Pravoslavný teolog o Božském Srdci Páně

Nynější pravoslavní teologové pobožnost a úctu k Srdci Páně všeobecně zavrhují. Je to podle nich novota zbytečná, ba nebezpečná, která prý nemá věroučného základu. Láska Kristova prý nepotřebuje symbolu, a je-li už nějakého třeba, stačí úplně kříž. Je však zajímavé, že v ruském pravoslavném písemnictví z konce sedmnáctého a z počátku osmnáctého století, tedy z doby, kdy v západní katolické církvi byla tato pobožnost od některých jako opovážlivá novota zamítána a napadána, nacházíme spisovatele, který o úctě k Božskému Srdci mluví a ji doporučuje. Je to Dimitrij Tuptalo, podle svého biskupského sídla zvaný Rostovský (+1709). Byl rodem Ukrajinec a studoval na kyjevské bohoslovecké akademii; ke konci života se stal biskupem v Rostově. Psal obranné spisy proti ruské sektě „raskolniků", vydal životopisy svatých, kázání a různá asketická pojednání. Pro bezúhonnost a přísnost svého života požíval všeobecné vážnosti a náleží k malému počtu těch, které ruská pravoslavná církev úředně prohlásila za svaté (byl svatořečen r. 1757). O Božském Srdci mluví hlavně v kázáních. Praví, že Kristus Pán před smrtí proto naklonil hlavu, aby upozornil na své milující srdce (Kázání o umučení Páně).  Chtěl dát své srdce probodnout kopím, aby chladné železo jaksi ochladilo žár jeho lásky (Pláč u hrobu Kristova). Rána způsobená srdci je jaksi otvorem nebo branou, kterou vcházíme do srdce Ježíšova, základu a počátku veškeré lásky, jež milovalo své až do konce[1], srdce laskavé, milosrdné, soustrastné, nejtrpělivější. Svět zranil srdce Toho, jenž celým svým srdcem svět miloval (Tamtéž). Vybízí věřící, aby vzpomínali nejen vnějších bolestí Krista Pána, nýbrž i úzkostí jeho srdce (Kázání o umučení Páně). Srdce Páně je veliký poklad, neboť na kříži vyšla z poraněného boku Kristova církev, jeho milovaná nevěsta a naše drahá matka, která mu má rodit mnoho synů vodou a Duchem (Pláč u hrobu Kristova). Ze srdce zraněného kopím vyšla voda k našemu očištění a krev k našemu posvěcení[2] (Kázání na sobotu čtvrté neděle postní). Jak je vidět, Dimitrij má zcela podle katolického pojmu úcty k Srdci Páně na mysli nejenom srdce hmotné, nýbrž srdce jako symbol Kristovy lásky, a naznačuje též hlavní účinky této úcty (očištění a posvěcení).

[Převzato z časopisu Posel Božského Srdce Páně, roč. II., č. 8, srpen 1936 (zde původně pod názvem: „Pravoslavný bohoslovec pro úctu B. Srdce Páně"); mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

Související články:

  Richard Špaček: O bohopoctě vtěleného Krista
Markéta Marie Alacoque: První zjevení Nejsvětějšího Srdce 
R. Garrigou-Lagrange: Eucharistické Srdce Ježíšovo a jeho dokonalé darování
L. Drexler: Tajemství Kristova probodeného boku a Srdce ve středověké benediktinské tradici
Mechtilda Magdeburská: Jak za dnů bolestí zjevuje Kristus své rány  
Lukáš Drexler: Úcta k Srdci Ježíšovu 2/2 - Teologické základy úcty 
Marie Celesta Crostarosa: V Srdci Slova jsou ukryty všechny dary 
Hilda C. Graef: Svatá Gertruda Veliká, mystik Božského Srdce  
Lukáš Drexler: Úcta k Srdci Ježíšovu 1/2 - Dějiny úcty 
Michal Altrichter: Hlas ticha Volajícího na poušti  
Juliana z Norwiche: Ježíš, naše pravá Matka  
  Kateřina Sienská: Tajemství mého Srdce  
Veronika Giuliani: O ranách Pána Ježíše 
Lukáš Drexler: Našel jsem svůj domov
Bonaventura: O Božském Srdci Páně
Bonaventura: Zdroj života je v Tobě
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve

[1] Srov. J 13,1. Pozn. RTh.

[2] Srov. J 19,34. Pozn. RTh.