Miluji, protože miluji; miluji, abych miloval

83, 4. (...) Láska sama o sobě stačí, sama o sobě se líbí a kvůli sobě. Sama sobě je zásluhou i odměnou. Láska nehledá příčinu ani plod mimo sebe. Jejím plodem je její konání. Miluji, protože miluji; miluji, abych miloval. Velká věc je láska; avšak jestliže se vrátí ke svému počátku, jestliže je vrácena ke svému původu, vlita zpět do svého pramene, stále z něho bere zdroj, z něhož může ustavičně vytékat. Ze všech hnutí, myšlenek a citů duše je láska to jediné, čím může tvor, třebaže nerovně, odpovědět Původci nebo mu oplácet podobným. (...) Neboť když Bůh miluje, nechce nic jiného než být milován: nemiluje totiž pro nic jiného, než aby byl milován, neboť ví, že právě láska dělá blaženými ty, kdo ho milují.

5. (...) Láska Snoubence, ano Snoubenec, který sám je Láskou, žádá na oplátku pouze lásku a důvěru. Proto budiž dovoleno opětovat lásku. Jak by nemilovala snoubenka, a to snoubenka Lásky? Jak by nebyla milována Láska?

6. Po zásluze se zříká všech jiných náklonností a oddává se celá jediná lásce ta, která má odpovídat lásce oplácením lásky. Vždyť i kdyby se celá rozplynula v lásce, co je to proti věčnému proudění onoho Pramene? Vskutku, neoplývají stejnou hojností milující a Láska, duše a Slovo, snoubenka a Snoubenec, Stvořitel a tvor, zrovna tak jako žíznící a Pramen. Co tedy? Zanikne proto a bude zcela marným snubní zaslíbení, vzdychající touha, vášeň milujícího, důvěra předjímajícího kvůli tomu, že nedokáže běžet stejnou měrou jako obr, že v sladkosti nemůže závodit s medem, v mírnosti s beránkem, v bělosti s lilií, v jasnosti se sluncem, v lásce s tím, který je Láska? Ne. I když tvor miluje méně, protože je menší, přesto, miluje-li celou svou bytostí, nechybí nic tam, kde je cele. Proto miluje-li takto, už uzavřela sňatek, protože nemůže takhle milovat a být málo milována, aby v souhlase obou bylo neporušené a dokonalé manželství. Ať nikdo nepochybuje, že duše je milována Slovem, a to ještě dříve a více!

[Kázání na Píseň písní, Sermo 83,4-6; in Opera omnia, Edit. Cisterc. 2 (1958), 300-302. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve a podle latinského originálu upraven redakcí Revue Theofil.]

Více o sv. Bernardovi z Clairvaux

Od téhož autora:

A jméno té panny bylo Maria
Dopis Bernarda z Clairvaux Hildegardě z Bingen  
Panna Maria, Královna mučedníků  
Přijde k nám Boží slovo
O činnosti

Související články:

Jan tauler: Píseň lásky  
Giselher ze Slatheimu: O lásce  
Robert Bellarmin: O lásce k Bohu  
Alfons Maria z Liguori: O lásce ke Kristu
František Saleský: Kterak láska zraňuje duši  
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Bernardin Sienský: Královnou všech ctností je láska  
Kateřina Sienská: Čím větší je láska, tím hlubší je bolest
Mechtilda Magdeburská: Úlohy požehnané lásky jsou rozmanité  
León-Joseph Suenens: Všudypřítomná láska Boha  
Diadochos z Fotiké: O lásce, bázni, víře a touze 
Henri J. M. Nouwen: Ježíšova konkrétní láska 
Bonaventura: Sestrám o dokonalé lásce Boží 
Kateřina Janovská: Neúprosnost Boží lásky
Diadochos z Fotiké: Boží láska rozohňuje 
Juliana z Norwiche: Láska Kristova 
Jan od Kříže: Ó plameni lásky živé 
Maxim Vyznavač: O lásce