Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...

„Když to Ježíš pravil, jedna žena ze zástupu pozdvihla hlas a řekla mu: ‚Blahoslavené lůno, které tebe nosilo, a prsy, kterých jsi požíval...‘"[1]

Evangelista nám představuje tuto ženu plnou zbožnosti a víry. Přestože se farizeové a zákoníci rouhali a pokoušeli Pána Ježíše, ona s takovou upřímností chápe jeho vtělení a s takovou důvěrou je vyznává. Zahanbila křivá obvinění přítomných předáků lidu i věrolomnost budoucích heretiků.

Jako se tehdy židé rouhali dílu Ducha Svatého a popírali, že pravý Syn Boží je soupodstatný s Otcem, tak jiní později popírali, že Maria, vždy Panna, zastíněním a mocí Ducha Svatého[2] poskytla své tělo jako látku jednorozenému Synu Božímu, zrozenému v lidském těle. Tvrdili, že není třeba uznávat Syna člověka za pravého lidského syna téže přirozenosti s Matkou.[3]

Jestliže se však hlásá, že tělo Slova zrozeného v těle bylo vzato z těla Panny Matky, pak najisto lůno, které jej nosilo, a prsy, kterých požíval, jsou blahoslavené.

Apoštol praví: „Neboť Bůh poslal svého Syna, učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem."[4] Nelze popřát sluchu těm, kteří se domnívají, že je třeba číst: narozeného z ženy, učiněného pod Zákonem, ale učiněného z ženy. Neboť když byl počat v lůně Panny, nevzal tělo z ničeho[5], ani odjinud, ale z těla Matky. Jinak by ani nemohl být dobře nazýván Synem člověka, kdyby neměl původ z člověka.

My tedy v řeči proti Eutychovi[6] pozdvihujeme svůj hlas s Církví katolickou, jejímž předobrazem byla ona žena, pozdvihujeme i svou mysl mezi zástupem a pravíme Spasiteli: „Blahoslavené lůno, které tebe nosilo, a blahoslavená prsa, jichž jsi požíval." Vpravdě blahoslavená Matka, která, jak se kdesi praví, porodila Krále, jenž navěky vládne nad nebem i zemí.

A neméně blahoslavení jsou ti, kteří slyší slovo Boží a zachovávají ho.[7] Spasitel přisvědčil svědectví ženy a dodal: Nejen ta, která zasloužila Slovo Boží porodit tělesně, je blahoslavená, nýbrž i ti, kteří totéž Slovo duchovně z poslechu vírou počali a zachováváním dobrých skutků ve svém srdci nebo v srdcích svých bližních porodili a je živit se snažili. I Bohorodička je blahoslavená, poněvadž se stala v čase služebnicí vtěleného Slova. Avšak mnohem blahoslavenější je tím, že věčnou strážkyní lásky k němu zůstala navždy.

[Beda Venerabilis: Homiliae, LVIII (kráceno); in PL, 94,421-422. Český překlad převzat z časopisu Prapor serafinský, 5 (květen 1945), a s přihlédnutím k latinskému originálu mírně upraven a doplněn poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

"I tvoji vlastní duši probodne meč" 

Související články:

Emilián Soukup: Bohorodička
René Laurentin: Maria, naše Matka  
Mistr Eckhart: O rození Slova Otcem  
Augustin: Vírou uvěřila, vírou počala  
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté  
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Matkou Boží pro svoji pokoru 
Pavel Evdokimov: Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka 
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce
Cyril Alexandrijský: Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření" 
Scott Hahn: "A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem" 
Efrém Syrský: Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria 
 Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy  
Efrém Syrský: Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou 
Lukáš Drexler: "Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  
Henri-Dominique Simonin: Sv. Cyril Alexandrijský, obhájce Božího mateřství Panny Marie  
Gabriel od P. Marie Bolestné: Věřím v Tebe, Maria, Matko mého Boha a Matko má!  
František od Panny Marie: Účast Panny Marie na životě Nejsvětější Trojice   
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo  
Maxim Turínský: Kristus napravuje Adamovy cesty od samého počátku  
Hildegarda z Bingenu: Církev Kristova - panenská Matka křesťanů
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici 
Didymos Alexandrijský (Slepý): Panenské narození Ježíše 
Bernard Przybylski: Matka Boží a Nejsvětější Trojice 
Józef Naumowicz: Namáhat se ku porodu Krista
Józef Naumowicz: Stát se "domem chleba" 
John Saward: Maria, Matka Nebeské Many  
Atanáš Alexandrijský O vtělení Slova 
Láska plodí milovaného i milujícího  
Vidět Marii znamená vidět Ježíše 
Tomáš Akvinský: O trojím rození 
Petr Kanisius: Maria a ďábel  

Poznámky:

[1] Lk 11,27.

[2] Srov. Lk 1,35

[3] Sv. Beda zde hají nejen soupodstatnost Syna co do Božství, tj. soupodstatnost či rovnost Syna s Otcem (tedy že Syn je Bůh stejně, stejnou měrou jako Otec), ale taktéž soupodstatnost co do lidství, tj. soupodstatnost či rovnost Syna s lidmi, s lidstvím, s lidskou přirozeností díky jeho vtělení v Panně Marii (tedy že Syn je po svém vtělení v Marii člověk stejně, stejnou měrou jako Maria a jako každý další člověk). A když se Bůh Syn stal člověkem, nepozbyl tím svého božství a nepřestal být zároveň Bohem, kterým je od věčnosti, ale započal být zároveň a navěky i pravým, skutečným člověkem se vším všudy, kdy Osoba Boha Syna „nesmíšeně a neproměněně, neodděleně a neodlišeně" (z definice Chalcedonského koncilu) sjednocuje božskou i lidskou přirozenost. Pozn. RTh.

[4] Gal 4,4.

[5] Lat.: „... carnem non de nihilo ...".

[6] Eutyches (+ cca 454) - archimandrita cařihradského kláštera, odpůrce nestorianismu, avšak propagátor tzv. monofyzitismu, tedy bludného tvrzení, že po vtělení Syna nezůstaly sjednoceně zachovány rozdílné přirozenosti božská a lidská, ale že došlo k rozpuštění lidské přirozenosti v božské a zůstala tak poté jen jedna přirozenost (řec. moné fysis - odtud monofyzitismus). Tento Eutychův blud byl následně r. 451 odsouzen na sněmu v Chalcedonu. Pozn. RTh.

[7] Lk 11,28.