Uchvácena a pohlcena viděním Nejsvětější Trojice

Božský Majestát byl se mnou neustále a uděloval mi své milosti a světlo, a když zachtěl darovat nějaké mimořádné, udělil mi touhou po obzvláštní čistotě, jež mě vedla k pokořování a k upozaďování sebe.

Jistého rána, a bylo to druhého dne slavnosti Seslání Ducha Svatého, jsem se účastnila mše v kapli otců cisterciáků, a když jsem pozvedla oči směrem k oltáři, pohlížela jsem na malé sošky serafínů, připevněné ke spodku svící. Najednou se moje oči zavřely a duch byl uchvácen a pohlcen viděním Nejsvětější a Blažené Trojice způsobem, jaký neumím vyjádřit. V tu chvíli všechny mohutnosti mé duše strnuly v důsledku zážitku, jaký v nich vyvolalo posvátné mystérium. Zážitek neměl ani podobu ani tvar, ale byl zářivější a jasnější než veškeré světlo. Díky němu jsem poznala, že moje duše zakouší pravdu, která mi v jediném okamžiku ukázala dílo společné třem Božím Osobám: lásku Otce, který nazíraje sebe samého rodí odvěčně a po všechny věky svého Syna. Moje duše poznala tuto pravdu nevypověditelným způsobem, který nedokážu vyjádřit slovy. Ztratila se ve světle. Následně poznala, jak ze vzájemné lásky Otce a Syna vychází Duch Svatý prostřednictvím vzájemného noření se do lásky, bez smíšení Osob. Docházela jsem tohoto vjemu a poznávala, čím je vycházení a čím rození. (...) Viděla jsem odlišnost tří Božích Osob a poznávala jednotu Jejich přirozenosti, a i když potřebuji mnoha slov, abych to vyjádřila, pochopila jsem v jednom okamžiku - bez rozlišení v čase[1] - jejich jednotu, odlišnost a konání v nich samých i mimo ně. Avšak ona osvícení jsem jistým způsobem zakoušela posloupně, v závislosti na činnosti tří Božských Osob v nich samých. V žádné informaci o věcech, které mi bylo dáno uslyšet, nebyla nejasnost a všechno to jsem pochopila s nevýslovnou čistotou a jasností.

Tím samým zázračným způsobem Nejsvětější Trojice poučovala moji duši o tom, co se dělo v ní samé, pomocí sdělování požadavků její svaté vůle uvnitř nejvyšší hierarchie andělů, cherubů, serafů a trůnů, bez prostřednictví jakéhokoliv stvořeného ducha. Přesně jsem poznávala činnosti a vztahy každé z Božských Osob v každém z kůrů oné nejvyšší hierarchie: totiž to, že věčný Otec obýval trůny, což pro mě představovalo čistotu a věrohodnost jeho odvěkých myšlenek; že Slovo se prostřednictvím nádhery svých osvícení sdílelo cherubům; a že Duch Svatý se rozléval a svým žárem naplňoval serafy; a nakonec že všechny tři Osoby Nejsvětější Trojice, v jednotě Božské podstaty, se sdělovaly nejvyšší hierarchii, která předávala Boží vůli dalším nebeským duchům, v souladu s jejich uspořádáním.

Moje duše byla v těchto velkolepostech zcela ztracena a zdálo se, že Božskému Majestátu činilo potěšení osvěcovat ji stále více ve věcech, jež jsou pro omezenost tvora nepochopitelné. Spatřila jsem ještě, že ačkoliv Božství zavedlo mezi anděly různé hodnosti, aby stupňovitě přijímali osvícení jedni od druhých,[2] přesto jim, podle vlastní libosti, udílelo samo o sobě osvícení, podle svých záměrů. Počínalo si tak rovněž vůči některým duším vyvoleným z tohoto světa. A ačkoli jsem nicotným prachem, moje duše viděla a měla jistotu, že se nalézá mezi nimi. Zároveň s okoušením osvícení cítila a zakoušela, že byla stvořena k obrazu Božímu, že paměť odkazuje na věčného Otce, rozum na Syna a vůle na Ducha Svatého; a že jako Nejsvětější Trojice je trojitou co do Osob a jednou ve své Božské přirozenosti, podobně duše vlastní tři mohutnosti a je jednotou co do podstaty.[3]

Toto vytržení trvalo po dobu několika mší. Vědomí sebe samé jsem znovu nabyla v prodlévání na kolenou, v té samé poloze jako na začátku.

[Sv. Marie od Vtělení (Guyart): Autobiografická relace, VI, 18. Z polského vydání Błogosławiona Maria od Wcielenia (Guyart): Autobiografia. Relacja autobiograficzna z 1654 roku, Poznań 2012, přeložil Lukáš Drexler.]

Související články:

Augustin: O Trojici (De Trinitate) 
Atanáš Alexandrijský: Trojice je svatá a dokonalá
John Henry Newman: Traktát o Nejsvětější Trojici
Lukáš Drexler: Quicumque - Athanášské vyznání víry
Jean-Baptiste Chautard: Přesvatá Trojice, plnosti božského života!
František od Panny Marie: Účast Panny Marie na životě Nejsvětější Trojice 
Henry Edward Manning: Duch Svatý - sjednotitel Otce a Syna i Boží Církve 
Jan van Ruysbroeck: Jednota v Trojici, Trojice v Jednotě - jeden všemohoucí Bůh  
Polská biskupská konference: Manželství - živý obraz Nejsvětější Trojice 
Hilarius z Poitiers: Křtěte národy ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého 
Irenej z Lyonu: Pánem je Otec, Pánem je Syn, Pánem je i Duch Svatý 
Étienne Gilson: Učení sv. Bonaventury o devateru andělských kůrů  
Irenej z Lyonu: Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý 
Mechtilda Magdeburská: Kterak duše chválí Svatou Trojici
Augustin: Otec, Syn a Duch Svatý - jeden a pravý Bůh  
Mechtilda Magdeburská: Nebeský šenk Svaté Trojice  
Mechtilda Magdeburská: Jak Bůh sebe chválí a zpívá 
Bernard Przybylski: Matka Boží a Nejsvětější Trojice 
Adrienne von Speyr: Vzývání Nejsvětější Trojice 
 Albert Veliký: Modlitba k Nejsvětější Trojici
František Saleský: List o narození Páně 
Alžběta od Trojice: Můj Bože, Trojice 
Marian Zawada: Rodinnost Boha
Andělská chvála Trojice svaté  
Lukáš Drexler: Bůh

[1] Světice tímto výrazem chce vyjádřit, že veškerý jí popisovaný „děj" uvnitř Trojice se neděje v časovém sledu, rozprostřen do časové linky či následnosti, ale je v „uskutečnění" (lat. in actu), tj. ve věčném a ustavičném „teď", bez jakékoliv časové následnosti. Pozn. překl.

[2] Nelze nevzpomenout podobné pojetí hierarchie přítomné v učení Pseudo-Dionýsia Areopagity, zejména v jeho díle O nebeské hierarchii. Pozn. překl.

[3] Toto přesvědčení o odkazu tří duševních mohutností na tři Osoby Nejsvětější Trojice můžeme najít již mnohem dříve u sv. Augustina, v jeho díle De Trinitate („O Trojici") nebo např. zde, ale i u dalších autorů. Pozn. překl.