jí za krásný dopis.

Během tohoto velkého týdne jsem tvou duši nosila stále s tou svojí, hlavně v noci ze Zeleného čtvrtku, protože jsi nemohla jít za ním, řekla jsem Mu, aby přišel za tebou.

V tichu modlitby jsem svojí Markétce šeptala ta slova, která otec Lacordaire říká Magdaléně, když hledala svého Mistra ráno v den Vzkříšení: „Neptej se na Něj nikoho na zemi, nikoho v nebi, protože On, to je tvoje duše, a tvoje duše je On." Ach sestřičko, jak žehná tvojí rodině, jak tě miluje, když ti svěřuje tyto dvě něžné malé duše, „které vyvolil ještě před stvořením světa, aby v Něm byly svaté a neposkvrněné v lásce" (svatý Pavel).[6] Ty je máš vést k Němu a uchovat je pro Něho.

Pověřuju tě, Markétko moje, abys řekla Jiřímu o tom, co se děje v mém srdci, když vidím všechny vaše radosti, za něž vzdávám díky „Bohu, od něhož pochází každý dokonalý dar."

S Bohem, maminko. V Něm se soustředím s tebou u tvých maličkých; každá z nich má krásného anděla, který se dívá na Boží tvář. Prosme Ho, aby nás uchvátil a upevnil ve své Lásce. Zahrnuju tebe i tvoje zlatíčka modlitbou i něžnými polibky. Těším se, že uvidím Bětušku. Řekni jí, ať za svou tetu políbí babičku.

Posílám Odetce medailku, která se dotkla zázračného Jezulátka z Beaune; je měděná, protože jsem jen chudá karmelitka. Můžeš jí ji položit do kolébky, aby jí žehnal a chránil ji Bůh, který má rád maličké.

S. M. A. od Trojice

Vyřiď prosím sestře Tereze můj zbožný pozdrav.

Více o bl. Alžbětě od Trojice 

Související články:

Raoul Plus: Jsme nebem 
Alžběta od Trojice - životopis
Alžběta od Trojice: Můj Bože, Trojice
Lukáš Drexler: Alžběta od Trojice - recenze  

  Poznámky:

[1] Značka J. M. + J. T. znamená Josef, Maria, Ukřižovaný, Jan od Kříže a Terezie od Ježíše, hlavní patroni karmelitánského řádu.

[2] Tradičně je v těstu tříkrálového mazance zapečen nějaký předmět a kdo jej má ve svém kousku

mazance, stává se „králem" dalšího roku.

[3] Nehodná karmelitánská řeholnice.

[4] Značka J. M. + J. T. znamená Josef, Maria, Ukřižovaný, Jan od Kříže a Terezie od Ježíše, hlavní patroni karmelitánského řádu.

[5] V karmelitánském řádu se ve středu Svatého týdne medituje o Jidášově zradě.

[6] Ef 1,4.