Sociální nauka církve XI. - Sociální encyklika Laudato si

Sociální encyklika Laudato si

Papež František, vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio, se narodil v roce 1936. Konkláve kardinálů jej zvolilo papežem v roce 2013. Je prvním Petrovým nástupcem, který pochází z amerického kontinentu. Při prvním setkání s novináři po svém zvolení, vzpomínal František na průběh konkláve, kdy již začínalo být jasné, že právě on bude vybrán: „On[1] mne objal, políbil a řekl mi: „Nezapomeň na chudé". A toto slovo mi utkvělo v mysli: chudí, chudí. Potom se mi v této souvislosti vybavil František z Assisi. Potom jsem myslel na války a skrutinium pokračovalo až do sečtení všech hlasů. A František byl člověkem pokoje. A tak vstoupilo do mého srdce toto jméno: František z Assisi. Člověk chudoby, člověk pokoje, člověk, který má rád a chrání stvoření. V současné době máme vůči stvoření vztah ne právě dobrý, že? František je člověkem, který nám dává tohoto ducha pokoje, je chudým člověkem... Ach, jak bych chtěl, aby církev byla chudá a pro chudé!"[2]

Papež František vydal v roce 2015 sociální encykliku Laudato si s podtitulem o péči o společný domov. Dnešní doba, lidská aktivita a změny ve společnosti jsou ve znamení stále se zvyšující rychlosti, která se dostává do rozporu s přirozenou pomalostí biologické evoluce. Současné změny i jejich rychlost vedou často ke zhoršování životního prostředí a k radikálnímu snižování kvality života velkého počtu lidí. Znečisťujeme, drancujeme a ničíme svět, žijeme v kultuře „použij a vyhoď", lidstvo sociálně upadá a roste nerovnost mezi lidmi, potácíme se v bludném kruhu a následky jsou vážné ve všech oblastech, na rovině ekologické, sociální, ekonomické a politické. Důsledky bolestně dopadají zejména na nejchudší obyvatele planety. Vše na světě je propojené a proto je nutné zavést „integrální ekologii", která zahrne i lidský a sociální rozměr. Vztah člověka k ostatním živým bytostem je zmíněn například v článku 69. Nelze vyznávat extrémní antropocentrismus, každá živá bytost má před Bohem svou vlastní hodnotu. „Dnes církev nemluví zjednodušeně o tom, že ostatní tvorové jsou podrobeni lidské bytosti, jako by neměli hodnotu sami o sobě a my bychom jimi mohli disponovat podle své libovůle."[3]

A jsme u konce našeho malého seriálu článků o sociální nauce církve. O problematice jsme se snažili pojednat co možná nejstručněji, ve snaze vzbudit váš další zájem o studium sociální nauky katolické církve. Za důkladné přečtení určitě stojí všechny sociální encykliky, ve kterých objevíte nesmírně hluboké myšlenky a úvahy, objevíte, že církev se zajímá o stav světa a o situaci každého člověka. Katolická církev se snaží zlepšit situaci lidí už zde na tomto světě, aby člověk mohl lépe a dokonaleji kráčet na cestě ke svému nejvyššímu cíli - ke spáse. Kompendium sociální nauky shrnuje sociální nauku církve a nemělo by chybět v naší knihovničce a v našem srdci. Všechny tyto dokumenty obsahují reálná a pravdivá řešení problémů současného světa. Seznamujme se s naukou a pomáhejme ji uvádět do každodenní praxe.

Související články

Sociální nauka církve I. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve II. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve III. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve IV. - Sociální encyklika Rerum novarum

Sociální nauka církve V. - Sociální encyklika Quadragesimo anno

Sociální nauka církve VI. - Sociální encykliky Jana XXIII.

Sociální nauka církve VII. - Dokumenty II. vatikánského koncilu

Sociální nauka církve VIII. - Sociální encykliky Pavla VI.

Sociální nauka církve IX. - Sociální encykliky Jana Pavla II.

Sociální nauka církve X. - Sociální encykliky Benedikta XVI.

Poznámky:

[1] Papež František mluvil o svém příteli kardinálu Claudiu Hummesovi, o emeritním biskupovi ze Sao Paolo, který při papežské volbě seděl vedle něj.

[2] FRANTIŠEK. Církev nemá politickou, ale bytostně duchovní povahu. In: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. [Online]. Cit. 2016. Dostupné z: <http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17968>.

[3] Laudato si' papeže Františka = Buď pochválen: encyklika o péči o společný domov: 24. května 2015. První vydání. Praha: Paulínky, 2015. 159 stran. ISBN 978-80-7450-187-6. Str. 46 Čl. 69.