Namáhat se ku porodu Krista

„A ukázalo se veliké znamení na nebi:

Žena oděná sluncem,

s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.

Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina."

(Zjevení Janovo, 12,1-2)

„Žena sluncem oděná," která „je těhotná a křičí, trpě porodní bolesti a muka" (Zj 12,1-2), symbolizuje Církev, jež se - ozářena přítomností Ducha Svatého - namáhá ve světě kvůli „rození Slova Božího".

Sv. Hippolyt Římský († cca 235):

„‚Žena sluncem oděná‘ symbolizuje Církev, oděnou do Slova Otcova. (...) ‚A je těhotná a křičí, trpě porodní bolesti a muka‘: tato slova vyjadřují, že Církev ustavičně v srdcích rodí Slovo, ačkoli ve světě zakouší pronásledování."

(O Antikristu, 61,1)

Sv. Metoděj z Olympu († cca 311):

„V každém se duchovně rodí Kristus. Proto právě Církev je těhotná a zakouší porodní bolesti až do chvíle, dokud v nás nebude zformován zrozený Kristus (srov. Gal 4,19), aby se každý svatý[1], díky účasti na Kristu, narodil jako Kristus, v souladu se slovem uvedeným v jistém úryvku Písma: „Nesahejte na mé pomazané [kristy[2]] a mým prorokům nečiňte nic zlého" (Ž 105,15); to znamená, že pomazanými [kristy] se stávají ti, jimž se díky účasti na Duchu dostává křtu v Kristu, poněvadž Církev počíná ve Slovu jak osvícení, tak proměnu."

(Symposion, VIII,8; in Patrologia graeca, XVIII,149C-D)

Melitón ze Sard († kolem 180):

„Těhotnými jsou duše věřících, jež nedávno přijaly[3] Slovo Páně, ale dosud ho neporodily svými činy. (...) Porodí, když ho vydají světu prostřednictvím hlásání víry[4] nebo skrze své činy."

(fragment z: Pitra, J. B.: Spicilegium Solesmense, III, Paris 1885, s. 125)

[Z knihy: Józef Naumowicz: Cztery przyjścia Pana, Poznań 2007, s. 158-149 (úryvek Metoděje z Olympu pak s ohledem na řecké znění in J.-P. Migne: Partrologia graeca, XVIII, Paris 1837, sl. 149; úryvek Melitóna ze Sard pak s ohledem na latinské znění in J. B. Pitra: Spicilegium Solesmense, III, Paris 1855, s. 125), přeložil a doplnil Lukáš Drexler.]

Od týchž autorů:

Hippolyt Římský: Mučednictví  
Józef Naumowicz: Stát se "domem chleba"
Hippolyt Římský: Philosophumena (úryvek)
Melitón ze Sard: Velikonoční homilie (Peri Pascha)  
Hippolyt Římský: Bůh není žebrák, i tebe učinil bohem ke své slávě  
Pavel Evdokimov: Žena je orantou ve znamení Přímluvce  
Hippolyt Římský: Dvojí příchod Krista  
Hippolyt Římský: O Křtu Páně  

Související články:

Johannes Franke: Synovství Boží 
Lukáš Drexler, Arnold der Rote: Přijetí Boha  
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...  
Lukáš Drexler: "Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  
Scott Hahn: "A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem"  
Mistr Eckhart: Rozením Ježíše se duše stává plodnou ženou  
Ignát Zháněl: Mystérium Adventu  
Marian Zawada: Rodinnost Boha

[1] Výrazem „svatý" (řec. αγιος [hagios]) je myšlen každý křesťan, tj. každý, kdo je při křtu posvěcen Duchem Svatým, jak je tomu i v řeckém znění novozákonních apoštolských listů. Pozn. překl.

[2] Řec. των χριστων [tón christón] - řecké Χριστος [Christos] znamená „Pomazaný" (hebr. „Mesiáš"), což je označení pro Izraelity očekávaného krále a osvoboditele Izraele, kterým je pro křesťany Ježíš Kristus, vtělený Bůh a Spasitel. Všichni pokřtění jsou pak ve křtu spolu s Kristem rovněž pomazáni za „kněze, proroky a krále" (srov. Katechismus katolické církve, par. 1241; srov. též Křestní obřady) a tak se ve křtu, v němž jsou přivtěleni či přičleněni ke Kristu, svému Pomazanému, stávají „pomazanci" neboli „kristovci", řec. χριστιανοι [christianoi], tj. „křesťany". Pozn. překl.

[3] V lat. předloze je concipientes, které znamená nejen „ty, které přijaly", ale i „ty, které počaly". Pozn. překl.

[4] V lat. předloze confessio - dosl. „vyznání", tj. vyznání víry nebo vyznání mučednické. Pozn. překl.