Sociální nauka církve VIII. - Sociální encykliky Pavla VI.

Sociální encykliky Pavla VI.

Pavel VI. (1897 - 1978) vlastním jménem Giovanni Battista Montini  vykonával svůj pontifikát v letech 1963 - 1978. Jeho hlavním úkolem po zvolení bylo pokračovat ve II. vatikánském koncilu a pokusit se přiblížit církev moderní době. Byl velkým obhájcem míru ve světě. Hodně cestoval a jako první papež navštívil Ameriku. Setkal se s patriarchou Athenagorem v Jeruzalémě, políbil nohy metropolitovi Melitonovi, odložil a nechal prodat papežskou tiáru a peníze rozdal potřebným.[1]

Populorum progressio je encyklika Pavla VI. z 26. března 1967 s podtitulem o rozvoji národů a je celá věnována mezinárodnímu rozvoji.

Encykliku začíná papež konstatováním, že sociální otázka má celosvětové rozměry. „Národy trpící hladem volají s nářkem o pomoc k národům, které mají blahobyt."[2] Lidé po celém světě chtějí mít zabezpečenu obživu, zaměstnání, svobodu, aby se mohli rozvíjet ve své důstojnosti. Stejně tak touží po spravedlnosti všechny národy. Ve světě však existují propastné rozdíly mezi lidmi a národy, kdy jedni žijí v nadbytku a další umírají v bídě. Situaci ve světě je třeba řešit.[3] Církev podporuje humánní pokrok a všeobecný rozvoj celého člověka a celého lidstva, chce pomáhat lidem v duchu evangelia.[4]

Je nutné odstranit nespravedlnost ze světa a k tomuto úkolu je potřeba spojit úsilí všech složek společnosti.[5] Všestranný rozvoj lidstva musí být založen na solidaritě, na sociální spravedlnosti a na vzájemné lásce. Jako bohatý člověk musí podporovat chudáka, tak také bohaté národy musí pomáhat chudším státům a starat se o jejich opravdový rozvoj - jen tak může být zachován mír ve světě. Chudý Lazar má s bohatým zasednout ke společnému stolu a to od bohatých vyžaduje šlechetnost, oběti a neúnavné úsilí. Rozvoj a stírání hospodářských, sociálních a kulturních rozdílů je nové jméno pro mír.

V závěru se papež obrací na všechny lidi, na křesťany, státníky, novináře, učitele a další. Burcuje je k aktivnímu zapojení se do úsilí o vybudování spravedlivějšího světa.[6]

Druhou sociální encyklikou papeže Pavla VI. je Octogesima adveniens a byla vydána 14. května 1971 k 80. výročí RN.

Papež píše, že encyklikou navazuje na sociální učení svých předchůdců a chce se zamyslet nad některými problémy doby a aktualizovat sociální nauku církve v měnícím se světě.[7] Stále existují velké rozdíly v rozvoji států, některé národy strádají hospodářsky i kulturně, jiné žijí v blahobytu. Také křesťané jsou v některých státech pronásledováni a umlčováni. Církev chce být všem lidem nadále oporou a hájit spravedlnost a mír ve světě.

Pavel VI. popisuje nové sociální problémy, jako je například urbanizace, konzumní „hodnoty" propagované masivní reklamou, otázka mládeže, postavení ženy ve společnosti, práva pracujících a pracovní příležitosti, různé formy diskriminace, vliv hromadných sdělovacích prostředků a otázka zhoršujícího se životního prostředí.

Určitě je třeba hledat možnosti dalšího vývoje, lze na mnohé přijít, co bude pro společnost přínosem.[8] Ale pokrok za každou cenu, bez vyšších norem, bez uvažování o celém člověku a jeho poslání, bude vždy slepou uličkou.

Církev zkoumá nové problémy doby a chce člověku a společnosti pomoci, její sociální nauka je dynamická, vnímá měnící se poměry společnosti a světa. Církev dokáže do svých pevných zásad, které stojí na Božím zjevení a v jejich duchu, zapracovat a aplikovat adekvátní reakce na změny současného světa.

Je nutné dosáhnout větší spravedlnosti v rozdělování statků na státní i mezinárodní úrovni se zřetelem na společné blaho všech. Každá země má právo na svůj vlastní rozvoj, i v mezinárodní spolupráci je třeba klást důraz na solidaritu a spravedlnost. Je zde nebezpečí velkých globálních koncernů, které mohou zneužívat svou ekonomickou moc.

Lidé chtějí mít svobodu a žít v dostatku. Svoboda však vždy začíná uvnitř člověka, pravá svoboda se projevuje láskou k druhému.[9] 

Papež vyzývá křesťany k aktivitě, k práci na zlepšení světa, k šíření křesťanské mravnosti ve společnosti, k zdokonalování společenských struktur, k činnosti prosazující spravedlnost, lásku a mír mezi lidmi.[10]

Související články

Sociální nauka církve I. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve II. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve III. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve IV. - Sociální encyklika Rerum novarum

Sociální nauka církve V. - Sociální encyklika Quadragesimo anno

Sociální nauka církve VI. - Sociální encykliky Jana XXIII.

Sociální nauka církve VII. - Dokumenty II. vatikánského koncilu

Sociální nauka církve VIII. - Sociální encykliky Pavla VI.

Sociální nauka církve IX. - Sociální encykliky Jana Pavla II.

Sociální nauka církve X. - Sociální encykliky Benedikta XVI.

Poznámky:

[1] Srov. Gelmi, Josef. Papežové: od svatého Petra po Jana Pavla II. Str. 289 - 297.

[2] PAVEL VI. Populorum progressio. In: Sociální encykliky (1891-1991). Str. 230. Čl. 3.

[3] „Nynější světová situace žádá společnou činnost všech, počínaje novou a jasnou koncepcí v oblasti hospodářské, sociální, kulturní a duchovní."

PAVEL VI. Populorum progressio. In: Sociální encykliky (1891-1991). Str. 233 Čl. 13.

[4] „Proto Kristova církev, která má s člověkem bohaté zkušenosti a nechce se už nikterak vměšovat do politiky států, snaží se jen o jedno: pod vedením Ducha Utěšitele pokračuje v díle Krista, jenž přišel na svět, aby vydal svědectví pravdě, aby spasil, ne soudil, aby sloužil, na aby si nechal sloužit."

Tamtéž. Str. 233 Čl. 13.

[5] „Pouhá iniciativa jednotlivců a svobodná konkurence k úspěšnému rozvoji nepovedou. Nesmíme se vystavovat nebezpečí, že ještě zvětšíme majetky boháčů a moc silných a chudí že zůstanou ve své bídě a zotročení bude ještě utuženo."

Tamtéž. Str. 240. Čl. 33.

[6] Srov. tamtéž. Str. 229 - 259. Čl. 1 - 87.

[7] Pavel VI. také zdůrazňuje: „Evangelium nesmí však být využíváno ve prospěch časných cílů tak, že by se zatemnilo jeho poselství všeobecné a věčné."

Srov. PAVEL VI. Octogesima adveniens. In: Sociální encykliky (1891-1991). Str. 269. Čl. 4.

[8] „Uprostřed světa je uloženo tajemství člověka: člověk poznává, že je Božím dítětem, v průběhu dějinného a psychologického procesu, v němž bojují a střídají se nátlak a svoboda, tíha hříchu i vanutí Ducha."

PAVEL VI. Octogesima adveniens. In: Sociální encykliky (1891-1991). Str. 285. Čl. 37.

[9] „Avšak jen tehdy, jak soudí křesťané, když se úplně odevzdá Bohu, který ho osvobozuje, nalézá člověk opravdovou svobodu, obnovenou smrtí a vzkříšením Krista Ježíše."

Tamtéž. Str. 293. Čl. 47.

[10] „Dnes více než kdy jindy bude moci být Boží slovo hlásáno a slyšeno jenom tenkrát, je-li doprovázeno svědectvím moci Ducha svatého. Neboť on působí při službě křesťanů jejich bratřím, ve chvílích, kdy jim jde o život a budoucnost."

Tamtéž. Str. 296. Čl. 51.