Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti

I, 11. (...) Aby skutečnost, že se každý může stát synem Božím[1], nebyla u někoho příčinou oslabení bázlivé víry - neboť když se něco považuje spíše za předmět touhy kvůli obtížnosti dosažení toho než za něco, čeho lze skutečně dosáhnout, je tím velmi oslabována naděje -, Bůh Slovo se stalo tělem[2], aby skrze Boha Slovo, které se stalo tělem, mohlo (naše) tělo dosáhnout Boha Slovo. Aby se však nezdálo, že Slovo, které se stalo tělem, je něčím jiným než Bůh Slovo nebo že jeho tělo se liší od těla našeho, přebývalo mezi námi[3]. A když přebývá (mezi námi), nadále zůstává Bohem. A to, že přebývá mezi námi, dosvědčuje, že Bůh se stal tělem, které není odlišné od těla našeho. Avšak tím, že se snížil k přijetí těla, nepozbyl ničeho ze své (Božské přirozenosti), neboť jako Jednorozený (Syn) Otce, plný milosti a pravdy,[4] je dokonalý ve své (Božské přirozenosti) a zároveň skutečný v naší (přirozenosti).

12. S radostí tedy má duše přijala tuto nauku o Božském tajemství, neboť skrze tělo dospívám k Bohu, skrze víru jsem povolán k novému narození, obdržel jsem moc dosáhnout nebeského znovuzrození, poznávám, že můj Otec a Stvořitel o mě pečuje, a shledal jsem, že Ten, který mě z nicoty povolal k bytí, mě opět neuvrhne v nicotu. A všechna tato tajemství přesahovala meze možností lidského poznání, neboť obyčejný lidský rozum není schopen obsáhnout nebeský úmysl. Lidský rozum se domnívá, že v přirozenosti věcí existuje pouze to, čemu buď sám rozumí, nebo co může pojmout díky vlastním schopnostem. Počal jsem tedy poté oceňovat všemohoucnost Boha, projevující se ve velkoleposti odvěké moci, ne svou myslí, ale bezmeznou vírou: pevně jsem věřil, že Bůh byl na počátku u Boha[5] a že Slovo, které se stalo tělem, přebývalo mezi námi. Měl jsem na paměti, že těmto pravdám mohu porozumět pouze tehdy, přijmu-li je vírou.

[Hilarius z Poitiers: De Trinitate, I,11-12. Na základě polského překladu (Św. Hilary z Poitiers: O Trójcy Świętej, Warszawa 2005, přel. E. Stanula) a latinského originálu (Sancti Hilarii Pictavensis episcopi De Trinitate libri duodecim, in Migne, J. P.: Patrologia latina, X,25-472A, sl. 33) a s přihlédnutím k anglickému překladu (Hilary of Poitiers: On Trinity, in Nicene and Post-Nicene Fathers, 2. série, 9. díl, Buffalo /NY/ 1899, přel. E. W. Watson - L. Pullan, ed. Ph. Schaff - H. Wace.) přeložil a poznámkami pod čarou doplnil Lukáš Drexler.]

Od téhož autora:

Jako Syn žije z Otce, tak my žijeme ze Syna skrze jeho tělo 
Křtěte národy ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého 
Není Božího slova, jež by nebylo třeba naplnit  
Duch Svatý nás uvádí do veškeré pravdy  
Bůh Otec - Zdroj všeho 
Takto jsi připravil zemi

Související články:

Proč se Bůh vtělil  
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
František Saleský: List o narození Páně  
Augustin: Proč se Kristus narodil z ženy  
Irenej z Lyonu: Zjevení Syna se rovná poznání Otce 
Maxim Vyznavač: Bůh na sebe vzal naši přirozenost 
Pavel Evdokimov: Vtělení Boha je dovršením stvoření člověka 
Maxim Turínský: Kristus napravuje Adamovy cesty od samého počátku  
Efrém Syrský: Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou 
Anděla z Foligna: Kráčím od Tvého lidství ke Tvému Božství a od Tvého Božství ke Tvému lidství  
Cyril Alexandrijský: Jednorozený se stal prvorozeným, aby nás obohatil Bohem Otcem  
Aelred z Rievaulx: Narodil se tělesně, abychom se my narodili duchovně 
Petr Chrysolog: Bůh narozen z člověka, lidé narozeni z Boha  
Jan van Ruysbroeck: O čtyřech znameních Boží věčné lásky  
Louis Bouyer: Konečným cílem Vtělení je Kristus celý  
Řehoř Veliký: Ten, který je věčný, se ukázal v čase   
Augustin: Výklad Janova evangelia - 1. traktát
Řehoř Naziánský: O podivuhodné výměně 
Józef Naumowicz: Stát se "domem chleba" 
Atanáš Alexandrijský O vtělení Slova  
Lev Veliký: Řeč na Narození Páně 

Poznámky:

[1] Srov. J 1,12.

[2] Srov. J 1,14.

[3] Srov. tamtéž.

[4] Srov. tamtéž.

[5] Srov. J 1,1.