O seslání Ducha Svatého

(Kristus mluví k Brigitě:) „Já, který s tebou mluvím, jsem ten, který takového dne, jaký je dnes, seslal na své apoštoly a učedníky Ducha Svatého, a ten na ně přišel trojím způsobem: předně jako proud, za druhé jako oheň a za třetí v podobě jazyků. Přišel na ně skrze zavřené dveře, neboť byli sami a měli trojí dobra. Předně totiž měli veškerou vůli zachovávat čistotu a žít ve všem zdrženlivě, za druhé měli neobyčejnou pokoru a za třetí veškerou touhu po Bohu, neboť netoužili po ničem než po něm. To bylo jakoby tři čisté nádoby, ale prázdné, a díky tomu přišel Duch Svatý a naplnil je. Přišel pak jako proud, neboť naplnil všechny jejich klouby a všechny jejich údy božskou rozkoší a útěchou. Přišel jako oheň, neboť tak zanítil jejich srdce vroucností božské lásky, že nemilovali nic než Boha a nebáli se ničeho než jeho. A za třetí přišel v podobě jazyků, neboť jako jazyk je v ústech, ale ústům neškodí, nýbrž pomáhá mluvit, tak byl Duch Svatý uvnitř v jejich duších a nedával jim toužit po ničem než po mně a jeho silou jako kdyby úkonem jazyka mluvili veškerou pravdu.

Nuže, když díky touze byli prázdnými nádobami, bylo správné, aby k nim přišel Duch Svatý. Nemůže totiž vejít k těm, kteří byli a jsou něčím naplněni. Kdo však byli naplněni, ne-li ti, kteří jsou plni veškerého hříchu a nečistoty? Takoví jsou zajisté jako tři nádoby nejhorší. První je jako kdyby plná nejsmrdutějších lidských výkalů, k níž nikdo nemůže přičichnout pro nejhnusnější zápach. Druhá je jako kdyby plná nejmizernějšího semene, jež nikdo nemůže ochutnat kvůli hořkosti. A třetí je jako kdyby plná nejzkaženější krve a hnisu, které nikdo nemůže vidět kvůli odpornosti. Tak zlí jsou plní marnivosti a žádostivosti světa a páchnou před tváří mou a mých svatých hůře než lidské výkaly. Čím pak je všechno časné, ne-li výkalem? V tomto nejhorším výkalu, rychle pomíjejícím, si tito nešťastníci libují. Ve druhé nádobě je pak přílišná rozmařilost a nezdrželivost ve všech skutcích. Ty pak jsou mi k ochutnání hořké jako semeno: nemohu je totiž takové snést, tím méně k nim skrze mou milost vejít. Neboť jak bych já, pravá čistota, mohl vejít k tak nečistým? Jak bych já sám, oheň pravé lásky, mohl roznítit ty, které rozněcuje tak ničemný oheň rozmařilosti? A třetí je jejich pýcha a domýšlivost. Ty jsou jako zkažená krev a hnis, ty jsou, které kazí člověka v dobrém uvnitř i vně, odnímají milost danou Bohem a činí člověka odporným Bohu i bližnímu. Kdo pak byl takto naplněn, ten nemůže být naplněn milostí Ducha Svatého."

[Revelationes sanctae Birgittae, lib. VI., cap. 36, 1-13. Český překlad Ludvíka Vrány převzat z knihy Tajemná slova. Zjevení a vidění svaté Brigitty Švédské, Olomouc 1938, a s ohledem na latinské znění upraven redakcí Revue Theofil.]

Více o sv. Brigitě Švédské

Od téže autorky:

Andělova řeč o vznešenosti blahoslavené Panny Marie
Jak byl Kristus bičován a odsouzen k smrti
O svatém Janovi, apoštolu a evangelistovi
Zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista
O Kristově křtu v Jordánu
O svaté Marii Magdaléně
O svatém Františkovi

Související články:

André-Marie Meynard: Nejvyšší hybná síla duchovního života: Duch svatý
Hildegarda z Bingenu: Duch Boží pozvedá ducha člověka k nazírání děl Božích  
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Pravá zbožnost k Duchu svatému 
Hilarius z Poitiers: Duch Svatý nás uvádí do veškeré pravdy  
Louis Lallemant: Poddajnost Duchu svatému a jeho vedení 
Marie Magdaleny de'Pazzi: Překážky Duchu svatému v nás
Alzběta ze Schönau: Vidění 5/5 - Seslání Ducha Svatého  
Jan Pavel II.: Duch Svatý je osobní láska Otce a Syna 
Jan Maria Vianney: Nechejte se vést Duchem svatým
Henry Hane: O stvořeném a nestvořeném duchu
Richard od Sv. Viktora: Duch Svatý - Boží Oheň
  Jan Maria Vianney: Vedeni Duchem svatým  
Kateřina Sienská: Mateřský Duch Svatý 
Lukáš Drexler: Oheň Eliášův
Marta Robinová: Letnice