Jarní práce na vnitřním člověku

Kde člověk najde ve svém konání něco, v čem ne­směřoval čistě k Bohu, to má uvést na správnou cestu. Má to dělat jako rolník, který koná v březnu obhlídku. Když vidí, že se počíná blížit slunce, pak osekává a ostříhává své stromy a pleje své byliny a s velkou pílí obrací a okopává pů­du. Tak má člověk také s velkou pílí okopávat sebe sama a nahlížet do svého základu, a základ a půdu svého jednání zcela obrátit a své stromy osekat, to jest své vnější smysly a své nejnižší duševní síly, a svůj plevel zcela vytrhat. Zaprvé má osekat a vyplet sedm hlavních hříchů, dů­kladně a statečně, všechnu pýchu uvnitř i zevně, všechno lakomství, všechen hněv, nenávist a závist, necudnost a rozkoš v těle, v srdci, ve smyslech, vším způsobem, v přirozenosti a také v duchu, zdali se někde vnitřně nebo zevně něco neusadilo, zdali se zde neskrývá nějaká lenost. Toto a podobné máme všechno vysekat a zcela vyplet.

Avšak půda je ještě suchá a tvrdá. Slunce se blíží, ještě jasně nezasvítilo dovnitř, avšak moc­ně se přibližuje, léto se blíží s mocí. Božské slunce počne brzy svítit do připraveného pole. Když vnější člověk a jeho nejnižší a nejvyšší duševní síly, tedy celý vnitřní a vnější člověk, je dobře osekán a připraven, pak přijde slad­ké božské slunce a počne jasně svítit do ušlechtilého pole, a pak bude slastné léto, pravé skutečně májové květy, jako jsou nyní venku. Tak nechá laskavý věčný Bůh ducha zelenat se a kvést a přinášet nejslastnější ovoce, jež nemůže žádný jazyk vyslovit a žádné srdce vy­myslet, tak velká bude slast v duchu. Když může Duch Svatý svou slastnou zář a svůj božský svit pří­tomně a bezprostředně vylévat do dna, a mohou se konat sladké vlivy Ducha, který se nazývá a je pravým Utěšitelem, ó jak sladké požívání tu budí! Potom je zde svátek, tehdy kuchyně tak blaze voní od ušlech­tilého dobrého pokrmu, který je zde připraven, který je tak neobyčejně sladký a tak podivuhodně žádoucí. Tu je máj ve své pravé květeně. Ach, jak tyto lahůdky tak blaze voní ven, do ubohé přirozenosti! A jí z toho také bude vlito veliké zakoušení.

Mnozí lidé by se nyní, když v sobě pocítí a vnímají tyto velké, neobyčejné útěchy a tyto slasti, rádi do toho chtěli úplně ponořit a usnout v tom a spočí­vat, a zůstávají rádi v zakoušení. Avšak když chtěl svatý Petr pro kapku takové slasti vystavět tři stánky a rád by tam zůstal, vskutku, tehdy to náš Pán nechtěl; bylo to ještě příliš vzdálené tomu, co jim chtěl náš Pán přinést a dát. A jak zde Petr řekl: „Je dobře, že jsme zde,"[1] tak to chtějí také tito lidé. Když pocítí sladkost, ihned se domnívají, že vystihli celou slast, a rádi by v ní odpočinuli a uložili se. A kdo tak činí, zůstávají vesměs zpátky, z těchto lidí nic není, nepůjdou ku­předu.

Svatý Petr nás varuje před touto škodou a praví, že máme být střízliví a bdít, a varuje nás, abychom neusnuli v tomto sladkém pocitu. Neboť kdo tady spí, je jako polomrtvý a nemá žádného vlastního skutku. Máme se správně povzbudit a být stateční a střízliví. Střízlivý člověk koná své dílo láskyplně, statečně a rozumně. A tak praví sv. Petr: „Fratres, sobrii."[2] - „Bratři, buďte střízliví a bděte, neboť váš nepřítel ob­chází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. Proto mu odporujte silní ve víře."[3] Milované děti, nuže, ne­buďte ospalí ani líní, nespočívejte v ničem, co není ryzí Bůh, nýbrž ohlížejte se pilně okolo sebe, se světlem rozlišující síly a pozorujte často sami sebe a Boha ve vás v milující žádosti. Ani milovaní učedníci našeho Pána nemohli přece také zůstat v rozkošiplné přítom­nosti našeho Pána, měl‑li jim být udělen Duch Svatý. „Si abiero"[4] - „Jestliže," pravil, „od vás neodejdu, pak vám nebude udělen Duch Svatý, Utěšitel, Svatý Duch."[5] Svatí učedníci byli vnitřně i zevně tak zcela zaujati přítomností našeho Pána Ježíše Krista a všechny zá­hyby jejich srdce, duše, smyslu a sil byly vnitřně i zev­ně tak jím naplněny, že tato plnost musela ven a pryč, pokud měli přijít k pravé duchovní vnitřní útěše. Toto jim muselo být osekáno, jakkoli trpko a hořko jim bylo, když měli kdy jít vpřed; jinak by zůstali docela zpět v nejnižším, ve smyslech. Avšak vyjde-li se nad smysly, přijde se potom do nejvyšších sil, do sil rozumu, kde je přijato mnohem ušlechtileji a o mno­ho slastněji. Naposledy se přijde do vnitřní podstaty, do skrytu Ducha, a jedině zde má ona sladkost své vlastní místo a je zde opravdově a moudře přijata a jedině zde je člověk v této střízlivosti bdělý.

[Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 5, 1942, a mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

Více o Janu Taulerovi

Od téhož autora:

Bytí a způsob přátel Božích  
My jíme našeho Boha  
Adventní píseň
Píseň lásky

Související články:

Johann von Sterngasse: O spočinutí duše 
Mistr Eckhart: Boží přítomnost v člověku 
Jan Tauler: Bytí a způsob přátel Božích 
Mistr Eckhart: Prýští z Boží milosti...
Jindřich Suso: Před ukřižováním
Jindřich Suso: Povzbuzení duši 
Giselher ze Slatheimu: O lásce 
Gerlach Peters: Jen Boha chci! 
Mistr Eckhart: Marie a Marta 
Mistr Eckhart - životopis
Jan Tauler: Píseň lásky
Jan Tauler - životopis
Beghardi, begardi 
Bekyně, begině 
Begináž, bekináž 
Begináže - fotogalerie
Henry Hane - životopis
Jindřich Suso - životopis
Johannes Franke: Synovství Boží
Henry Hane: Jak přicházíme k Bohu
Johannes Franke: O blahoslavené Panně
Lukáš Drexler, Arnold der Rote: Přijetí Boha
Johannes Ruysbroeck: Kniha dvanácti bekyň 
Johannes Franke: Nad čím se můžeme rmoutit
Henry Hane: O stvořeném a nestvořeném duchu
Johannes Ruysbroeck: Nadpřirozená vyrovnanost 
Nicolaus von Strassburg: K čemu je užitečné pokušení 
Nicolaus von Strassburg (Mikuláš ze Štrasburku) - životopis
Mechtilda Magdeburská: Úlohy požehnané lásky jsou rozmanité

Poznámky:

[1] Mk 9,5 a paralely. Pozn. RTh.

[2] Lat. „Bratři, buďte střízliví!", srov. 1Pt 5,8. Pozn. RTh.

[3] 1Pt 5,8-9. Pozn. RTh.

[4] Lat. „Jestliže odejdu", J 16,7. Pozn. RTh.

[5] Srov. J 16,7. Pozn. RTh.