Bůh nemůže mlčet, neboť je odvěké Slovo

Bůh nemůže mlčet, protože je odvěké Slovo, ustavičně znějící a vycházející z lůna Otce, který ho vyslovuje a plodí.

Chtěli jsme Boha umlčet, když „pro nás a pro naši spásu" promlouval o Božím království. Chtěl promlouvat stále, ale my jsme ho umlčeli hřeby a kopím na břevnech kříže. Nechali jsme zavřít jeho ústa. Ale On nemůže mlčet. A tak otevřel ústa svých ran, aby jimi a skrze ně zvěstoval Boží království a Nebe. A ze všech nejvíc otevřel ústa rány ve svém blaženém Srdci, aby k nám promlouval o Božím království jazykem vody a krve, která je výmluvnější než všechna slova tohoto světa. Je to totiž Božská řeč a Božský jazyk, kterým zní odvěků a navěky Boží Nebe. Nebe totiž zní Boží vodou a Boží krví, které prýští z Božího Srdce, z věčného Pramene. Bůh totiž nemůže mlčet. A když „promlouvá", tak tvoří: promluvil „na počátku", a stalo se. A promlouvá i nyní, v tomto čase, a opět tvoří: tvoří „nové stvoření", „nové stvoření", jež povstává z vody a z krve Boha, který se stal člověkem.

Bůh promlouvá a vábí nás svým hlasem, hlasem svých boholidských ran, aby se staly našimi „tichými vodami" a „kalichem po okraj naplněným", jimiž On „duši naši občerstvuje" k životu věčnému, abychom zněli jako On, jako jeho „hlas vody a krve", abychom zněli vodou a krví věčného života, vodou a krví Nebe, vodou a krví Otce i Syna i Ducha Svatého.

Je to Pramen nevyčerpatelný, který ač vše dává, přesto ho nikdy neubývá. Proto se Jeho Pramen zpřítomňuje na všech obětních stolech Jeho Snoubenky, aby napojil a občerstvil své ovce, které slyší Jeho hlas a které přicházejí k Němu, aby se napily z kalicha Jeho zpřítomnělých ran, jež „prýští i v noci" a jimiž rezonuje i každé z jeho pronesených slov.

Strom života přezrálého ovoce, pukajícího pro přeplněnost svými sladkými šťávami. A ovce, které jimi tiší svoji bytostnou žízeň a které se jím sytí k životu věčnému...

Od téhož autora:

Hlas Boha za denního vánku 

Související články:

Karel Říha: "Tajemství víry" 
Balduin z Canterbury: Slovo Boží je plné života a síly
František Saleský: Hora Kalvárie je pravou univerzitou lásky  
Grzegorz Ryś: Proč jsou rány vzkříšeného Krista nezhojené?  
Marie Celesta Crostarosa: Hledej potěšení v Kristových ranách  
Hans Urs von Balthasar: Ježíšova smrt je interpretem jeho života  
Marie Celesta Crostarosa: V Srdci Slova jsou ukryty všechny dary 
Lukáš Drexler: Úcta k Srdci Ježíšovu 2/2 - Teologické základy úcty 
Anděla z Foligna: Kráčím od Tvého lidství ke Tvému Božství a od Tvého Božství ke Tvému lidství  
Klement Alexandrijský: Skutečný chléb z nebe je tělo Kristovo, tělo zmrtvýchvstalé  
Bruno Forte: Ukřižovaný Bůh je zjevením krásy, která zachraňuje  
David z Augsburgu: Srdce Kristovo pramenem živoucí krve  
Lukáš Drexler: Úcta k Srdci Ježíšovu 1/2 - Dějiny úcty 
Marie Celesta Crostarosa: Slovo je Srdcem Otce 
Michal Altrichter: Hlas ticha Volajícího na poušti 
Juliana z Norwiche: Ježíš, naše pravá Matka 
Veronika Giuliani: O ranách Pána Ježíše 
Jean Galot: Dar Syna je Darem Otce 
Zrozeni Bohem v bolesti Kříže