Nacházíte se na: Theofil > Umění, kultura > Sonet

Sonet

sv. Terezie od Ježíše, 13.10. 2016

Milovat Ježíše pro něj samotného, a to Ježíše ukřižovaného, osamoceného. Toto je láska svatých, tak jako i v případě svaté Terezie z Avily (+1582).

 

terezie-z-avily-kriz-vyr-men.jpg 

 

 

Ne proto jsem Ti, Bože, lásku vzdala,

že nebesa jsi za to slíbil celá;

ne proto jsem se před Tebou vždy chvěla,

že jsem se pekla krutých trestů bála.

 

Leč dojímá mne myšlenka ta stálá,

jak hruď Tvá, na kříž přibitá, se bělá,

mne dojímají rány Tvého těla,

Tvá smrt a její hrůza neskonalá.

 

Tvá láska poutá mne, že nebýt nebe,

přec bych Ti stejně věrna byla dále,

a nebýt pekla, bála bych se Tebe.

 

Nic nedej mi, že miluji Tě stále:

Neb, byť bych v to, več doufám, nedoufala,

přec bych Tě jako teď vždy milovala.

 

[Přeložil Otto F. Babler. Převzato z časopisu Archa, roč. XIII, č. 5 (květen 1925), Olomouc.]

 

Od téže autorky:

Pokora znamená chodit v pravdě
Před Boží Velebností není nic skryto 
Chci pro tebe, co jsem chtěl pro sebe  
Než tě spatříme tváří v Tvář  
Žiji a přece nejsem živa   
Výkřiky za bloudící 
Ty jsi Král!

 

Související články:

Štefan Senčík: Terezie z Avily - učitelka modlitby 1
 Lukáš Drexler: Velká Terezie a Malá Arabka (recenze)

 

[RSS]

Přečteno 3135x

další články