Jako Syn žije z Otce, tak my žijeme ze Syna skrze jeho tělo

„Slovo se stalo tělem"[1] a my v Pánově pokrmu přijímáme vtělené Slovo. Je-li tomu skutečně tak, jak si nemáme myslet, že v nás přirozeně zůstává? Vždyť vzal už nerozlučně na sebe jako zrozený člověk přirozenost našeho těla; a ve svátosti těla[2], které přijímáme, spojil přirozenost svého těla s přirozeností věčnou. Tak jsme totiž všichni jedno, protože i v Kristu je Otec, i v nás je Kristus. Skrze tělo je tedy on v nás a my v něm, zatímco zároveň to, co jsme my, je v Bohu.

Jak jsme však v něm prostřednictvím svátosti těla a krve, kterou jsme přijali, o tom svědčí on sám těmito slovy: „Svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a i vy budete živi. Protože já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás."[3] Kdyby to mínil jen jako jednotu vůle, proč poukázal na jakýsi stupeň a řád jednoty, jež se má uskutečnit? Zda ne proto, abychom věřili, že on je v nás prostřednictvím svátostných tajemství? Vždyť on je v Otci božskou přirozeností a my zase naopak jsme v něm pro jeho tělesné zrození. A tak měl Prostředník hlásat dokonalou jednotu, když on zůstává v Otci a my v něm. On pak zůstává i v nás, přestože zůstává v Otci. A tak máme být stále dokonaleji spojeni s Otcem, a to tím, že budeme také my přirozeně v tom (v Synu), který je v Otci přirozeně svým zrozením. On pak přirozeně bude zůstávat v nás.

Jak je pak tato jednota v nás přirozená, o tom on sám vydal toto svědectví: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm."[4] Vždyť v něm bude jen ten, v kom bude on sám. Jen ten v něm bude, kdo přijme jeho tělo, totiž tělo toho, který vzal na sebe zase jeho tělo.

O svátosti této dokonalé jednoty učil už výše slovy: „Jako mne poslal živý Otec a já jsem živ z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude živ ze mne."[5] Žije tedy z Otce. A jakým způsobem žije z Otce on, tak žijeme i my z jeho těla.

Každého přirovnání se totiž používá v určitém smyslu, aby se to, oč jde, vystihlo předloženým příkladem. Toto je tedy zdroj našeho života: Kristus, kterého my, tělesní lidé, máme v sobě prostřednictvím jeho těla; z něho budeme žít stejně, jako on žije z Otce.

[Z pojednání O Nejsvětější Trojici, VIII,13-16; in PL X,246-249. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby církve a mírně upraven a doplněn poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti 
Křtěte národy ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého 
Není Božího slova, jež by nebylo třeba naplnit  
Duch Svatý nás uvádí do veškeré pravdy  
Bůh Otec - Zdroj všeho 
Takto jsi připravil zemi

Související články:

Efrém Syrský: Duch a Oheň 
Augustin: Proč se Kristus narodil z ženy  
Jan van Ruysbroeck: Myšlenky o Eucharistii  
Cyprián: Chléb náš vezdejší dej nám dnes ...  
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 2 - Sv. Justin
Jan Zlatoústý: Slovo proměňuje chleba a víno v tělo a krev Krista 
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 4 - Přijímání těla Páně 
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 3 - Eucharistické zkušenosti 
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 6 - Svatostánek prvních křesťanů 
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 5 - Duchovní přijímání Eucharistie 
Ambrož Milánský: Tato svátost, kterou přijímáš, se uskutečňuje Kristovými slovy  
Klement Alexandrijský: Skutečný chléb z nebe je tělo Kristovo, tělo zmrtvýchvstalé  
Caesarius z Arles: Jako se tělo posiluje pozemským pokrmem, tak se duše sytí slovem Božím  
Anděla z Foligna: Kráčím od Tvého lidství ke Tvému Božství a od Tvého Božství ke Tvému lidství  
Jan Evangelista Urban: Jediná Boha hodná oběť: Kristus na Kříži, Kristus v eucharistii  
Tertulián: Požíváme a ctíme eucharistii a značíme se znamením Kříže  
Fulgentius z Ruspe: Jsme vpravdě tím, co tajemně slavíme při oběti  
Hippolyt Římský: Bůh není žebrák, i tebe učinil bohem ke své slávě  
Basil Veliký: Jak přistupovat k přijímání Těla a Krve Kristovy? 
Petr Chrysolog: Bůh narozen z člověka, lidé narozeni z Boha 
Jan van Ruysbroeck: O čtyřech znameních Boží věčné lásky  
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina 
Antonín Čala: Svědectví tradice o eucharistické oběti 
Karel Boromejský: Eucharistie přepodobňuje v Boha 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Jako přirozené světlo 
Petr Julián Eymard: Nejsvětější Svátost je všechno  
Řehoř Veliký: Ten, který je věčný, se ukázal v čase 
Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána 
Ambrož Milánský: Kříž Kristův nám navrací ráj 
Henri J. M. Nouwen: Ježíšova konkrétní láska 
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení 
Józef Naumowicz: Stát se "domem chleba"  
Hilarius z Poitiers: Takto jsi připravil zemi 
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově 
Lukáš Drexler: Našel jsem svůj domov 
Augustin: Ježíš Kristus je Bůh i člověk 
Ambrož Milánský: Svatá Eucharistie 
René Laurentin: Nejzazší dar Lásky 
Jan Maria Vianney: Svaté přijímání 
Eucharistie - dar ukřižované Lásky
Jan Tauler: My jíme našeho Boha 
Elias Vella: Já v tobě a ty ve mně 
Justin: To čiňte na mou památku 
Ambrož Milánský: O Tajemstvích 
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve 
Cyril Jeruzalémský: Katecheze
Karel Říha: "Tajemství víry"
Sv. Augustin o eucharistii

Poznámky:

[1] J 1,14.

[2] Tj. v eucharistii.

[3] J 14,19-20.

[4] J 6,56.

[5] J 6,57.