Rozjímání o nebeské blaženosti 1/2

V sobotu večer se pokřižuješ, připravíš se udaným způsobem a budeš uvažovat o nebeské blaženosti. Toto rozjímání je tak prospěšné, že kdyby bylo podporováno světlem víry, postačilo by, aby nám osladilo všechny těžkosti a hořkosti, jež trpíme pro ono dobro. Neboť jestliže láska k majetku oslazuje námahy pro něj snášené a jestliže láska k dětem způsobuje, že matka ráda vytrpí bolesti rodičky, co učiní láska k tomuto nejvyššímu dobru, v porovnání s nímž všechny ostatní věci nejsou dobry? A praví-li se o patriarchovi Jákobovi (Gn 39), že se mu sedm let služby zdálo kratičké pro velikou lásku k Ráchel, co dokáže láska k oné nekonečné kráse a k onomu věčnému zasnoubení, budeš-li na ně hledět očima živé víry?

Abys tudíž poněkud pochopil ono dobro, uvažuj mezi jinými o těchto pěti věcech, totiž o výbornosti místa, o radostné společnosti, o patření na Boha, o oslavě (vzkříšených) těl a posléze o dokonalosti všech dober onoho života.

Nejprve pozoruj nádheru místa a zvláště jeho podivuhodnou velikost! Čteš-li u velmi vážných spisovatelů, že kterákoli z nebeských hvězd je větší než celá země, a co více, že některé mezi nimi jsou tak značné velikosti, že jsou devadesátkrát větší než naše země,[1] a obrátíš-li pak zrak k nebi a uvidíš na něm takové množství hvězd a takové (ještě) prázdné prostory, kam by se jich vešlo mnohem více, jak se nepodivíš? Nejsi úžasem bez sebe, uvažuješ-li o ohromnosti onoho místa a ještě víc o nesmírnosti nejvyššího Pána, který je stvořil z ničeho?

Také krása onoho místa se nemůže vylíčit slovy: vždyť stvořil-li Bůh v tomto slzavém údolí a kraji vyhnanství věci tak podivuhodné a tak krásné, co asi vytvořil na onom místě, které je sídlem Jeho slávy, trůnem Jeho velikosti, palácem Jeho velebnosti, domem Jeho vyvolených a rájem všech slastí?

Po výbornosti místa uvažuj o ušlechtilosti jeho obyvatel, jejichž počet, svatost, bohatství a krása převyšuje všechno, co jen můžeš myslet. Svatý Jan praví (ve Zj 5 a 7), že počet vyvolených je tak veliký, že nikdo není s to je spočítat. Svatý Dionýsius tvrdí, že je tolik andělů, že jejich množství předčí všechny hmotné věci na zemi. Svatý Tomáš v souhlase s tímto míněním říká, že jak nebesa vynikají velikostí nepoměrně nad zemi, tak množství oněch blažených duchů převyšuje všechny hmotné věci, které jsou na tomto světě. Co tedy může být podivuhodnějšího? Zajisté, kdyby se o té věci uvažovalo, byla by s to uvést v úžas všechna lidská srdce. A jestliže každý jeden z andělů, třebas nejmenší z nich, je krásnější než celý viditelný svět, jakým štěstím bude hledět na takové množství tak krásných andělů a pozorovat jejich dokonalosti a služby, jež každý z nich koná v onom vznešeném městě? Tam pobíhají andělé, slouží archandělé, triumfují knížatstva, radují se mocnosti, vládnou panstva, skvějí se vojska, září trůny, svítí cherubíni, hoří serafíni - a všichni Bohu pějí chvalozpěvy. Jsou-li již společnost a setkávání s dobrými lidmi sladké a příjemné, jaké pak bude tam společenství s tolika dobrými bytostmi, hovor s apoštoly, rozmluva s proroky, setkávání s mučedníky a - konečně se všemi vyvolenými?

Je-li takovou ctí těšit se ze společnosti dobrých lidí, jakou teprve bude ctí radovat se ze společnosti přítomnosti Tvůrce, kterého chválí jitřní hvězdy, nad jehož krásou žasnou Slunce a Měsíc, před nímž se uctivě sklánějí andělé a nad jehož přítomností jásají lidé? Jak oblažující bude hledět na ono nekonečné Dobro, v němž jsou obsažena všechna dobra, onen největší Svět, v němž jsou všechny světy, na Toho, jenž je jeden a všechno, Bytost jednoduchá, která má dokonalosti všech bytostí? Bylo-li velkým štěstím slyšet a vidět krále Šalomouna, že královna sábská pravila (1Kr 10,8): „Šťastni jsou ti, kteří před tebou stojí a těší se ze tvé moudrosti" - jakým blahem bude patřit na onoho nejvyššího Šalomouna, onu věčnou Moudrost, nekonečnou Velikost, neocenitelnou Krásu, nesmírnou Dobrotu a navždy se se z Ní radovat? To je podstata blaženosti svatých, a to je poslední cíl a střed našich tužeb.

Potom uvažuj o oslavení těl, na nichž nic nezůstane neoblaženo, protože každému z údů a smyslů se na onom světě dostane zvláštního oslavení a okouzlení; těla tam nabudou zvláštních vlastností: jemnosti, lehkosti, bezbolestnosti a jasu, který bude tak veliký, že každé z oněch těl nebešťanů se bude skvít jako slunce v království jejich Otce (Mt 13,43). Jestliže tedy ne víc než jedno slunce dostačí na obloze, aby osvětlilo a potěšilo tento svět, jak nádherná podívaná bude, až se tam rozzáří tolik sluncí a světel?

Zkrátka, v nebeské blaženosti budou všechna dobra spojena v jedno a všechno utrpení z ní bude vyloučeno. Tam bude zdraví bez nemoci, svoboda bez otroctví, krása bez ošklivosti, nesmrtelnost bez zkázy, hojnost bez nouze, klid beze zmatku, bezpečnost bez bázně, poznání bez omylu, sytost bez omrzení, radost beze smutku a čest bez odporu. Tam bude podle slov svatého Augustina opravdová sláva, nikdo tam nebude chválen omylem nebo z lichocení. Tam bude opravdová čest, která se neodepře nikomu, kdo si ji zaslouží, ale nedostane ji ovšem ten, kdo by si ji nezasloužil. Tam bude opravdový pokoj a nikdo tu nebude obtěžován ani sám sebou ani nikým jiným. Odměna ctnosti bude táž, která dala ctnost a jako její odměna byla slíbena největší a nejlepší odměna ze všech. Bude cílem našich tužeb, budeme na ni hledět bez konce, milovat ji bez omrzení a velebit ji bez únavy. Tam je místo široké, krásné, skvělé a bezpečné; společnost velmi dobrá a příjemná. Čas stejný, ne již rozdílný večer a ráno, nýbrž prostá, nepřetržitá věčnost. Tam bude věčné jaro, které stále kvete za svěžího vánku Ducha Svatého. Tam se všichni radují, všichni zpívají, neustále chválí Nejvyššího Dárce všeho, Jehož štědrostí žijí a vládnou ve své slávě. Ó město nebeské, bezpečné sídlo, zemi plná všech rozkošných darů, lide spokojený, sousedé pokojní a bytosti, jimž je nouze neznámá! Kéž by už byl skončen tento boj! Kéž by se uzavřeli dny mého vyhnanství! Ó, jak se prodlužuje čas mého putování! Ó, kdy se přiblíží onen den? Kdy tam přijdu a objevím se před tváří Boží?

[Ludvík Granadský: Kniha o modlitbě a rozjímání, I. část, III. kap.: „O pěti částech, jaké má modlitba", „Sobota, o blaženosti slávy" (Libro de la Oración y Meditación, I. Parte, Cap. III.: „De cinco partes que tiene la oración", „Sábado, en la bienaventuranza de la gloria", in: Obras de Fr. Luis de Granada, Tomo II, Madrid 1906, s. 195-198). Český překlad převzat s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 6 (1938), a mírně jazykově upraven redakcí Revue Theofil.]

Rozjímání o nebeské blaženosti 2/2

Od téhož autora:

"Věřím ve společenství svatých" 
Rozjímání o nebeské blaženosti 2/2  
O modlitbě a rozjímání 1/2  
O modlitbě a rozjímání 2/2  
Slovo Boží 
Půst

Souvísející články:

Tomáš Akvinský: Blaženost člověka spočívá v patření na Boha  
Ambrož Milánský: Je třeba zemřít s Kristem, abychom s ním žili  
Marian Zawada: Mystická zkušenost jako zkušenost eschatologická 
Jak svatí v nebi mohou vyslýchat tolik proseb o přímluvu zároveň?  
Denis Kartuzián: O spojitosti a řádu čtyř posledních věcí člověka  
Pseudo-Makarius: Budoucí život 

Poznámky:

[1] Ludvík Granadský píše podle tehdejších znalostí vesmíru.