Bůh živý je Bohem milujícím

Bůh neschopný trpět by nemohl skutečně milovat. Bůh, který nemiluje, by byl mrtvým Bohem, Bohem kamení, a nikoli živých a trpících lidí. Byl by v tomto ohledu ubožejší než člověk. Bůh živý je tedy Bohem milujícím a spolutrpícím spolu s lidmi, Bohem, který se neuzavírá sám v sobě a ve své blaženosti, ale zůstává provždy Bohem „otevřeným". Je to Bůh nechávající se „zranit" utrpením člověka („Deus vulnerabilis"), nebo možná spíše v jistém smyslu Bůh bezbranný, ač zároveň přemocný ve své lásce. Láska a schopnost trpět odhalují jisté hranice Jeho moci[1].

[Z knihy Wacław Hryniewicz: Pascha Chrystusa w dziejach człowieka i wszechświata. Zarys chrześcijańskiej teologii paschalnej, Tom 3, Lublin 1991, s. 276, přeložil Lukáš Drexler.]

Od téhož autora:

Být odpovědí na pozvání Boha  
Pravoslavná teologie o zbožštění člověka  
Církev je svátostí Kristovy přítomnosti, navzdory našim hříchům  
V kříži je příslib nové budoucnosti   

Související články:

Vladimír Losskij: Velikost Kristova kříže  
Pavel Evdokimov: Láska podle míry Boha  
Vladimír Losskij: Obraz Boha a obraz sluhu  
Fulgentius z Ruspe: Sám sebe za nás obětoval   
Oigenes: Velikost Boha se zjevila v jeho umenšení  
Klement Alexandrijský: Pán se sklonil, člověk povstal   
Hans Urs von Balthasar: Tajemství božské bohaté chudoby  
Brigita Švédská: Jak byl Kristus bičován a odsouzen k smrti   
Cyril Alexandrijský: Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí  
Ježíšovo království není z tohoto světa, ale je a bude nad tímto světem 
František Saleský: Hora Kalvárie je pravou univerzitou lásky 
John Fisher: I když někdo zhřešil, máme přímluvu u Otce 
Tomáš Kempenský: O rozjímání nad Kristovým utrpením 
Lukáš Drexler: Kenoze jako krása v díle Bruna Forteho  
  Ondřej Krétský: Kříž je slávou i povýšením Krista  
   Dariusz Kowalczyk: Kenoze Ducha Svatého  
Jean Galot: Dar Syna je Darem Otce  
Jindřich Suso: Před ukřižováním  
Kristus Král

[1] Autor zde nechce tvrdit, že by Bůh snad nebyl všemocný a že by byl něco, co Jeho moc není s to překonat a „přemoci", ale spíše řečí paradoxu vypovídá, že Bůh se z lásky k zraněnému člověku dobrovolně „zříká" projevů čiré moci, jak by mohla být nesprávně chápána člověkem po vzoru pozemském moci, a projevuje „jatost" ve svém Božském Srdci člověkem v jeho bolestech a utrpení, které nakonec ve svém Božském milosrdenství On bere na sebe místo člověka a nechává kvůli tomu na sobě strpět veškeré ponížení a utrpení i samotnou smrt, tzn. v moci své lásky se dobrovolně stává „bezmocným", aby člověka vysvobodil z jeho bezmocnosti. Viz k tomu rovněž heslo Kenoze. Pozn. překl.