Křtěte národy ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého

Věřícím postačuje výrok Boha, který díky svědectví evangelisty dospěl až k našemu sluchu silou vlastní pravdy, když Pán říká: „Jděte tedy a učte všechny národy, křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Učte je zachovávat všechno, co vám nařizuji. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."[1]

Je snad něco, co tento výrok o tajemství spásy[2] lidského pokolení postrádá? Nebo je něco, co v něm bylo opomenuto nebo co v něm zůstává nejasné? Nikoli, ba přímo naopak: úplné a dokonalé je vše, co pochází od Toho, který vlastní plnost a dokonalost. V onom výroku je zajisté obsaženo jak značení slov, tak účinná síla skutečností, jako i řád konání a také porozumění přirozenosti[3]. Neboť Pán přikázal křtít „ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého", to jest ve vyznání Původce, Jednorozeného a Daru. Jeden je Původce všeho. Jeden je totiž „Bůh Otec, od Něhož pochází vše"[4]; a jeden Jednorozený Pán náš Ježíš Kristus, skrze Něhož je vše[5]; a jeden je Duch[6], dar přebývající ve všech. Proto je všechno uspořádáno podle vlastností a moci, kterou každý z nich vlastní: jedna je Moc, z Níž je vše, jeden je Zrozený, skrze Něhož je vše, a jeden je Dar udílející dokonalou naději. Nic nechybí v tak velké dokonalosti, jaká se shledává v Otci i v Synu i v Duchu Svatém - nekonečnost ve Věčnosti, podoba v Obrazu a zakoušení v Daru.

[Sv. Hilarius z Poitiers: O Trojici, II, 1. Na základě polského překladu (Św. Hilary z Poitiers: O Trójcy Świętej, Warszawa 2005, přel. E. Stanula), s ohledem na latinský originál (Sancti Hilarii Pictavensis episcopi De Trinitate libri duodecim, in Migne, J. P.: Patrologia latina, X,25-472A, sl. 50-51) a s přihlédnutím k anglickému překladu (Hilary of Poitiers: On Trinity, in Nicene and Post-Nicene Fathers, 2. série, 9. díl, Buffalo /NY/ 1899, přel. E. W. Watson - L. Pullan, ed. Ph. Schaff - H. Wace) přeložil a poznámkami pod čarou doplnil Lukáš Drexler.]

Od téhož autora:

Jako Syn žije z Otce, tak my žijeme ze Syna skrze jeho tělo 
Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti 
Není Božího slova, jež by nebylo třeba naplnit  
Duch Svatý nás uvádí do veškeré pravdy  
Bůh Otec - Zdroj všeho 
Takto jsi připravil zemi

Související články:

Nejsvětější Trojice
Augustin: O Trojici (De Trinitate) 
Antonín Salajka: O trojjediném Bohu
Atanáš Alexandrijský: Trojice je svatá a dokonalá
John Henry Newman: Traktát o Nejsvětější Trojici
Lukáš Drexler: Quicumque - Athanášské vyznání víry
Dominik Pecka: Trinitární základ křesťanských mysterií
Atanáš Alexandrijský: List o usneseních Nicejského koncilu  
Irenej z Lyonu: Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý 
Petr Chrysolog: Bůh narozen z člověka, lidé narozeni z Boha 
Origenes - Jeroným: Syn z Otce - Bůh z Boha, Světlo ze Světla 
Jean-Baptiste Chautard: Přesvatá Trojice, plnosti božského života!  
Přechod od Starého Zákona k Novému je přechodem od těla k Duchu  
Tertulián: Učiňme člověka k obrazu našemu, k obrazu Syna vtěleného - jednoho z Trojice  
Romano Guardini: Křesťanská modlitba je společenství se skutečným, živým Bohem  
Jan van Ruysbroeck: Jednota v Trojici, Trojice v Jednotě - jeden všemohoucí Bůh  
František od Panny Marie: Účast Panny Marie na životě Nejsvětější Trojice 
Polská biskupská konference: Manželství - živý obraz Nejsvětější Trojice  
Irenej z Lyonu: Pánem je Otec, Pánem je Syn, Pánem je i Duch Svatý 
Lukáš Drexler: Lidská sexualita "eucharistická" a jako obraz Trojice  
Basil Veliký: Kdo přijímá Ducha, přijímá zároveň Otce i Syna
Mechtilda Magdeburská: Kterak duše chválí Svatou Trojici  
Simeon Nový Teolog: Křesťan je zrozen z Ducha Svatého 
Augustin: Otec, Syn a Duch Svatý - jeden a pravý Bůh  
Caesarius z Arles: Před křtem byl naším otcem ďábel  
Řehoř z Nyssy: Proti Eunomiovi (Contra Eunomium) 
Adrienne von Speyr: Vzývání Nejsvětější Trojice 
Klement Alexandrijský: Křest Duchem svatým 
 Albert Veliký: Modlitba k Nejsvětější Trojici
František Saleský: List o narození Páně 
Alžběta od Trojice: Můj Bože, Trojice 
Andělská chvála Trojice svaté
Lukáš Drexler: Bůh

[1] Mt 28,19-20.

[2] Lat. de sacramento salutis, což lze přeložit i jako „o svátosti spásy". Pozn. RTh.

[3] Není jasné, zda se toto sousloví (naturae intelligentiam) vztahuje k „povaze svátosti" křtu, nebo spíše k poznání „Boží přirozenosti" Nejsvětější Trojice, jak tuto druhou možnost uvádí Ph. Shaff v anglickém překladu. Pozn. RTh.

[4] 1Kor 8,6.

[5] Srov. J 1,3.

[6] Srov. Ef 4,4.