Zdali je po smrti očistcový oheň

Řehoř: V Evangeliu Pán říká: „Choďte, dokud máte světlo“ (J 12,35). Také skrze proroka pronáší: „V čas příjemný jsem tě vyslyšel a v den spásy jsem ti pomohl“ (Iz 49,8). A Pavel, když toto vykládá, praví: „Hle, nyní je čas příjemný, hle, nyní je den spásy“ (2Kor 6,2). I Šalomoun říká: „Cokoli může učinit tvá ruka, konej snažně: neboť ani dílo, ani rozumnost, ani moudrost, ani učenost nebude na onom světě, kam ty spěješ“ (Kaz 9,10). Též David prohlašuje: „Neboť navěky trvá milosrdenství jeho“ (Ž 117). Podle těchto výroků je jisté, že jaký kdo odtud vychází, takový se dostavuje na soud. Nicméně stran některých lehkých hříchů je oprávněné věřit, že soudu předchází očistný oheň, a sice podle toho, co praví Pravda, že kdyby se někdo rouhal proti Duchu Svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,32), kdy tímto výrokem se dává na srozuměnou, že některé hříchy mohou být prominuty v tomto věku, jiné však v budoucím. Neboť odmítá-li se jedna věc, vyplývá z toho zcela správně, že jiné se připouštějí. Nicméně je správné věřit, že taková věc je možná, jak jsem pravil dříve, pouze u malých hříchů, ano u nejmenších, jako je neustálá marná řeč, nezřízený smích nebo nedbalost v péči o rodinné záležitosti[1], kde sotva bez hříchu zůstanou i ti, kteří vědí, jak se náleží vyhýbat hříchu; nebo z nevědomosti omyl v nepodstatných věcech: to vše zatěžuje i po smrti, nebylo-li to zhlazeno ještě za tohoto života. Vždyť Pavel, když prohlásil, že Kristus je základ, připojil: „Staví-li pak kdo na ten základ zlato, stříbro, drahé kamení, dříví, seno, slámu, dílo kohokoliv prozkouší oheň, jaké je. Zůstane-li čí dílo, které na něm vystavěl, obdrží odměnu, koho dílo však shoří, utrpí škodu, ale sám bude spasen, avšak tak jako skrze oheň“ (1Kor 3,12n). Jakkoli tomu lze rozumět jako o ohni soužení, který je dopuštěn v tomto našem životě, chápe-li to však kdo jako o budoucím ohni očistném, je namístě bedlivě uvážit, že podle těchto slov může být skrze oheň spasen i ten, kdo neklade na základ železo, měď nebo olovo, to znamená hříchy větší, tj. tedy věci tvrdší a již tehdy neodpustitelné, nýbrž dříví, seno, slámu, to znamená hříchy malé a nejlehčí, jaké oheň snadno stráví. Je však třeba vědět, že očišťování byť i nejmenších hříchů se tam dostane jedině tomu, kdo si dobrými skutky ještě v tomto životě zaslouží, aby se mu ho dostalo.

[Sv. Řehoř Veliký: Čtyři knihy rozmluv, IV,39, Praha 1926, přel. Klement Kuffner; dle latinského znění a s přihlédnutí k anglickému překladu upraveno redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Požár za požár 
Církev vystupuje jako jitřenka  
Jaký užitek máme z nanebevstoupení Kristova  
Ten, který je věčný, se ukázal v čase   
Výklad jmen hlavních andělů  

Související články:

Lukáš Drexler: Očistec - katolický konstrukt nebo pravověrná součást křesťanské tradice? 
Lukáš Drexler: Peklo, očistec a nebe v Eschatologii Josepha Ratzingera 
Denis Kartuzián: O spojitosti a řádu čtyř posledních věcí člověka  
Denis Kartuzián: O strašlivosti Božího soudu  
Kateřina Janovská: Bůh převyšuje vše
Pavel VI.: Jediný poklad jediné Církve 
Vincenc Zahradník - O očistci I.
Vincenc Zahradník - O očistci II.