Eucharistie prvních křesťanů 3 - Eucharistické zkušenosti

První projev křesťanské zkušenosti se tají ve jmé­ně, které bylo Eucharistii dáno ve druhém století:  

„Ichthys" (IXΘΥΣ).

Akrostichicky[1] a nejobecněji řecké jméno ryby tají řecký význam:  

„Iésús Christos Theú Hyjos Sótér

- Ιησους Χριστος Θεου Υιος Σωτηρ -

 Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel".

První to praví náhrobní nápis asi z roku 192, který si složil Hierapolský biskup Aberkios:

„Jmenuji se Aberkios; jsem učedníkem svatého pastýře, jenž pase stáda svých oveček na horách a rovinách, jenž má bystré oči, které dosáhnou všude. ... Víra mne provázela všude a poskytovala mi za pokrm rybu ze studánky, velmi velikou, čistou, kterou dostala svatá panna, a kterou dává bez ustání jíst přátelům. Má také vzácné víno, které dává s chlebem..."

K tomu se druží náhrobní nápis z konce druhého století, tedy skoro z téže doby, který napsal Pectorius:

„Božský rode nebeské ryby, přijmi s uctivým srdcem smrtelný život mezi smrtelníky, v božských vodách. Příteli, osvěž svou duši ve věčných vlnách moudrosti, jež dává poklady. Přijmi pokrm, sladký jako med, Spasitele svatých. Jez podle chuti. Držíš rybu ve svých rukou."

Co bylo vyzkoušeno, to je tu vyjádřeno: pisatelé a tvůrcové jména „ryba" věděli o lidech, jejichž po­krmem byla skutečná ryba, jež udržovala jejich ži­vot a jejich síly. Ale jaká je tato nová ryba! Nejvzácnější, nejchutnější, nejvýživnější pro duchovní život, pro křesťanský život. Z lidského života činí život božský, z pošetilého života činí život moudrý, z neplodného života činí život nejplodnější, z trud­ného života činí život nejradostnější.

Druhým hlasatelem křesťanské zkušenosti s nejsvětější Eucharistií je Afričan Tertullian. Praví se o něm, že mluvil v přesné řeči právníků. Ta jeho řeč jej sice někdy přivedla na scestí, ale když mluví o ta­jemství Eucharistie po zkušenostech s ní, prozrazuje další účinky Eucharistie, které blažily křesťany. Výchoďané, a tedy i Afričané, nepřemožitelnou sílu vyjadřovali obrazem tučnosti, jež jim byla i výrazem krásy. Tu pak čteme u Tertulliana hotový výčet svátostí křesťanské Církve: Ve křtu se omývá tělo a duše je očištěna; tělo je pomazáno olejem, aby duše byla posvěcena; tělo je znamenáno znamením kříže (při biřmování), aby se duše stala silnou; ruce jsou kladeny na tělo, aby duše byla osvícena Duchem svatým; tělo je živeno tělem Kristovým a jeho krví, aby duše ztučněla z Boha. A to tak, že Syn Boží svátostným chlebem „činí své tělo opět přítomným".

Takovou tedy měli zkušenost s nejsvětější Eucharistií, že je štěstím duše, že činí duši bohatou a krásnou. Rovněž nás musí zajímat, že při požívání nejsvětější Eucharistie nezapomí­nali na „svatou Pannu", která Eucharistii dává - protože je samo­zřejmé, co neřekli, že také svatou Pannu prosili, aby jim dala nyní Eucharistii a její blaživé účinky.

Potom slyšíme slavnostní hlas o eucharistických zkušenostech. Zní roku 252 ze shromáždění 41 ctihodných afrických biskupů. Svatý Cyprián prohlašu­je, že Eucharistie musí být každodenním pokrmem křesťanů, aby měli sílu v nastávajících pronásledo­váních.

„Nyní není zapotřebí pokoje slabým, nýbrž silným. Eucharistie se musí podávat nikoliv umírajícím, nýbrž živým. Tak nezůstanou beze zbraní ti, které povzbuzujeme a vybízíme k vítězství: budou chrá­něni tělem Kristovým a jeho krví. Eucharistie bude ochranou těch, kteří ji přijímají. Které chceme vi­dět chráněné proti útočníku, ti budou ochráněni mocí pokrmu Páně. Jak bychom je mohli poučovat a vybízet k prolévání své krve ve vyznání jména Ježíše Krista, kdybychom jim nepodávali Kristovu krev, když jdou do zápasu? Jak by se mohli stát schopnými pít kalich mučednictví, kdybychom napřed jim v kostele nedávali pít kalich Páně, jenž jim na to dává právo?"

Byla to slavnostní chvíle, v níž za souhlasu všech ctihodných, ve víře zkušených biskupů byla slav­nostně prohlášena eucharistická zkušenost a prohlá­šení slavnostně posláno nejvyššímu biskupovi, římské­mu papeži. Byla a je právě nyní stejně slavnostní a nám blízká. Vždyť také potřebujeme sílu do bojů, které jsou a které budou, které budou mnohem těžší nežli jsou dnes. Hlas prvních křesťanů nám ukazuje, čeho je zapotřebí, že je třeba Eucharistie, časté, uvědomělé, svaté požívání Eucharistie!

Konečně u svatého Cypriána vidíme dodatek eucharistických zkuše­ností. Vypravuje první eucharistické zázraky. Praví, že sám byl jejich svědkem a že také dokazují svatost Eucharistie, a že Eucharistie má své blaživé účinky jen pro duše křesťansky čisté.

Chůva dala nemluvňátku na jazyk kapku tuku z pohanské oběti. Když pak při křesťanské oběti mše svaté chtěl jáhen tomu dítěti dát z kalicha krůpěj eucharistické krve Páně, které ji již mnohokrát přijalo, dítě s křikem odmítlo. Žena, která ve slabé chvíli zradila křesťanskou víru a účastnila se po­hanské oběti, chtěla doma přijmout tělo Páně, jež si podle tehdejšího zvyku přinesla ve schránce. Když však otevřela schránku, vyšlehly z ní plameny.

Muž, jenž také podlehl strachu a obětoval modlám, když chtěl doma přijmout svou Eucharistii, domnívaje se, že tak všechno napraví, nalezl ve své schránce trochu prachu namísto Eucharistie.

„Prosíme Pána, aby nám dával každodenně chléb, abychom my, kteří jsme v Kristu a kteří každého dne přijímáme Eucharistii jako pokrm své spásy, nebyli odloučeni od těla Kristova, jako padlí, od nichž se Kristus vzdálil; abychom se nedopustili těžkého hří­chu, který by nám bránil účastnit se přijímání nebeského chleba. Neboť Kristus řekl, že kdo bude požívat jeho chléb, bude žít věčně. Z toho je jasné, že bude žít ten, kdo přijímá Eucharistii, aby byl s ním spojen... Proto tedy prosíme o každodenní chléb (v Otčenáši), abychom měli záruku své vytrva­losti v životě s Kristem." (Sv. Cyprián: O modlitbě Páně)

Vrchol eucharistické zkušenosti je zkušenost, že byla pravdivá slova Páně o vytrvalosti. O takové síle, že duše je chráněna před těžkým hříchem, že je udržována ve šťastném, bohatém, krásném, sílí­cím životě s Kristem.

Pokračování.

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 3, 1935. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno a doplněno poznámkami redakcí Revue Theofil.)

Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví
Eucharistie prvních křesťanů 2 - Sv. Justin
Eucharistie prvních křesťanů 3 - Eucharistické zkušenosti
Eucharistie prvních křesťanů 4 - Přijímání Těla Páně
Eucharistie prvních křesťanů 5 - Duchovní přijímání Eucharistie
Eucharistie prvních křesťanů 6 - Svatostánek prvních křesťanů

Související články: 

Cyprián: O úmrtnosti
Sv. Augustin o eucharistii
Cyprián: Křesťan a trpělivost
Justin: To čiňte na mou památku 
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina  
Tertulián: Požíváme a ctíme eucharistii a značíme se znamením Kříže  
Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána

Poznámky:

[1] Akrostich je báseň, v níž počáteční písmena, slova či slabiky každého verše či sloky tvoří slovo nebo větu. Pozn. RTh.