Manifest kněží z roku 1945

Úvod

Za druhé světové války byla církev a kněžstvo v Čechách ve složité situaci. Biskupové nesměli šířit své pastýřské listy a byli oddělováni od věřících. Bylo zakázáno rozšiřovat papežské listy. Mnoho kněží skončilo ve vězení nebo v koncentračních táborech. Němečtí nacisté se ze všech sil snažili potlačit křesťanskou víru.

Mnichovská dohoda měla velký dopad na církevní poměry. Diecéze byly rozděleny na německé a české části, byli dosazování němečtí klerikové a německým katolíkům bylo dáno zvláštní postavení. Stali se říšskoněmeckými státními příslušníky, podléhali říšskému právu a spadali pod německou duchovní správu. Úředním jazykem pro všechny duchovní byla němčina. Byly zakázány veřejné projevy zbožnosti, nesměly se konat poutě, zrušeno bylo svěcení svátečních dnů, všechny větší zvony byly zabaveny pro válečné účely. Kněží a řeholníci byli pronásledováni a pod nejmenšími záminkami byli posíláni do koncentračních táborů. Jen z pražské diecéze bylo ve vězení a v táborech 142 kněží, z nichž 42 zemřeli nebo byli popraveni. Byly uzavřeny bohoslovecké semináře a mnozí bohoslovci byli nasazeni do práce v průmyslu.

Aby se vyšlo vstříc věřícím trpícím válkou, byla často vystavována Nejsvětější Svátost, platil dispenz od postního přikázání, v pátek bylo povoleno jíst maso, přísný půst platil jen na Popeleční středu, Velký pátek a Štědrý den. Byl zmírněn půst před svatým přijímáním.

Po osvobození a odsunu Němců nastal problém s obsazováním farností duchovními. V pražské arcidiecézi bylo ze 405 českých farností neobsazeno více než 100 a situace v pohraničí byla ještě mnohem složitější.

Konec války byl oslaven slavnými bohoslužbami a byly konány zádušní mše za ty, kteří pro svobodu národa obětovali život. Znovu se otevřely církevní školy, duchovní se vraceli z koncentračních táborů.

Manifest kněží, kteří se vrátili z nacistických vězení a z koncentráků, ze 2. června 1945 vyšel v tehdejším denním tisku.  Svým prohlášením se duchovní obrátili na širokou veřejnost. Text mimo jiné obsahuje i sociální požadavky, potřebu sociální reformy, oceňuje se hodnota lidské práce. Kněží požadují, aby ve veřejném životě převládla mravnost a pravdivost. Duchovenstvo se chce podílet na obnově státu.

Manifest podepsali: Josef Beran (příští pražský arcibiskup a kardinál, od r. 1949 internovaný 16 let a nakonec vyhoštěný ze země), Josef Beneš (pozdější vyšehradský probošt a činitel státem prosazovaného tzv. Mírového hnutí katolického duchovenstva), Jan Cajs (českobudějovický kapitulní vikář), Karel Fanfrdla (augustián z Brna), Alois Frajt (farář z Terezína), Alois Koláček (superior kláštera jezuitů v Praze, znovu vězněný v padesátých letech), Bedřich Hoffmann (farář z Horní Bečvy), prof. Josef Limpouch (znovu vězněný v padesátých letech), Josef Pikora (kaplan v Roudnici, znovu vězněný v padesátých letech), Bohumil Stašek (vyšehradský kanovník a později probošt), Otakar Švec (svatovítský metropolitní kanovník, znovu vězněný v padesátých letech) a Alois Tylínek (farář v Praze).

Níže uveřejňujeme celý text manifestu, a to pro jeho velkou obsažnost, pro jeho duchovní hloubku a krásu, pro lepší pochopení válečné a poválečné situace a pro jeho aktuálnost i pro dnešní dobu. Výzvu kněží, kteří prošli nezlomení ukrutným fašistickým peklem a kteří dokázali neztratit lidskost, naději, lásku a víru v Boha, bychom měli mít v hluboké úctě.

Luboš Bližňák

Manifest kněží (2. června 1945)

"S nejhlubší vděčností k Bohu, k naší nebeské Matce a k svatým patronům České země stojíme v těchto chvílích se svým národem. Vyslovujeme jeho jménem vroucí dík svrchovanému Vládci národů i našim nebeským ochráncům za podivuhodnou záchranu, jejímiž jsme byli svědky. Děkujeme Bohu, že si náš národ ve velké většině svých synů zachoval čest a projevil nevšední statečnost, že si udržel hrdinnou víru ve vyšší spravedlnost a pravdu, která vždy vítězí.

Děkujeme i synům této země, kteří za ni přinesli oběť života. Děkujeme oněm blahoslaveným trpícím, kteří za svou vlast strádali ve vězeních a koncentračních táborech způsobem, pro nějž není obdoby v dějinách. Děkujeme všem českým matkám a otcům, českým manželkám a dětem, které naše vysvobození musili vykoupit ztrátou svých nejdražších. Děkujeme i svým bratřím, českým kněžím, jichž celé stovky přineslo za víru i za rodnou zemi v oběť utrpení i život.

Děkujeme všem těm, kdož pracovali v zahraničí i doma, aby svrhli potupné jho a surový teror, který nás hrozil zničit. Děkujeme vládám i vojákům spojených národů, kteří prací i zbraní bojovali proti našemu odvěkému nepříteli. Konečně vyslovujeme také synovský dík Piu XI. a Piu XII. za jejich spravedlivý postoj vůči naší zemi.

Začínáme novou velikou epochu dějin. Její velikost nemůžeme změřit, jen ji tušíme. Ti, kdo uměli plakat s plačícími a kdo trpěli, již pochopili alespoň zčásti nejvnitřnější smysl doby staré a nejhlubší základy doby nové. Těm se v očistném ohni bolesti zjevilo tajemství času, že se totiž dějiny neodvratně naplňují v řádu Božím.

Prosíme však a zapřísaháme všechen ostatní lid, aby nezapomněl, že za své osvobození vděčí Bohu, jehož podivuhodné řízení se skrývá v nejhlubších základech lidských činů. Prosíme, aby si osvobozený národ uvědomil v jednotlivcích i jako celek skutečnost vyšší spravedlnosti a pravdy, konečný smysl své existence - a z toho čestně a důsledně vyvozoval zásady pro svůj budoucí vývoj. Prosíme vládu i lid, aby respektovala práva Boží i spravedlivý lidský řád. Prosíme vládu i lid, aby si zachoval jednotu mysli a srdcí, tak těžce vydobytou předchozím utrpením.

Proto žádáme, aby nové státní zřízení bylo prodchnuto duchem osvícené spravedlnosti, která dbá všech hodnot národního života. Žádáme pronikavou reformu sociální. Vítáme, že nositelem rozvoje bude pracující člověk. Přejeme si, aby každá dobrá práce byla konečně spravedlivě hodnocena.

Žádáme, aby ve veřejném životě zavládl duch pravdivosti a vyšší mravní úrovně. Stát nechť vážnou výchovou usiluje o odstranění také mravních škod, které našemu národu způsobila poroba.

V budovatelské práci pro lepší budoucnost nechce být katolické duchovenstvo odděleno od svého lidu. Tak jako před sto padesáti lety při národním obrození dával kněz obětavě a hrdinně vše, k čemu byl hlasem stejné krve a hlasem svého poslání povolán, tak nabízí i dnes své nejlepší síly svému národu.

Hlásíme se ochotně a obětavě k činorodé spolupráci v novém životě našeho národa, protože vidíme společné základy k duchovní tvorbě, poněvadž se sdílíme o společné ideály státního a národního rozvoje. Více než kdy jindy cítíme závaznost latentních tradic našeho národa, především ideje cyrilometodějské, která hned na začátku kulturně spojila slovanské národy a dala základ jejich duchovnímu vývoji. V tomto duchu chceme pracovat na vytvoření nového společenství s bratrským Východem.

S nezlomnou vírou v duchovní hodnoty chceme podle svých sil usilovat o duchovní obrodu našeho lidu. Z lásky k němu budeme při něm vždy věrně stát a se vší vážností a opravdovostí přispívat svou prací ke spořádanému státnímu vývoji a k vytvoření lepší budoucnosti. Nechceme být nic víc a nic méně než dělníky Božími, kteří pracují a žijí pro svůj lid. Chceme v novém duchu, s novým smýšlením zbořit vše, co oddělovalo kněze od lidu, přijít a dát všem vrstvám, především chudým a pracujícím, radostnou zvěst ve vlastním duchu Kristově.

Bůh žehnej naší drahé zemi, všem jejím dětem, spojení všech národů v lásce, míru a pokoji a každé dobré práci!"

[Zpracováno podle: Život církevní u nás za války a po převratu, Časopis katolického duchovenstva, 1945/4, str. 187-192; citováno podle: http://depositum.cz/knihovny/ckd/strom.clanek.php?clanek=22072, str. 190-192 (download 2016). Seznam podepsaných kněží převzat z: Vaško, V.: Neumlčená, I. Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce, Praha 1990, str. 22.]