Dopisy Markétě 23

Úvod k dopisům 

D 269

[koncem dubna 1906][1]

+ „Miloval svoje, kteří byli ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce."[2]

Sestřičko drahá,

nevím, jestli chvíle, kdy mám odejít k Otci, už přišla, protože je mi mnohem lépe a zdá se, že světice z Beaune mě chce uzdravit.[3] Ale víš, někdy se mi zdá, že se božský Orel chce vrhnout na svoji malou kořist, aby ji odnesl tam, kde přebývá:[4] do oslňujícího světla! Vždycky jsi dokázala zapomínat na sebe pro Bětčino štěstí a já jsem si jistá, že pokud odejdu, budeš se umět radovat z mého prvního setkání s božskou krásou. Až padne závoj mezi tímto světem a nebem, s jakým štěstím se ponořím až do tajemství Jeho Tváře, a tam se bude odehrávat moje věčnost, v nitru Trojice, která byla mým příbytkem již zde na zemi. Představ si to, Markétko moje, nazírat nádheru božského Bytí v Jeho světle, zkoumat všechny hlubiny Jeho tajemství, splynout s Tím, jehož milujeme, bez ustání opěvovat Jeho slávu a lásku, být Mu podobná, protože Ho uvidím takového, jaký je...![5]

Sestřičko, byla bych šťastná, že jdu do nebe, abych mohla být tvým andělem. Jak bych žárlila na krásu tvojí duše, tak milované již na zemi! Odkazuju ti svoji úctu ke Třem, k Lásce. Žij s nimi uvnitř v nebi své duše; Otec tě přikryje svým stínem,[6] mezi tebe a pozemské věci jakoby položí mrak, aby tě uchoval celou pro sebe, předá ti svou moc, abys Ho milovala láskou silnou jako smrt.[7] Slovo do tvé duše jako do krystalu vtiskne obraz své vlastní krásy, abys byla čistá Jeho čistotou, zářivá Jeho září; Duch svatý tě promění v tajemnou lyru, která bude v tichu Jeho božským dotekem hrát nádherný chvalozpěv na Lásku. Tehdy budeš „chválou Jeho slávy", jak jsem o tom snila tady na zemi. Ty mě nahradíš, já budu „chválou slávy" před trůnem Beránkovým a ty „chválou slávy" ve středu svojí duše, sestřičko, vždycky budeme jedno. Vždycky věř Lásce. Když máš nějaké utrpení, pomysli, že jsi ještě více milována, a zpívej stále díky.

Bůh tolik žárlí na krásu tvé duše... Jen k tomu míří. Nauč maličké žít ve vědomí Mistrova pohledu. Byla bych ráda, kdyby Bětuška měla mou úctu ke Třem. Budu u jejich prvního svatého přijímání, pomůžu ti je připravit. Ty se budeš za mě modlit, urážela jsem svého Mistra víc, než si myslíš; ale především Mu děkuj: jedno Gloria každý den. Odpusť mi, často jsem ti dávala špatný příklad.

S Bohem, jak tě mám ráda, sestřičko... Možná už se brzy ztratím v Ohni Lásky, co na tom záleží, jestli v nebi nebo na zemi, žijme v Lásce a k oslavě Lásky!

Více o bl. Alžbětě od Trojice 

Související články:

Raoul Plus: Jsme nebem  
Alžběta od Trojice - životopis 
Alžběta od Trojice: Můj Bože, Trojice 
Lukáš Drexler: Alžběta od Trojice - recenze  

  Poznámky:

[1] Markéta říká, že to byl dopis na rozloučenou, myslely si, že už se neuvidí, Alžbětin zdravotní stav byl

velmi vážný. Nakonec se z toho ještě na několik měsíců dostala.

[2] Jan 13,1.

[3] Ctihodná Markéta od Nejsvětější Svátosti, karmelitka z Beaune (1619 - 1648), k níž se sestry modlily o

Alžbětino uzdravení.

[4] Podobně u Terezie z Lisieux.

[5] 1 Jan 3,2.

[6] Mt 17,5.

[7] Pís 8,6.