O podivuhodné výměně

Sám Boží Logos, ten předvěčný, ten neviditelný, ten neobsáhlý, ten netělesný, počátek z počátku, světlo ze světla[1], zdroj života a nesmrtelnosti, odlesk pravzoru, nehybná pečeť, obraz zanechávající ve všem svou podobu, výraz a rozum Otce, ten, pravím, dává se lidem, aby se mu podobali, a má tělo kvůli člověku; kvůli mé duši se spojuje s rozumovou duší, aby podobné očistil podobným, a všechno lidské bere na sebe kromě hříchu. Bůh byl počat z Panny, úplně očištěné v duši i na těle Duchem (neboť bylo vhodné i plození dodat cti i panenství dát přednost), vyšel však s přijatou lidskou přirozeností jako jeden celek pozůstávající ze dvou opačných stránek, totiž z těla a z ducha, z nichž jedna dala božství, druhá ho přijala.

Ten, který jiné obohacuje, stává se chudým. Vždyť na sebe bere chudobu mého těla, abych já získal bohatství jeho božství. Ten, který je plný, se zmaří[2]; totiž jeho velebnost se nakrátko zmaří, aby mně se dostalo účasti na jeho plnosti.

Jaká jsou to bohatství dobroty? Jaképak tajemství vůči mně? Přijal jsem Boží obraz, ale nezachoval jsem ho. On přijímá mé tělo, aby i zachránil obraz i tělu přinesl nesmrtelnost. Navazuje s námi drahé společenství, a to daleko obdivuhodnější, než bylo první.

Bylo vhodné přinést člověku svatost skrze lidství přijaté Bohem, aby nás po přemožení tyrana osvobodil a prostřednictvím Syna přivedl zpátky k sobě. Dělá to ke cti Otce, kterému, jak vidíme, ve všem vyhovuje.

Onen dobrý pastýř přišel k bloudící ovci na hory a kopce, kde jsi přinášel oběti, a dal svůj život za ovce. Nalezl bloudící a nalezenou vzal na tatáž ramena, na kterých nesl i dřevo kříže, a přijatou vrátil k nebeskému životu.[3]

Toto přeslavné světlo následuje předcházející svítilnu, Slovo následuje hlas, Ženich družbu, který připravuje Pánu výborný lid a očišťuje ho vodou pro přijetí Ducha.[4]

Potřebujeme Boha, který přijal tělo a zemřel, abychom my žili. Zemřeli jsme spolu s ním, abychom byli očištěni. Zároveň s ním jsme vstali, protože jsme zároveň s ním zemřeli. Zároveň s ním jsme byli oslaveni, protože jsme zároveň s ním vstali.

[Oratio, 45,9; in PG 36,633-636. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby církve a upraven s přihlédnutí k řeckému originálu a doplněn poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Kristus je pokřtěn 
Největší zázrak - zázrak mého spasení   

Související články:

Proč se Bůh vtělil 
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení
František Saleský: List o narození Páně 
Augustin: Proč se Kristus narodil z ženy  
Řehoř Veliký: Ten, který je věčný, se ukázal v čase 
Irenej z Lyonu: Zjevení Syna se rovná poznání Otce  
Petr Chrysolog: Bůh narozen z člověka, lidé narozeni z Boha  
Hilarius z Poitiers: Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti  
Efrém Syrský: Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou 
Anděla z Foligna: Kráčím od Tvého lidství ke Tvému Božství a od Tvého Božství ke Tvému lidství  
Cyril Alexandrijský: Jednorozený se stal prvorozeným, aby nás obohatil Bohem Otcem  
Aelred z Rievaulx: Narodil se tělesně, abychom se my narodili duchovně  
Maxim Turínský: Kristus napravuje Adamovy cesty od samého počátku  
Pavel Evdokimov: Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka 
Basil Veliký: Kdo přijímá Ducha, přijímá zároveň Otce i Syna 
Jan van Ruysbroeck: O čtyřech znameních Boží věčné lásky  
Louis Bouyer: Konečným cílem Vtělení je Kristus celý 
Maxim Vyznavač: Bůh na sebe vzal naši přirozenost  
Augustin: Výklad Janova evangelia - 1. traktát 
Augustin: Ježíš Kristus je Bůh i člověk 
Atanáš Alexandrijský O vtělení Slova  
Lev Veliký: Řeč na Narození Páně 

Poznámky:

[1] Srov. Nicejsko-cařihradské vyznání víry: „... Světlo ze Světla ...". Pozn. RTh.

[2] Odkaz na Pavlovo: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil ..." (Flp 2,6-7). Pozn. RTh.

[3] Srov. Lk 15,3-7. Pozn. RTh.

[4] Zde má sv. Řehoř na mysli sv. Jana Křtitele, srov. např.: J 5,35; Mt 3,3; J 3,29 ad. Pozn. RTh.