Bohorodička jako Svatyně

V opoře o svědectví evangelií, která hovoří o Ježíšově dětství, církevní otcové vztahují na lůno Mariino, nesoucí Krista, starozákonní obrazy Boží přítomnosti. Ono je Chrámem, Svatostánkem, Palácem Velikého Krále, Archou úmluvy, Oltářem kadidlovým, Trůnem cherubínů, Svatyní Boha. Aniž by pozbyl svou Božskou velikost, v malosti svého nenarozeného lidství, bude Bůh-Slovo po devět měsíců uzavřen v Marii jako v relikviáři.

„Lůno Mariino mě naplnilo údivem, jak že obsáhlo Tebe, můj Pane, a uzavřelo Tě v sobě.

Celé stvoření bylo příliš malé, aby skrylo Tvoji velikost,

země a nebe příliš těsné, aby posloužily za objímající paže, jež by ukryly Tvé Božství.

Lůno země je pro Tebe příliš skrovné,

avšak lůno Mariino je pro Tebe sdostatek obsáhlým."[1]

V syrské škole sv. Efrém představuje proud, který by bylo možné nazvat „lokační" christologií. V jeho pohledu Slovo Boží zaujímá řadu dalších míst, z nichž každé je v jistém smyslu lůnem: nebeské lůno Otce, ve kterém byl Ježíš odvěčně počat ve svém Božství; pozemské lůno Nejsvětější Panny Marie, ve kterém byl počat a nošen ve svém lidství; vodní lůno Jordánu, ve kterém byl pokřtěn jako člověk; smrtelné lůno šeolu, do kterého sestoupil se svojí lidskou duší.

Něco podobného je možné nalézt v konstantinopolské tradici, v homiliích sv. Prokla (†447), obránce Božího mateřství. Srovnává a také staví do protikladu lůno Otce a lůno Matky: „Přijav tělo z Marie Panny neopustil lůno Otce: v nebi, bez matky, Bůh z Boha; na zemi, z Matky, milující člověka, stal se člověkem pro lidi a posvěcuje neposkvrněné lůno svým přebýváním v něm."[2]

Podle církevních otců Bůh-Slovo přistupuje k lůnu Mariinu s nekonečnou delikátností a zdvořilostí, vycházeje z něj tak, jak vstoupil, bez porušení jeho panenské pečeti. Ono je neporušeným příbytkem Boha a podobně jako v jeruzalémském chrámu - jak říká sv. Ambrož - jeho brána zůstane uzavřena:[3]

„Čím je ta ‚brána svatyně‘, ‚brána vnější, obrácená k Východu‘[4], která zůstane uzavřena a ‚nikdo skrze ni neprojde kromě Boha Izraele‘? Zdali tou bránou není Maria, skrze niž na tento svět přišel Vykupitel? Toto je brána spravedlnosti ... Tou branou je Nejsvětější Panna Maria, o níž je napsáno, že ‚Pán skrze ni projde a zůstane zavřená‘ po narození[5], poněvadž panna počala i porodila."[6]

Lůno Neposkvrněné jako nejdokonalejší příbytek Zjevení, podobně jako její srdce, je navždy zasvěceno Bohu a jedině Jemu. Maria počíná jako panna, rodí jako panna a zůstává pannou navěky. Sv. Ambrož tedy promlouvá jménem všech křesťanů, když pokládá otázku:

„Cožpak by skutečně Pán Ježíš vybral za svoji Matku takovou, která by byla schopna mužským semenem poskvrnit nebeskou komnatu, neboli takovou, která by nedokázala uchránit svoji panenskou čest neporušenou?"[7]

[John Saward: Odkupiciel w łonie Matki, Warszawa 2001 (orig. Redeemer in the Womb. Jesus Living in Mary, San Francisco 1993), s. 81-84. Z polského vydání přeložil Lukáš Drexler, většinu z citací církevních otců (Ambrože, Augustina, Prokla) pak s ohledem na jejich originální znění.]

Od téhož autora:

Maria, Matka Nebeské Many 

Související články:

Emilián Soukup: Bohorodička 
René Laurentin: Maria, naše Matka 
Charles de Foucauld: Hle, Matka tvá
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté 
Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie 
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo... 
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Matkou Boží pro svoji pokoru
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce  
Pavel Evdokimov: Theotokos archetypem nekněžského charismatu ženy  
Efrém Syrský: Sestoupil z nebe a stal se člověkem, aby tě obdařil svou láskou  
Lukáš Drexler: "Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  
Lukáš Drexler: Bylo manželství Josefa a Marie skutečným manželstvím, nebo bylo "jen jako"?   
Henri-Dominique Simonin: Sv. Cyril Alexandrijský, obhájce Božího mateřství Panny Marie  
  Marcin Jan Janecki: Sjednocení s Bohem skrze sjednocení s Marií podle Marie Petyt  
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Efrém Syrský: Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria 
Scott Hahn: "A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem"  
Didymos Alexandrijský (Slepý): Panenské narození Ježíše 
Bernard Przybylski: Matka Boží a Nejsvětější Trojice  
Irena Saszko: Panna Maria Deskami Zákona  
Atanáš Alexandrijský O vtělení Slova  
Mistr Eckhart: O rození Slova Otcem  
Láska plodí milovaného i milujícího  
Vidět Marii znamená vidět Ježíše 

 
 

Poznámky:

[1] Sv. Efrém Syrský, in Des heiligen Ephraem des Syrers Hymnen de Nativitate (Epiphania), 23,11; něm. překl. E. Beck, Corpus scriptorum christianorum orientalium (CSCO), Scriptores Syri, Louvain 1959, s. 108.

[2] Sv. Proklos: Oratio V (De laudibus sanctae Mariae), 2; in J.-P. Migne: Patrologia graeca (PG), LXV,717C.

[3] Srov. Ez 44,1-3. Pozn. překl.

[4] Srov. Ez 44,1. Východní strana je tradičně považována za stranu „východu Slunce spravedlnosti", tj. příchodu Mesiáše; srov. též orientaci křesťanských chrámů na východ. Pozn. překl.

[5] Lat. post partum. Pozn. překl.

[6] Sv. Ambrož Milánský: Epistola 42,6; in J.-P. Migne: Patrologia latina (PL), XVI,1126A. Sv. Proklos píše: „Vstoupil bez žádostivosti, vyšel bez porušení, jak říká Ezechiel..." (Sv. Proklos: Oratio I /De laudibus sanctae Mariae/, 1; in PG, LXV,692A)

[7] Sv. Ambrož Milánský: De Institutione Virginis, 6,44; in PL, XVI,317. V myšlení církevních otců vyvstává jistá shodnost mezi panenským lůnem a prázdným hrobem. Tak, abych uvedl jeden z mnoha příkladů tohoto, sv. Augustin píše: „Tělo, v němž se narodil, když vyšel jako malé dítě z uzavřeného lůna, je tím samým, v němž jako vzkříšený prošel ve své velikosti zavřenými dveřmi." (Sv. Augustin: Sermo 215; in PL, XXXVIII,1074) Učení Církve v otázce panenství Matky Boží in partu („při porodu" - pozn. překl.) bylo jasně potvrzeno Janem Pavlem II. v Kapui r. 1992, srov. „LʼOsservatore Romano" z 10. června 1992, s. 13nn.