Andělé 5 - O počtu andělů

Jak veliký je počet andělů stvořených Bohem, nemůže nikdo pouhým přirozeným rozumem určit. Že je však nesmírný, učí jak a) Písmo svaté, tak i b) Tradice.

ad a) Písmo svaté učí:

Již kniha Job praví: „Je možné jeho vojska sečíst? A nad kým nevzchází jeho světlo?"[1] Že vojsky se zde rozumí andělé, plyne ze souvislosti celé kapitoly, v níž Bildad Šúchský, jeden z Jobových přátel, mu chce dokázat, že všechnu svou bídu snáší spravedlivě jako trest za své viny. Za tím účelem líčí svrchovanou Boží svatost, proti níž žádný tvor, tedy ani andělé, nejsou čistí, natožpak smrtelný člověk, který je oproti Bohu pouhou hnilobou a pouhým červem? Smysl tedy je: Počet andělů, jakož i ostatních stvořených bytostí, je tak veliký, že převyšuje všechny pojmy člověka a právě proto nemůže být vyjádřen určitým číslem. Prorok Daniel patřil ve zvláštním vidění na Boha, jak po přemožení Antikrista v soudný den sedí na trůnu a jak „tisíce tisíců mu sloužili a desetitisíce desetitisíců stáli před ním."[2] A podobně uvádí sv. Jan ve svém Zjevení, že „slyšel mnoho andělů kolem trůnu (Beránkova)... a počet jejich byl tisíce tisíců" (v řeckém textu je: „και ην ο αριθμος αυτων μιριαδες μιριαδων και χιλιαδες χιλιαδων" - „desítitisíce desítisíců a tisíce tisíců"). Obojí tento výrok proroka Daniela a sv. Jana vyjadřuje pravdu, že počet andělů je tak ohromný, že si ho rozum nemůže ani přibližně představit. Sv. apoštol Pavel, když ve svém Listu Židům pojednává o rozdílu, jímž se liší Nový zákon od Starého, píše, že tam se Židé nesměli přiblížit k Sinajské hoře, na které se jim Bůh sice zjevil, ale zároveň zahaloval svou velebnost, v Novém zákoně se však pro lidství díky smrti Kristově otevírá samo nebe a proto zde věřící nepřistupují již k Sinajské hoře, nýbrž k Siónu, nebeskému Jeruzalému, městu Boha živého a k zástupu mnoha tisíců andělů.[3] I sv. Pavel zde vyjadřuje pravdu, že Bůh je ve své nebeské slávě obklopen nesčetným zástupem čirých duchů, kteří bez ustání velebí jeho slávu a jsou ochotni ke každé službě.

Z těchto výroků je patrné, že Písmo svaté jak Starého, tak i Nového zákona, ačkoliv nikde přesně a s určitostí neudává počet andělů, přesto vyznává, že jejich počet převyšuje všechny naše představy.

b) Tak učí také Tradice:

Poněvadž v Církvi svaté od samého počátku nikdo nepochyboval o velikém počtu andělů, postačí nám pro příklad uvést výroky jen některých svatých otců.

Sv. Cyril Jeruzalémský vysvětluje velmi názorně a populárně ve svých katechezích, jak ohromný je počet andělů, když tvrdí: „Pomysli tedy, jak četný je římský národ, uvaž, jak velké je množství nyní žijících barbarů a přimysli k nim množství těch, kteří žili sto roků před nimi. Uvaž, jak veliké množství z nich zemřelo v posledním tisíciletí. Představ si, jak mnoho lidí žilo od Adama až do přítomné doby. Jaké to je ohromné množství! Avšak přece je jich jen nepatrně oproti množství andělů."[4] Sv. Jeroným ve svém výkladu Danielova výroku „Tisícové tisíců sloužili jemu atd." výslovně uvádí, že počet andělů je větší, než lidská řeč může vyjádřit.[5]

Někteří svatí otcové, jako sv. Cyril Jeruzalémský[6] a sv. Ambrož[7], když vysvětlují podobenství o dobrém pastýři, který opustiv devadesát devět ovcí šel hledat jednu, jež se od ostatních oddělila a zabloudila na poušti, praví, že počet andělů se má k počtu lidstva jako devadesát devět k jedničce.

Ohromný počet andělů připouští také Dionýsius Areopagita[8] a sv. Řehoř[9].

Sv. Tomáš Akvinský uvádí také důvod, proč Bůh stvořil tak veliké množství andělů. Píše: „Dionýsius praví[10]: ‚Je mnoho blažených vojsk nebeských duchových bytostí převyšujících svým počtem nepatrný a omezený počet našich hmotných bytostí.‘ A příčinou je, že Bůh, maje při stvoření světa na zřeteli hlavně dokonalost všehomíra, stvořil nadbytkem (per excessum) ty bytosti, které byly dokonalejší než ostatní. A jako se tento nadbytek jeví u bytostí hmotných v jejich velikosti, tak se u bytostí duchových jeví v jejich množství. Proto pozorujeme, že nezničitelná (nebeská) tělesa, která jsou mezi tělesy nejdokonalejší, nepoměrně převyšují svou velikostí tělesa zničitelná (pozemská). Neboť oblast bytostí pozemských činných a trpných je zcela nepatrná oproti tělesům nebeským. A proto je zcela rozumné, že bytosti duchové svým množstvím nevýslovně převyšují všechny bytosti hmotné."[11]

Pozdější teologové, jako např. Suárez, uznávajíce, že kongruence, kterou sv. Tomáš uvádí pro množství andělů, se nezakládá na nezvratných důvodech, dovozují toto množství namnoze z Božské velebnosti. „Andělé byli stvořeni," praví Suárez, „aby Bohu přisluhovali, sloužili a bojovali pro jeho čest. Bůh je však čirý duch a král nekonečné slávy a velebnosti. A proto se navýsost slušelo, aby měl nesčetnou družinu sobě přisluhujících a sloužících bytostí a nesčíslný počet pluků, o nichž se zmiňuje Kristus řka: ‚Copak myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a dá mi ihned více než dvanáct pluků andělů?‘[12]. S tím souhlasí také kniha Přísloví, když praví: „V množství lidu záleží důstojnost krále.‘[13]"[14]

Není potřeba podotýkat, že tyto a podobné důkazy ve vlastním smyslu nedokazují velký počet andělů, nýbrž jej pouze jaksi doporučují. Tento počet závisel jedině na svobodném Božském úradku, jehož uskutečnění se v hmotném světě nejeví a proto ho nemůžeme ani apriorně ani aposteriorně se vší jistotou dokázat. Avšak poučeni Božím Zjevením, že Bůh stvořil nesčetné množství andělů, se pak snažíme aspoň přibližně poznat účel, který Bůh stvořením tak velikého počtu duchových bytostí měl na zřeteli. Tyto důkazy proto nejsou stringentní, nýbrž pouze kongruenční.

Pokračování. 

[Převzato z knihy Josef Pospíšil: Katolická věrouka, díl III - O Bohu Stvořiteli, Velehrad 1923; jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

Andělé 1 - Existence andělů  
Andělé 2 - Andělé jsou bytosti obdařené rozumem a svobodnou vůlí 
Andělé 3 - O dokonalosti andělů
Andělé 4 - O čase, ve kterém byli andělé stvořeni

Související články: 

Ivan Bentchev: Ikony anjelov 1/3 - Biblické učenie o anjeloch 
Ivan Bentchev: Ikony anjelov 2/3 - Rané kresťanstvo a apokryfy 
Ivan Bentchev: Ikony anjelov 3/3 - Hierarchia anjelov: od apoštola Pavla po Dionýza Areopagitu  
Étienne Gilson: Učení sv. Bonaventury o devateru andělských kůrů  
Řehoř Veliký: Výklad jmen hlavních andělů  

Poznámky:

[1] Job 25,3.

[2] Dan 7,10.

[3] Žid 12,22.

[4] Katecheze, XV,24.

[5] Srov. Mazzella: De Deo creante, Roma 1880 (2. vyd.), s. 186.

[6] Viz citované místo.

[7] In Luc., XV.

[8] De coel. Hier., XIV.

[9] Moral., XVII,7.

[10] De coel. Hier., XIV in med.

[11] Summa teologická, I. qu. 50, art. 3. Zde je třeba poznamenat, že sv. Tomáš, stejně jako středověcí teologové obecně vycházeje z Ptolemaiovy soustavy, pokládal sféry nebeských těles naproti naší zemi a jejím hmotným bytostem za nezměnitelné a nezničitelné.

[12] Mt 26,53.

[13] Př 14,28.

[14] De ang., I,11,4.