Obraz ženy v knize Přísloví

  

Pro Joba byla jeho reptající žena pokušením (2,9). Pro všechny ženy je ale příznačné, že předávají život i s jeho porušeností (14,1; 15,14; 25,4). Před cizí ženou je třeba se mít na pozoru: může být příležitostí k pádu (31,9n). Zato dcery jsou důvodem k radosti a formou požehnání (Jobovy dcery 42,15).

I pro Kazatele může být žena léčkou (7,26) a navíc mezi ženami nejsou krále důstojní lidé (ti jsou ale i mezi muži extrémně vzácní, 7,28). Přesto je žena příhodná pro užívání života (9,9).

Sirachovec zase nabádá k péči o bezúhonnost dcer a zařízení dobrého sňatku (7,25). Otec může mít s dcerou tolik starostí, že ani nespí (42,9-11). Dobré manželky je třeba si vážit jako daru od Hospodina (26,1-3), před zlou se mít na pozoru (7,26). Nesmí se ale dát na vnější zjev a muž musí být před ženami stále ostražitý (42,12-13).

Tento krátký přehled měl ukázat společné znaky i rozdíly mezi jednotlivými autory starozákonní mudroslovné literatury: opakuje se motiv ohrožení cizí ženou i radosti ze ženy, rozpory v podstatě nenajdeme, jen různé náměty.

V dalším textu se již budeme výhradně věnovat knize Přísloví. Její začátek můžeme chápat jako dlouhý nadpis (1,1-4), dvě motta (1,5-6 a 1,7) a oslovení syna (1,8). Ať už je reálným čtenářem této knihy kdokoliv, implicitním zůstává syn, který vstupuje do života. A tento syn se má naučit zacházet se součástmi tohoto světa tak, aby mu neškodily, ale prospívaly. Součástí synova světa je hospodářství, stříbro, sousedé a v neposlední řadě také ženy. Ženy pak mají v příslovích dvojí roli: jednak jsou součástí světa a syn se musí naučit, jak s nimi užitečně zacházet, aniž by se zranil, jednak jsou (podle Komenského pedagogické zásady „od známého k neznámému") užity v metaforách pro osvětlení dalších skutečností našeho světa. Obě dvě roviny, doslovná i metaforická, se ale často prolínají, takže jeden text můžeme číst oběma způsoby.

 

Žena

Výraz אשה se v příslovích objevuje 25krát.

Typologie žen:

• statečná: 12,4; 31,10
• která se bojí Hospodina (spojeno se statečnou): 31,30
• prozíravá (dar, nedá se zdědit): 19,14
• ušlechtilá: 11,16
• žena z mládí (k radosti): 5,18
• moudrá x pošetilá: 14,1
• hloupá (či metaforicky paní hloupost): 9,13
• žena jiného (nebezpečnější než nevěstka): 6,26.32; 7,5.10
• cizoložná 30,20
• krásná, ale svéhlavá a rozmarná: 11,22
• svárlivá: 19,13; 21,9.19 (a zlostná); 25,24; 27,15
• cizí (paralela k cizince): 2,16;
• špatná žena (paralela k cizince): 6,24

Kromě těchto typů nalezneme ještě jedno obecné pozitivní hodnocení (18,22) a jedno obecné varování (31,3). Ve zde předložené typologii jsou uvedeny nejprve přívlastky pozitivní, pak negativní. Předěl tvoří dvojice žena moudrá a žena pošetilá, tyto typy se vyskytují v jednom přísloví a patří k sobě. Dále je třeba upozornit, že předložené kategorie nehodnotí kvalitu žen, ale jejich prospěšnost či nebezpečnost pro muže. Proto je žena z mládí jasně pozitivní (povzbuzení k trvalému vztahu), zato žena jiného negativní (varování před cizoložstvím, ač se nemusí jednat o zlou ženu).

 

Další ženské osoby

Zvláštní kategorií je cizí žena. Jednou se vyskytuje spojení זרה אשה (cizí žena, 12,16), jindy jen זרה (cizí), nebo  נכריה (cizinka). Tato různost má především stylistický význam. Ač může být cizinka krásná (jako „trávník u sousedů"; 5,20), znamená ohrožení (23,27). Bývá úlisná, ale falešná (2,16; 5,3; 6,24; 7,5; 22,14). Je tak nebezpečná, že znevěrohodňuje i toho, kdo se za ní zaručuje (20,16; 27,13).

K cizince má blízko prostitutka (זנה), což svědčí o tom, že se sociální poměry příliš nemění a zneužívány bývají hlavně ženy připravené o solidaritu soukmenovců. I ona představuje nebezpečí (23,27), především pro hospodářskou prosperitu (29,3). Více než ona je ale nebezpečná žena druhého (6,26; srov. 7,10), protože styk s ní představuje pro muže přímé ohrožení na životě.

Vedle těchto nebezpečných žen se vyskytují ale i další. Děvečky (נערה) mají neutrální postavení, součástí úkolu muže je obstarat jim potravu (27,27). Jinak ale podléhají pokynům ženy (31,15; srov. také, jak své služky vysílá moudrost v 9,3). Slovo „sestra" (אחות) je zase použito jako metafora pro blízký vztah, jaký má být mezi mužem a moudrostí (7,4).

Výraz „dcera" (בת) se objevuje v metafoře o upírovi v 30,15 a jako čestný titul žen v 31,29. Zato celých čtrnáct výskytů napočítáme u slova matka (אם). Ve dvanácti případech vystupuje vedle otce jako společná autorita, kterou je třeba ctít a poslouchat, která má ale také povinnost vychovávat (1,8; 4,3; 6,20; 10,1; 15,20; 19,26; 20,20; 23,22.25; 28,24; 30,11.17; 31,1). Ve 29,15 vystupuje v roli autority samostatně, ale v kontextu (29,17) vystupuje i otec. Naprosto sama tedy přichází ke slovu jen v 31,1-9, kde královna matka dává rady svému synu Lemúelovi.

 

Personifikovaná moudrost

V knize přísloví jsou tedy zmiňovány ženy s různými charakteristikami, cizinky, prostitutky, děvečky, sestry, dcery a matky. Kromě toho se zde ale také mluví o personifikované moudrosti, která vystupuje jako žena. Důležité jsou především texty 1,20-33; 8,1-36 a 9,1-18. V prvním textu vystupuje jako podváděná žena, která vyzývá k návratu. Přitom neváhá použít i pohrůžky a sliby, projevuje se jako velmi mocná. Na počátku a konci 8. kapitoly zase Moudrost působí jako prorokyně, která volá na muže v bráně. Domlouvá jim a přitom chválí sebe a své zboží jako obchodnice. V 9. kapitole potom vystupuje jako hostitelka zvoucí do svého domu. Proti ní stojí paní hloupost (hloupá žena), která je halasná, ale její cesta vede do záhuby.

 

Žena statečná

Je zde pochopitelně ještě 31. kapitola. Ač má chvála statečné ženy v liturgii sabatu své pevné místo jako kompliment otce rodiny matce, přece si vysloužila i kritiku ze strany feministické exegeze. Žena je zde hodnocena naprosto utilitaristicky podle toho, jak užitečná je svému manželovi (který má konečně čas studovat Tóru). Ba co je horší, celý text můžeme chápat jako jakýsi vzor stavěný ženám před oči, jaké mají být (a případně jaké nejsou). V tomto případě by se jednalo o případ mužské dominance okořeněný trochou blahosklonné pochvaly.

Takovéto výklady ale mohou vzniknout jen na základě překladu, hebrejský text totiž působí jinak. Uvedu zde jen dva příklady, jak dobře míněný překlad posouvá text. Téměř na začátku o statečné ženě čteme: „Srdce jejího muže na ni spoléhá" (31,11a), v hebrejštině  בטח בה לב - obdobná vazba se ale objevuje v Žl 112,7 (לבו בטח ביהוה), kde srdce muže spoléhá na (doufá v) Hospodina. Jiným příkladem je 31,26b: „Na jazyku má vlídné naučení" (ותורת־חסד על־לשונה). V hebrejštině je to ale Tórat chesed, Tóra milosrdenství, co má žena v ústech.

Navíc je zajímavé si uvědomit, že ani ono „vypočítavé" jednání nemůže být chápáno jako ponižující, protože bibličtí autoři úplně stejně zacházejí i s Bohem. I jemu žalmista často připomíná všechny jeho mocné skutky a dobrodiní Izraeli. Přitom vyjadřuje touhu, aby se Bůh zachoval stejně i nyní a vysvobodil žalmistu z nebezpečí či útlaku. Ukazuje se zde, že ač považujeme svůj pohled na svět za legitimní a správný, nemůžeme ze svého pohledu soudit lidi časově i geograficky velmi vzdálené. Co nás uráží, nemuselo urážet je (a naopak), aniž by to znamenalo, že byli zaostalejší.

 

Závěr

Kniha Přísloví se ženám věnuje více, než většina ostatních starozákonních knih. Ženy se v ní objevují jako součást světa, se kterým se syn musí naučit zacházet, i jako metafory, přičemž se obě roviny prolínají.

Přísloví znají celé spektrum žen, hodnotí je ovšem ne podle jejich kvalit, ale podle užitečnosti či nebezpečnosti pro syna. Stejně jako v ostatní mudroslovné literatuře, i zde nalezneme především varování před cizí ženou. Jako velké ocenění žen je třeba chápat to, že sama moudrost, hlavní námět celé knihy, vystupuje personifikovaná jako žena. Vrcholem knihy je ale její závěr, chvála ženy statečné.

   

Citované texty

 

Žena אשה

2:16 Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,

5:18 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,

6:24 Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky.

26 Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.

29 Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne.

32 Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.

7:5 aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.

10 A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.

9:13 Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná.

11:16 Ušlechtilá žena se drží cti, kdežto ukrutníci se drží bohatství.

22 Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.

12:4 Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech.

14:1 Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří.

18:22 Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.

19:13 Neštěstím pro otce je syn hlupák; svárlivá žena jak neustálé zatékání vody.

14 Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina.

21:9 Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.

19 Lépe je bydlet v zemi pusté než se ženou svárlivou a zlostnou.

25:24 Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.

27:15 Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž;

30:20 Stejně je tomu s cestou cizoložné ženy: pojí, otře si ústa a řekne: „Nedopustila

jsem se ničemnosti."

31:3 Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále.

10 Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.

30 Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.

 

Cizinka נכריה

2:16 Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,

5:20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?

6:24 Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky.

7:5 aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.

20:16 Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.

23:27 Vždyť nevěstka je hluboká jáma, těsná studna je cizinka.

27:13 Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.

 

Cizí זרה

2:16 Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,

5:3 Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej,

5:20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?

7:5 aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.

22:14 Ústa cizaček jsou hluboká jáma; na koho se Hospodin rozhněvá, ten tam spadne.

23:33 Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči.

 

Prostitutka זנה

6:26 Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.

7:10 A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.

23:27 Vždyť nevěstka je hluboká jáma, těsná studna je cizinka.

29:3 Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek.

 

Děvečka נערה

9:3 Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin:

27:27 máš dostatek kozího mléka k své obživě i k obživě své rodiny, máš živobytí pro své děvečky.

31:15 Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.

 

Sestra אחות

7:4 Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra", rozumnost nazvi svou příbuznou.

 

Dcera בת

30:15 Upír má dvě dcery: „Dej! Dej!" - Tyto tři věci se nenasytí a čtyři neřeknou: „Dost":

31:29 „Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš."

 

Matka אם

1:8 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.

4:3 Když jsem byl jako syn u svého otce, útlý jedináček při své matce,

6:20 Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj.

10:1 Přísloví Šalomounova. Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce.

15:20 Syn moudrý dělá radost otci, kdežto člověk hloupý pohrdá svou matkou.

19:26 Kdo týrá otce a vyhání matku, je syn hanebný a hnusný.

20:20 Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě

23:22 Poslouchej otce, on tě zplodil, a matkou nepohrdej, když zestárla.

23:25 Ať se raduje tvůj otec i tvá matka, tvoje rodička ať jásá.

28:24 Kdo odírá otce a matku a říká: „To není žádný přestupek", je společníkem zhoubce.

29:15 Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce.

30:11 Je pokolení, které zlořečí svému otci a své matce nežehná,

30:17 Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani od potoka, nebo je sezobou supí mláďata.

31:1 Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka:

 

(Obrazový doprovod článku: upravené reprodukce Marca Chagalla.)

 

Od téhož autora: 

Bible v počítači - návod k použití
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 1 - Úvod 
Strongova čísla aneb biblické jazyky pro každého