Wacław Hryniewicz, 29.3. 2021
Nedávno zesnulý polský teolog Wacław Hryniewicz (+2020) nás ve svém kraťoučkém úryvku ze své paschální trilogie upomíná na skutečnost, kterou mnohdy někteří křesťané zapomínají, totiž na Boží soucit s člověkem, na Boží "vášeň lásky" pro Jeho vlastní tvory, která je v rozporu s představou Boha jako pouhého "vyvýšeného Vládce", shlížejícího dolů na své "poddané". Nikoliv, Bůh se dobrovolně stává "poddaným" člověka a vydává se mu v Ježíši Kristu zcela všanc, aby tak člověka získal a zachránil pro Nebe a pro věčný život. Vášnivá láska, která nemá hranic a stává se z lásky k člověku dobrovolně bezbrannou a "bezmocnou"...
Bůh neschopný trpět by nemohl skutečně milovat. Bůh, který nemiluje, by byl mrtvým Bohem, Bohem kamení, a nikoli živých a trpících lidí. Byl by v tomto ohledu ubožejší než člověk. Bůh živý je tedy Bohem milujícím a spolutrpícím spolu s lidmi, Bohem, který se neuzavírá sám v sobě a ve své blaženosti, ale zůstává provždy Bohem „otevřeným". Je to Bůh nechávající se „zranit" utrpením člověka („Deus vulnerabilis"), nebo možná spíše v jistém smyslu Bůh bezbranný, ač zároveň přemocný ve své lásce. Láska a schopnost trpět odhalují jisté hranice Jeho moci[1].
[Z knihy Wacław Hryniewicz: Pascha Chrystusa w dziejach człowieka i wszechświata. Zarys chrześcijańskiej teologii paschalnej, Tom 3, Lublin 1991, s. 276, přeložil Lukáš Drexler.]
Být odpovědí na pozvání Boha
Pravoslavná teologie o zbožštění člověka
Církev je svátostí Kristovy přítomnosti, navzdory našim hříchům
V kříži je příslib nové budoucnosti
Vladimír Losskij: Velikost Kristova kříže
Pavel Evdokimov: Láska podle míry Boha
Origenes: Velikost Boha se zjevila v jeho umenšení
Hans Urs von Balthasar: Tajemství božské bohaté chudoby
Brigita Švédská: Jak byl Kristus bičován a odsouzen k smrti
Cyril Alexandrijský: Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí
František Saleský: Hora Kalvárie je pravou univerzitou lásky
John Fisher: I když někdo zhřešil, máme přímluvu u Otce
Tomáš Kempenský: O rozjímání nad Kristovým utrpením
Klement Alexandrijský: Pán se sklonil, člověk povstal
Ondřej Krétský: Kříž je slávou i povýšením Krista
Fulgentius z Ruspe: Sám sebe za nás obětoval
Vladimír Losskij: Obraz Boha a obraz sluhu
Dariusz Kowalczyk: Kenoze Ducha Svatého
Jean Galot: Dar Syna je Darem Otce
Jindřich Suso: Před ukřižováním
Kristus Král
[1] Autor zde nechce tvrdit, že by Bůh snad nebyl všemocný a že by byl něco, co Jeho moc není s to překonat a „přemoci", ale spíše řečí paradoxu vypovídá, že Bůh se z lásky k zraněnému člověku dobrovolně „zříká" projevů čiré moci, jak by mohla být nesprávně chápána člověkem po vzoru pozemském moci, a projevuje „jatost" ve svém Božském Srdci člověkem v jeho bolestech a utrpení, které nakonec ve svém Božském milosrdenství On bere na sebe místo člověka a nechává kvůli tomu na sobě strpět veškeré ponížení a utrpení i samotnou smrt, tzn. v moci své lásky se dobrovolně stává „bezmocným", aby člověka vysvobodil z jeho bezmocnosti. Viz k tomu rovněž heslo Kenoze. Pozn. překl.
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.