Bl. Jindřich Suso a eucharistie

Tento slavný středověký mystik byl obzvlášť vroucím ctitelem Nejsvětější eucharistie. Poslechněme si některé jeho výroky.

„Kdo je na cestách, rád si kousek cesty zajde, aby mohl uvidět a pozdravit přítele. Proto já také, kdykoliv odcházím ze své cely nebo se vracím z venku, jdu vždy kostelem, abych mohl pozdravit Nejsvětější Svátost."

Kdykoli měl zpívanou mši svatou, zazpíval „Sursum corda"[1] tak zbožně a vroucně, že to přítomní takřka vycítili. Byl kdysi tázán, co si při tom myslí. Odpověděl: „Myslím na všechny tvory na zemi a v nebi a vyzývám je, aby pěli chválu Boží. Volám na ně: ‚Sursum corda!‘ Pak vzpomenu na radost těch, kteří svá srdce věnovali Bohu, a na ubohost těch, kteří srdcem lpí na světě, a vyzývám je, aby se vyprostili z hříšných pout, a volám na ně: ‚Sursum corda!‘ Konečně lituji těch, kteří sice mají dobrou vůli, ale nemají dost síly, aby se Bohu zcela oddali, a mají srdce rozdělena mezi Bohem a světem. Vyzývám je i sebe k boji se světskostí a volám k nim: ‚Sursum corda!‘"

Slovem a písmem doporučoval časté svaté přijímání. Klade Kristu do úst slova: „Jsem Dobro, které roste, je-li požíváno, které se však ztrácí, šetří-li se jím. Je lépe jít z lásky ke stolu Páně, nežli z bázně se vzdalovat. Je lépe jít jednou za týden s opravdovou pokorou, než jednou za rok z domnělé dokonalosti."

Člověk namítá: „Cítím se mnohdy nepřipraveným a chladným, bez vnitřní touhy a vroucnosti, a proto se bojím." Spasitel odpovídá: „Činí-li člověk, co je možné, nežádá se po něm více; Bůh dokončí nedokončené. Nemocný nemá váhat a vyhýbat se lékaři, jehož pouhá návštěva již hojí."

O dojmu radosti po sv. přijímání Kristus říká: „Co jiného máš činit po sv. přijímání než se celý den radovat? Hle, pošetilí milovníci světa se radují celý den, kdy viděli jen dům své milenky. Tedy oč více ty se máš radovat, když jsi ve viditelné způsobě hostie nepřijal nějakou stvořenou ubohost, nýbrž svého Stvořitele, ne kousek hmoty, nýbrž vtělenou Moudrost Boží. Bylo by na podiv, kdyby se člověk Boha milujícího toho dne, kdy přijal svého Stvořitele, Boha lásky, rmoutil ze ztráty nějakého časného předmětu. Má přece v sobě takovou náplň radosti, že v ní musí smutek nad onou ztrátou zaniknout jako kapka octa v oceánu."

Bl. Suso a jeden spolubratr kněz se domluvili, že v případě smrti jednoho z nich bude druhý za něho obětovat určitý počet mší svatých. Spolubratr zemřel. Suso měl právě povinnost sloužit jiné mše svaté. Avšak modlil se a postil za nebožtíka, aby mu pomohl. Tu se mu zemřelý zjevil ve velmi ztrápené podobě a vytýkal mu, že nesplnil svůj slib. Suso se omlouval, že se za něho modlil a postil. Tu zesnulý odvětil: „To nestačí. Musí být za mne obětována Krev Kristova, abych byl vysvobozen. Krev Kristova musí uhasit očistcové plameny. Vyplň svůj slib!" Tu si bl. Suso od představeného vyprosil dovolení, aby směl odložit jiné mše a sloužit dle úmluvy za přítelovu duši. A bylo mu dopřáno, že viděl jeho duši vysvobozenou.

[Převzato z časopisu Sv. Eucharistie. Orgán spolku kněží klanějících se nejsvětější Svátosti oltářní a soldálů mariánských, unie apoštolské a kněží terciářů, č. 1-2, leden-únor 1939, a upraveno redakcí Revue Theofil.]

Více o bl. Jindřichovi Suso

Od téhož autora:

Dopis k obláčce jedné řeholnice 
Povzbuzení duši
Před ukřižováním

Související články:

Efrém Syrský: Duch a Oheň 
Jan van Ruysbroeck: Myšlenky o Eucharistii  
Germanus od sv. Stanislava: Zvláštní úcta sv. Gemmy Galgani k Nejsvětější svátosti  
Johannes Marienwerder - Dorota z Montau: Čím více kdo miluje Pána, tím více po něm prahne   
Hilarin Felder: Sv. František z Assisi a Eucharistie (1/2) 
Hilarin Felder: Sv. František z Assisi a Eucharistie (2/2) 
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina 
Antonín Čala: Svědectví tradice o eucharistické oběti 
Karel Boromejský: Eucharistie přepodobňuje v Boha 
Lukáš Drexler: Jsou křesťanští mystici breathariáni? 
Petr Julián Eymard: Nejsvětější Svátost je všechno
Bonaventura: Modlitba před Nejsvětější svátostí 
René Laurentin: Nejzazší dar Lásky 
Jan Maria Vianney: Svaté přijímání  
Eucharistie - dar ukřižované Lásky 
Jan Tauler: My jíme našeho Boha  
Charles Journet: Ta malá hostie

[1] Lat.: „Vzhůru srdce!" Pozn. RTh.