Poučení, která uchovala M. Magdaléna od Ducha Svatého

1. Tomu, kdo s čistou láskou pracuje pro Boha, nejen že nezáleží na tom, zda se to dovědí lidé, ale nekoná to ani s tím úmyslem, aby to věděl sám Bůh. Dokonce i kdyby se to Bůh neměl nikdy dovědět, nepřestal by konat tytéž služby a s toutéž radostí a láskou.

2. Jiná k přemožení žádostí: Mít stálou touhu napodobit Ježíše Krista ve všech svých skutcích a připodobňovat se jeho životu, o kterém musíte přemítat, abyste jej uměla napodobit a počínat si ve všem tak, jak by si počínal On.

3. Abyste byla schopna tak činit, je třeba, abyste se zřekla každé žádosti nebo potěšení, nebude-li výhradně ke cti a slávě Boží, a zůstávala uprázdněná z lásky k tomu, který neměl ani nechtěl mít v tomto životě většího úkolu než konat vůli svého Otce, již nazýval svou stravou a pokrmem[1].

4. K umrtvování čtyř přirozených vášní, to jest radosti, zármutku, bázně a naděje, prospěje následující:

Usilovat se vždy klonit ne k snadnějšímu, ale k nesnadnějšímu.

Ne k příjemnějšímu, ale k nepříjemnějšímu;

ne k uspokojivějšímu, ale k tomu, co nedává uspokojení.[2]

Neklonit se k tomu, co je odpočinkem, ale spíše k pracnějšímu.

Ne k tomu, co je útěchou, ale k tomu, co není útěchou;

ne k tomu, co je více, ale k tomu, co je méně.

Ne k vyššímu a vzácnějšímu, ale k nižšímu a opovrženějšímu.

Ne k tomu chtít něco, ale k tomu, aby se ničeho nechtělo.

Nevyhledávat z věcí to lepší, ale to horší, a být pro Ježíše Krista obnažen a uprázdněn a chudobný vzhledem ke všemu, co je ve světě.

5. Proti žádostivosti:

Usilovat konat v obnaženosti a toužit, aby tak [vůči Vám] činili i ostatní.

Usilovat mluvit tak, aby z toho [pro Vás] vzcházelo pohrdání, a toužit, aby tak činil rovněž každý [vůči Vám].

Usilovat o sobě smýšlet nízko a toužit, aby i ostatní takto jednali [vůči Vám].

Ctihodný otec mezi jinými věcmi, které psával, jednou napsal pro každou z řeholnic myšlenku k jejímu duchovnímu prospěchu, a ačkoliv jsem si je opsala všechny, byly mi ponechány jen tyto dvě, které tu následují:

6. Mějte v srdci pevnost vůči všem věcem, které Vás potáhnou k tomu, co není Bůh, a buďte přítelkyní utrpení pro Krista.

7. Hbitost v poslušnosti, radost v utrpení, umrtvovat zrak, nechtít vědět nic, mlčení a naděje[3].

8. Jhs.[4] Magdalena od Ducha Svatého.[5] Velice kroťte jazyk a mysl a mějte ustavičně srdce u Boha, a velmi se roznítíte Duchem Božím. Častokrát si to přečtěte.

[Český překlad Jaroslava Ovečky převzat z vydání: Jan od Kříže: Spisy sv. Jana od Kříže, IV. Plamen lásky žhavý, Drobné spisy, Olomouc 1947, s. 161-162, a podle španělského znění, s přihlédnutím k překladu českému (Sv. Jan od Kříže: Krátké spisy a korespondence, Kostelní Vydří 1998) a polskému (Święty Jan od Krzyża: Dzieła, Kraków 1986), upraven redakcí Revue Theofil.]

[1] Srov. Jn 4,34. Pozn. red.

[2] Lze i: „ne k chutnějšímu, ale k tomu, co neposkytuje chuť." Pozn. red.

[3] Srov. Iz 30,15. Pozn. red.

[4] Latinská zkratka: Jesus hominum salvator - „Ježíš spasitel lidí". Pozn. red.

[5] Tato poslední rada sv. Jana od Kříže nepochází ze sbírky sestry M. Magdalény od Ducha Svatého, ale z relikviáře kláštera Las Nieves, ve kterém byla kdysi přechovávána Janova kresba „Hory Karmel", věnovaná jím - stejně jako ono poslední poučení - právě sestře M. Magdaléně, již podle slov své dedikace na kresbě považoval za svoji duchovní dceru. Pozn. red.