Emilián Soukup, 21.4. 2008
Pevná víra, chápající láska, úsilí rozumu vůči tajemství nejsvětější Eucharistie u prvních křesťanů dosud neukazují to, co bychom tak rádi poznali, totiž jejich zkušenosti s takovou vírou, láskou a s takovým tajemstvím. Nebylo to však možné zatajit, protože bohaté srdce musí promluvit také o svém bohatství. A tak další památky prozrazují eucharistické zkušenosti.
První projev křesťanské zkušenosti se tají ve jméně, které bylo Eucharistii dáno ve druhém století:
„Ichthys" (IXΘΥΣ).
Akrostichicky[1] a nejobecněji řecké jméno ryby tají řecký význam:
„Iésús Christos Theú Hyjos Sótér
- Ιησους Χριστος Θεου Υιος Σωτηρ -
Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel".
První to praví náhrobní nápis asi z roku 192, který si složil Hierapolský biskup Aberkios:
„Jmenuji se Aberkios; jsem učedníkem svatého pastýře, jenž pase stáda svých oveček na horách a rovinách, jenž má bystré oči, které dosáhnou všude. ... Víra mne provázela všude a poskytovala mi za pokrm rybu ze studánky, velmi velikou, čistou, kterou dostala svatá panna, a kterou dává bez ustání jíst přátelům. Má také vzácné víno, které dává s chlebem..."
K tomu se druží náhrobní nápis z konce druhého století, tedy skoro z téže doby, který napsal Pectorius:
„Božský rode nebeské ryby, přijmi s uctivým srdcem smrtelný život mezi smrtelníky, v božských vodách. Příteli, osvěž svou duši ve věčných vlnách moudrosti, jež dává poklady. Přijmi pokrm, sladký jako med, Spasitele svatých. Jez podle chuti. Držíš rybu ve svých rukou."
Co bylo vyzkoušeno, to je tu vyjádřeno: pisatelé a tvůrcové jména „ryba" věděli o lidech, jejichž pokrmem byla skutečná ryba, jež udržovala jejich život a jejich síly. Ale jaká je tato nová ryba! Nejvzácnější, nejchutnější, nejvýživnější pro duchovní život, pro křesťanský život. Z lidského života činí život božský, z pošetilého života činí život moudrý, z neplodného života činí život nejplodnější, z trudného života činí život nejradostnější.
Druhým hlasatelem křesťanské zkušenosti s nejsvětější Eucharistií je Afričan Tertullian. Praví se o něm, že mluvil v přesné řeči právníků. Ta jeho řeč jej sice někdy přivedla na scestí, ale když mluví o tajemství Eucharistie po zkušenostech s ní, prozrazuje další účinky Eucharistie, které blažily křesťany. Výchoďané, a tedy i Afričané, nepřemožitelnou sílu vyjadřovali obrazem tučnosti, jež jim byla i výrazem krásy. Tu pak čteme u Tertulliana hotový výčet svátostí křesťanské Církve: Ve křtu se omývá tělo a duše je očištěna; tělo je pomazáno olejem, aby duše byla posvěcena; tělo je znamenáno znamením kříže (při biřmování), aby se duše stala silnou; ruce jsou kladeny na tělo, aby duše byla osvícena Duchem svatým; tělo je živeno tělem Kristovým a jeho krví, aby duše ztučněla z Boha. A to tak, že Syn Boží svátostným chlebem „činí své tělo opět přítomným".
Takovou tedy měli zkušenost s nejsvětější Eucharistií, že je štěstím duše, že činí duši bohatou a krásnou. Rovněž nás musí zajímat, že při požívání nejsvětější Eucharistie nezapomínali na „svatou Pannu", která Eucharistii dává - protože je samozřejmé, co neřekli, že také svatou Pannu prosili, aby jim dala nyní Eucharistii a její blaživé účinky.
Potom slyšíme slavnostní hlas o eucharistických zkušenostech. Zní roku 252 ze shromáždění 41 ctihodných afrických biskupů. Svatý Cyprián prohlašuje, že Eucharistie musí být každodenním pokrmem křesťanů, aby měli sílu v nastávajících pronásledováních.
„Nyní není zapotřebí pokoje slabým, nýbrž silným. Eucharistie se musí podávat nikoliv umírajícím, nýbrž živým. Tak nezůstanou beze zbraní ti, které povzbuzujeme a vybízíme k vítězství: budou chráněni tělem Kristovým a jeho krví. Eucharistie bude ochranou těch, kteří ji přijímají. Které chceme vidět chráněné proti útočníku, ti budou ochráněni mocí pokrmu Páně. Jak bychom je mohli poučovat a vybízet k prolévání své krve ve vyznání jména Ježíše Krista, kdybychom jim nepodávali Kristovu krev, když jdou do zápasu? Jak by se mohli stát schopnými pít kalich mučednictví, kdybychom napřed jim v kostele nedávali pít kalich Páně, jenž jim na to dává právo?"
Byla to slavnostní chvíle, v níž za souhlasu všech ctihodných, ve víře zkušených biskupů byla slavnostně prohlášena eucharistická zkušenost a prohlášení slavnostně posláno nejvyššímu biskupovi, římskému papeži. Byla a je právě nyní stejně slavnostní a nám blízká. Vždyť také potřebujeme sílu do bojů, které jsou a které budou, které budou mnohem těžší nežli jsou dnes. Hlas prvních křesťanů nám ukazuje, čeho je zapotřebí, že je třeba Eucharistie, časté, uvědomělé, svaté požívání Eucharistie!
Konečně u svatého Cypriána vidíme dodatek eucharistických zkušeností. Vypravuje první eucharistické zázraky. Praví, že sám byl jejich svědkem a že také dokazují svatost Eucharistie, a že Eucharistie má své blaživé účinky jen pro duše křesťansky čisté.
Chůva dala nemluvňátku na jazyk kapku tuku z pohanské oběti. Když pak při křesťanské oběti mše svaté chtěl jáhen tomu dítěti dát z kalicha krůpěj eucharistické krve Páně, které ji již mnohokrát přijalo, dítě s křikem odmítlo. Žena, která ve slabé chvíli zradila křesťanskou víru a účastnila se pohanské oběti, chtěla doma přijmout tělo Páně, jež si podle tehdejšího zvyku přinesla ve schránce. Když však otevřela schránku, vyšlehly z ní plameny.
Muž, jenž také podlehl strachu a obětoval modlám, když chtěl doma přijmout svou Eucharistii, domnívaje se, že tak všechno napraví, nalezl ve své schránce trochu prachu namísto Eucharistie.
„Prosíme Pána, aby nám dával každodenně chléb, abychom my, kteří jsme v Kristu a kteří každého dne přijímáme Eucharistii jako pokrm své spásy, nebyli odloučeni od těla Kristova, jako padlí, od nichž se Kristus vzdálil; abychom se nedopustili těžkého hříchu, který by nám bránil účastnit se přijímání nebeského chleba. Neboť Kristus řekl, že kdo bude požívat jeho chléb, bude žít věčně. Z toho je jasné, že bude žít ten, kdo přijímá Eucharistii, aby byl s ním spojen... Proto tedy prosíme o každodenní chléb (v Otčenáši), abychom měli záruku své vytrvalosti v životě s Kristem." (Sv. Cyprián: O modlitbě Páně)
Vrchol eucharistické zkušenosti je zkušenost, že byla pravdivá slova Páně o vytrvalosti. O takové síle, že duše je chráněna před těžkým hříchem, že je udržována ve šťastném, bohatém, krásném, sílícím životě s Kristem.
Pokračování.
(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 3, 1935. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno a doplněno poznámkami redakcí Revue Theofil.)
Cyprián: O úmrtnosti
Sv. Augustin o eucharistii
Cyprián: Křesťan a trpělivost
Justin: To čiňte na mou památku
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina
Tertulián: Požíváme a ctíme eucharistii a značíme se znamením Kříže
Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána
[1] Akrostich je báseň, v níž počáteční písmena, slova či slabiky každého verše či sloky tvoří slovo nebo větu. Pozn. RTh.
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.