Jan je hlas, Kristus je Slovo

Jan je hlas, Pán však „na počátku byl Slovo"[1]. Jan je hlas na čas, Kristus je na počátku Slovo věčné.

Odstraň slovo - co zbude z hlasu? Kde není žádný smysl, tam je prázdný zvuk. Hlas beze slova zazní do ucha, ale srdce nevzdělá.

Avšak přímo v našem srdci, které je třeba vzdělávat, si všimneme řádu věcí. Jestliže myslím na to, co říkám, je už v mém srdci slovo. Ale když chci mluvit k tobě, hledám, jakým způsobem by mohlo být také v tvém srdci slovo, které je v mém.

Když tedy hledám, jak by došlo k tobě a usadilo se ve tvém srdci slovo, které je už v srdci mém, vezmu na pomoc hlas a nahlas k tobě promluvím. Zvuk hlasu vede k tobě smysl slova; sám zvuk sice pomine, ale slovo, které k tobě zvuk přivedl, je už v tvém srdci, aniž se z mého srdce vzdálilo.

Když tedy zvuk přenesl slovo k tobě, nezdá se ti, že sám zvuk říká: „On musí růst, já však se umenšovat"[2]? Zvuk hlasu zazněl, posloužil a odešel, jako kdyby říkal: „Tato má radost se naplnila."[3] Podržme slovo, neztraťme slovo počaté v nitru.

Chceš vidět doznívající hlas a zůstávající Božství Slova? Kde je teď Janův křest? Posloužil, a odešel. Kristův křest je nyní stále. Všichni věříme v Krista, očekáváme spásu v Kristu: to nám řekl hlas.

Avšak protože je těžké rozeznat slovo od hlasu, byl i sám Jan pokládán za Mesiáše. Hlas byl pokládán za slovo, ale uznal, že je hlasem, aby neublížil slovu. Řekl: „Já nejsem Mesiáš ani Eliáš ani Prorok."[4] Odpověděli: „Kdo tedy jsi?"[5] Praví: „Já jsem hlas volajícího na poušti: Připravte cestu pro Pána."[6] „Hlas volajícího na poušti", hlas toho, který prolomil mlčení. „Připravte cestu pro Pána", jako kdyby říkal: Já proto zním, abych jeho uvedl do srdce. Ale kam ho zavedu, tam nevejde, jestliže nepřipravíte cestu.

Co znamená: „Připravte cestu", ne-li: patřičně proste? Co značí: „Připravte cestu", ne-li: pokorně smýšlejte? Z něho si vezměte příklad pokory. Je považován za Krista a říká, že není to, zač je považován, ani nevyužívá cizího omylu ke své mu vypínání.

Kdyby řekl: „Já jsem Mesiáš", jak náramně lehko by mu věřili, když jej za takového pokládali ještě dřív, než to řekl! Neřekl to. Uznal, čím je, pokořil se.

Viděl, kde je jeho spása: pochopil, že je svítilnou[7], a bál se, aby ji neuhasil vítr pýchy.

[Sermo 293,3; in PL 1328-1329. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby církve a upraven a doplněn poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Jsme Jeho tělem
O Trojici (De Trinitate)  
Totožnost Kristova těla  
Vírou uvěřila, vírou počala   
Proč se Kristus narodil z ženy  
Co znamená, že Kristus sedí na pravici Boží
Otec, Syn a Duch Svatý - jeden a pravý Bůh
Nikdo nevstoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe 
Všechny události Kristova života zpodobují života křesťana   
Církev je založena na skále, kterou vyznal Petr 
Výklad Janova evangelia - 1. traktát  
Jedině od Boha je naše spása 
Ježíš Kristus je Bůh i člověk 
Pozdě jsem si Tě zamiloval!
Sv. Augustin o eucharistii 
Okoušení sladkosti Boží
Nanebevstoupení Páně
 Ty jsi Kristus

Související články:

Karel Boromejský: O adventní době
Bernard z Clairvaux: Přijde k nám Boží slovo
Jan van Ruysbroeck: Vizte, Ženich přichází, vyjděte mu vstříc!
Cyril Jeruzalémský: O dvojím příchodu Ježíše Krista  
Guerric z Igny: Očekáváme Spasitele  
Hippolyt Římský: Dvojí příchod Krista  

Poznámky:

[1] Srov. J 1,1.

[2] J 3,30.

[3] J 3,29.

[4] Srov. J 3,28; 1,21.25.

[5] Srov. J 1,19.22.

[6] Srov. Mk 1,3; Mt 3,3; Lk 3,2.4; J 1,23.

[7] Srov. J 5,35 dle Vulgaty.