Vidění 1/5 - Zelený čtvrtek

Poté na Zelený čtvrtek při mši jsem viděla jako obyčejně vše, co se dálo kolem oltáře, a když kněz říkal kánon a pozdvihoval kalich před Božím obličejem, viděla jsem nad kalichem Pána Ježíše, který jako by visel na kříži a z boku a nohou jako by stékala krev do kalichu.

Když se blížil čas nešpor, těžce jsem omdlévala a opouštěla mne veškerá tělesná síla, a sestry mě položily v kapitule, kde se slavil odkaz umývání nohou. A když začínala antifona „Před dnem svátečním", ihned mi vyrazily přehojné slzy a šel na mne smrtelný zápas a po velikém strádání jsem odpočinula ve vytržení. Tu jsem viděla Pána v tomtéž městě, do kterého vešel na Květnou neděli, jak sedí se svými učedníky v domě, jako by chtěl večeřet. Když jsem na něho hleděla, povstal od stolu a odloživ své roucho, přepásal se plátnem a vzav měděnici, poklekl před Petrem, a Petr ihned vyskočil a stál jako by poděšen, ale Pán, jak byl skloněn, jako by k němu mluvil, a za chvíli se Petr zase posadil. A pán jim každému umyl nohy a zase obléknuv svůj šat, přilehl a seděl jako by mluvě s nimi. Poté vstal a vyšel s nimi z města a šel směrem k oné hoře, se které jsem ho viděla sestupovat. A když jsem to takto spatřila, vrátila jsem se k sobě a ihned mne pojala větší úzkost než předtím, až jsem myslela, že zemřu. 

Když nade mnou říkali litanii, přišla jsem zase do vytržení. Tu jsem viděla, jak Pán, zanechav učedníky, odešel od nich a pokleknuv na zemi, vrhl se na tvář k modlitbě, jako by ve velikých úzkostech. Viděla jsem také ony drahocenné krůpěje krve, jak stékaly na zem s jeho nejsvětějšího Těla. A po modlitbě se vrátil k učedníkům, které jsem také viděla podřimovat, a když k nim promluvil, znovu se vrátil na modlitby, a to se stalo třikrát. Tu já, nabyvši vědomí, jsem ihned měla ve svých ústech tato slova: „Postaven jsa Ježíš ve smrtelné úzkosti, déle se modlil, a jeho pot je učiněn jako krůpěje krve stékající na zem." A dodala jsem: „Na Hoře olivetské jsem se modlil ke svému Otci: ‚Otče, je-li možné, ať ode mne odejde tento kalich.‘"

A za chvíli jsem se vrátila do vytržení. I viděla jsem, a hle, Pán vrátiv se z modliteb vzal učedníky a šel k východu. A za chvíli přišel Jidáš s ozbrojenou četou a přistoupiv ho políbil. Ti, co byli s ním, ustoupivše vzad padli na zem a povstavše jali ho a spoutaného sveřepě vlekli až k městu. Jeho učedníky jsem viděla, jak se rozbíhali každý do své skrýše. Tu jsem se navrátila z vytržení s těmito slovy: „Můj přítel mě zradil znamením políbení řka: ‚Kterého políbím, ten to je, držte ho.‘"

Potom celou onu noc, ať spíc nebo bdíc, jsem viděla, jak oni zlosynové se rouhali Pánu tepajíce ho, plijíce na něj, pohlavkujíce ho a políčkujíce. Do vytržení jsem sice nepřišla, ale všechna moje mysl byla tam, a na nic jiného mi nebylo možné mít pozor, až jsem se zdála skoro zbavená rozumu.