Vidění 2/5 - Velký pátek

Ráno o třetí hodince jsem s velikou trýzní přišla do vytržení, ve kterém jsem zůstala až asi do šesté hodinky. Tu jsem viděla, jak mu oblékli purpurovou suknici a obtočili ho nachovým pláštěm a vloživše mu na hlavu trnovou korunu, se mu vysmívali.

A poté svlekše ho z těchto rouch jej oděli v jeho šaty a vložili na něj kříž a vedli ho ven z města na jakési místo, jako by zorané a prosté všeho zeleného. Tam ho obnaživše vyzdvihli na kříž a přibili. Podobně učinili i jiným dvěma. Tu jsem procitla a s přehojnými slzami jsem vyrazila tato slova: „Kristus Pán je učiněn poslušným až k smrti." A dodala jsem: „Život umírá na dřevě, peklo a smrt jsou olupovány."

Za chvíli potom se bratří jali slavit officium toho dne, a když došli až ke čtení pašijí, přišel na mne smrtelný zápas a soužení nad všelikou míru, že bych toho nikomu nevypověděla. Jistěže, bratře můj, kdyby celé moje tělo bylo po částech trháno, zdá se mi, že bych to snáze vytrpěla. Posléze však přišedši do vytržení jsem zase viděla Pána na kříži, a již v tu hodinu vypustil ducha a naklonila se jeho šíje, sklesla roztomilá hlava, kolena se zkroutila a všechny údy se svěsily. A tak viselo bezduché tělo, politováníhodné nade vše, co lidské oko žalostného spatřilo. A jaká, myslíš, bratře, byla při tom bolest mé duše, když jsem viděla taková muka, tak nedůstojné opovržení k muži nejlepšímu a nevinnému, který nic za sebe, nýbrž za nás vše zdarma vytrpěl? Ale viděla jsem i Matku svého Pána, jak stála u kříže s učedníkem, kterého Ježíš miloval. Nakonec jsem viděla i to, jak jeden z bezbožníků přiběhnuv vrazil mu kopí do boku, a ihned vyřinulo hojně krve zároveň s vodou. A hle, po veškeré zemi nastala hustá a hrozná mrákota a skály se po krajinách jako by sbíhaly, srážely a tříštily.

Když se pak tento děsný zmatek utišil, hle, jacísi ctihodní mužové přistoupivše uvolnili tělo od kříže a odnesli je uctivě do jakési zelené půvabné zahrady a ovinuvše je čistým jemným plátnem, uložili do hrobu.

Tu posléze zase si oddechnuvši, přehořce plačíc jala jsem se takto naříkat: „Odešel náš Pastýř, zdroj vody živé, při jehož přechodu slunce se zatmělo" atd. A dodala jsem: „Zdrávas Maria, družko mučedníků, proklaná krví ukřižovaného Zrozence." A dodala jsem: „Pohřbenému Pánu je zapečetěn hrob" atd.

[Český překlad Otto Albert Tichý. Převzato z  Knihy vidění a zjevení svaté Alžběty Šenavské, A. L. Stříž, Osvětimany na Moravě 1913. Jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

Od téže autorky:

 Vidění 1/5 - Zelený čtvrtek
Vidění 3/5 - Neděle Zmrtvýchvstání
Vidění 4/5 - Nanebevstoupení
Vidění 5/5 - Seslání Ducha Svatého

Související články:

Jacopone da Todi: Kříž Páně
Bernard z Clairvaux: Pod křížem
Tomáš Akvinský: Proč Kristus zemřel na kříži 
Bratr Roger, Matka Tereza: Pán Ježíš umírá na kříži 
Efrém Syrský: Kristův kříž, záchrana lidského pokolení
Cyril Alexandrijský: Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí
Tomáš Kempenský: Soustrast oddané duše se strastí a bolem bl. Panny Marie
Lev Veliký: Kristův Kříž - zdroj veškerého požehnání a příčina všech milostí
Mechtilda Magdeburská: Jak za dnů bolestí zjevuje Kristus své rány   
Růžena z Limy: Kříž - jediné pravé schodiště do ráje
Theodor Studita: Vzácný a životodárný Kristův kříž
Kateřina Sienská: List bratru Tomášovi della Fonte
Ondřej Krétský: Kříž je slávou i povýšením Krista   
Anděla z Foligna: Jeho ranami jsme uzdraveni  
Juliana z Norwiche: Osmé zjevení Boží lásky
Elisabeth Leseur: Per Crucem ad Lucem
Anděla z Foligna: O cestách smíření 
Kateřina Sienská: Nepřátelé Kříže
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve 
Jindřich Suso: Povzbuzení duši
Silvestr Braito: Kříž nad vodou