Modlitba, půst a milosrdenství jsou základem zbožnosti

Jsou tři věci, bratři, tři, s kterými stoji a padá víra, na nichž se zakládá zbožnost a na nichž pevně stojí ctnost: modlitba, půst a milosrdenství. Oč vytrvale a naléhavě prosí modlitba, toho dosahuje půst a dostává milosrdenství. Tyto tři: modlitba, milosrdenství a půst jsou jedno a vzájemně se udržují při životě.

Vždyť duší modlitby je půst a životem postu je milosrdenství. Nikdo ať je od sebe neodtrhuje, nemohou být od sebe odděleny. Kdo má z nich jen jedno a nemá zároveň tyto tři, ten nemá nic. Kdo se tedy modlí, musí se také postit; kdo se postí, musí prokazovat milosrdenství; kdo si přeje, aby byl slyšen, ať slyší toho, kdo prosí. Boží ucho si otvírá, kdo své před prosícím nezavírá.

Kdo se postí, ať chápe, co je to půst; měj soucit s hladovým, kdo chceš, aby Bůh měl soucit s tebou, když máš hlad. Kdo touží po milosrdenství, ať je prokazuje! Kdo chce dojít slitování, ať se sám slitovává; kdo chce, aby mu bylo dáno, ať sám také dává. Nehodný žadatel je ten, kdo žádá pro sebe to, co jinému odpírá.

Člověče, buď sám sobě vzorem milosrdenství. Jak, kolik a jak rychle chceš dojít milosrdenství, takovým způsobem, tolik a tak rychle se sám smilovávej.

Ať tedy modlitba, milosrdenství a půst jsou naší jedinou záštitou u Boha, jedinou naší obhajobou a jedinou modlitbou za nás v trojí podobě.

Co jsme tedy svou nedbalostí ztratili, snažme se získat posty. Postem obětujme své duše, protože Bohu nemůžeme nabídnout nic znamenitějšího. Dokazuje to prorok slovy: „Bože, mou obětí je zdrcený duch. Bože, nepohrdneš srdcem zkrušeným a pokořeným."[1]

Člověče, obětuj svou duši Bohu a podávej jako oběť půst: ať je to obětní dar čistý, oběť svatá a živá, která by ti zůstala a zároveň byla dána Bohu. Kdo by toto Bohu nedal, nebude omluven, protože vždycky má co dát ten, kdo je ochoten dát sebe.

Aby to však bylo milé, musí být půst spojen s milosrdenstvím. Půst nevzklíčí, není-li zavlažen milosrdenstvím. Vyschlo-li milosrdenství, vyschne půst; čím je pro zemi déšť, tím je pro půst milosrdenství. Ačkoliv půst zušlechťuje srdce, očišťuje tělo, vykořeňuje neřesti a zasazuje ctnosti, nesklidí ovoce ten, kdo se postí, jestliže k postu nepřidá vody milosrdenství.

Jestliže ukládáš půst sobě i svému milosrdenství, pak má půst i tvé pole. Co při svém postu štědře a milosrdně rozsypeš, tím bude oplývat tvá stodola. Proto, člověče, neschovávej, abys neztratil, rozdávej, abys sklidil. Člověče, dávej chudákovi a tím dávej sobě; vždyť co druhému nenecháš, to nebudeš mít.

[Sermo 43; in PL 52,320.322. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve.]

Od téhož autora:

Vírou mudrců byla slavnostně ohlášena víra pohanů   
Dnes Kristus vstoupil do vod Jordánu, aby smyl hřích světa 
Bůh narozen z člověka, lidé narozeni z Boha  

Související články:

Ludvík Granadský: Půst 
Petr Kozel: O Božím milosrdenství
Cyprián: Dobré skutky a dobročinnost
Jan Zlatoústý: Kristus chudý v chudých
Athanasius Alexandrijský: Chvála postu  
Lev Veliký: Zbožné očištění postem a milosrdenstvím 
Ignác z Loyoly, Jan de Polanco: List o ctnosti chudoby  
Grzegorz Ryś: Milosrdenství je radikální zdarmadanost   
Luboš Bližňák: Význam křesťanského půstu pro současného člověka 
Robert Bellarmin: Výšku Božího milosrdenství poznáváme z jeho pohnutky 
Jan Maria Vianney: Půst, modlitbu a almužnu za každých okolností
Lev Veliký: Půst těla je bez účinku, nezřekne-li se duše zlého  
Palladios: Historia Lausiaca 58 - O milosrdném mnichovi 
Ludmila Křivancová: Nalezli jsme milosrdenství
Luboš Bližňák: Půst v Písmu svatém
Hermas: O pravém postu a čistotě
Ladislav Pokorný: Postní doba

[1] Ž 51,19.