Mojžíš, autor zprávy o stvoření

„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi"

(Gen 1,1)

Vhodným začátkem pro zamýšlený výklad o soustavě kosmu bude, když naši rozpravu začneme uspořádáním viditelného světa. Neboť tento výklad chce vytvoření nebe a země představit ne jako samočinné střetnutí prvků, jak si to někteří ve své fantazii představují, ale jako čin, který má svoji příčinu v Bohu.

Čí sluch je hoden, aby naslouchal tak velkým slovům? Jak by měla být připravena duše, aby byla schopna s nastraženýma ušima slyšet takovou závažnou nauku? Měla by se očistit od vášní těla, neměly by ji zatemňovat starosti fyzického života, zato by měla být horlivá, pozorná, v každé situaci upřená k tomu, jak by mohla dojít náležitého uvažování o Bohu.

Avšak dříve, než začneme posuzovat přesný smysl výroků a zkoumat, jaký význam mají uvedená skrovná slova, zamysleme se nad tím, kým vlastně je ten, který k nám promlouvá. Neboť jestliže pro slabost svých duševních schopností nebudeme schopni dosáhnout pisatelovy myšlenkové hloubky, potom alespoň důvěra, s níž ho budeme pozorně sledovat při vyprávění, nás sama od sebe přiblíží k souhlasu s tím, co řekl.

Ten, kdo sepsal tento spis, je tedy Mojžíš. Je to ten Mojžíš, o kterém Písmo svědčí, že byl krásným v Božích očích již od kojeneckého věku[1]. Přisvojila si jej faraónova dcera[2] a zajistila mu královskou výchovu, když všem egyptským mudrcům nařídila, aby jako jeho učitelé dohlíželi na jeho výchovu[3]. Mojžíš opovrhl nadutostí tyranské vlády a vrátil se k poníženosti svých soukmenovců a rozhodl se, že bude raději spolu s Božím lidem snášet příkoří než mít chvilkový požitek z hříchu[4]. Přímo od přirozenosti nabyl lásky k tomu, co je spravedlivé, takže ještě předtím, než se ujal vedení svého lidu, se - díky svému vrozenému odporu vůči podlosti - projevil jako smrtící protivník pachatelů zla[5]. Avšak přičiněním těch, pro které učinil dobro, se stal vyhnancem.[6] Rád se však vzdal neklidného života mezi Egypťany a usadil se v Etiopii. Tam žil v hlubokém pokoji stranou od jiných starostí a po celých čtyřicet let věnoval svůj čas kontemplování jsoucen[7]. A když dosáhl věku osmdesáti let, uviděl Boha tak, nakolik je to člověku možné[8], nebo lépe řečeno tak, jak to nebylo dáno nikomu jinému, podle svědectví samého Boha, který řekl: „Bude-li mezi vámi prorok Páně, dám se mu poznat ve vidění a budu s ním ve spánku rozmlouvat. Avšak tak tomu nebude s mým služebníkem Mojžíšem. On je v celém mém domě skutečně věrný. S ním budu rozmlouvat od úst k ústům, ve viditelné podobě, a nikoli v hádankách."[9] Nuže, tento Mojžíš, který byl uznán za hodného, aby směl uvidět Boha tváří v tvář, čímž byl postaven na roveň andělům, nám nyní vypráví to, co slyšel od Boha. Slyšme tedy slova pravdy, která se opírají ne o přesvědčivost lidské moudrosti, ale o poučení Ducha[10]. Jejich cílem není chvála z úst posluchačů, ale spása poučovaných.

[Basil Veliký: Hexahémeron, I, 1; in PG 29, 4-6. Na základě slovenského překladu (Sv. Bazil Veľký: Listy, II /r. 375-378/; Hexaémeron, Prešov 2002, s. 181-182) a s ohledem na řecký text (J.-P. Migne: Patrologia graeca, XXIX, sl. 4-6, Paris 1857) přeložil a poznámkami pod čarou doplnil Lukáš Drexler.]

Od téhož autora:

Cesta široká a cesta úzká  
Je ďábel příčinou našeho hříchu? 
"... a duch Boží se vznášel nad vodami"  
Jak přistupovat k přijímání Těla a Krve Kristovy?
Kdo přijímá Ducha, přijímá zároveň Otce i Syna
O Duchu svatém (De Spiritu Sancto)
Působení Ducha Svatého 
Z díla sv. Basila Velikého

Související články:

Josef Blaha: Na počátku bylo světlo  
Hans Urs von Balthasar: Syn je vzorem i cílem světa  
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"  
Přechod od Starého Zákona k Novému je přechodem od těla k Duchu 
Yves Congar: Nehledat ve světě svůj vlastní prospěch, ale spatřovat v něm Boha 
Michael Špaček: Poznání všech věcí a Boha v nich podle Tomáše Špidlíka (2/4)  
Brigita Švédská: Andělova řeč o vznešenosti blahoslavené Panny Marie
Theresien Bartoňová: Člověk stvořený k obrazu a k podobě Boha  
Dominik Pecka: Jako muže a ženu je stvořil 
František Žák: Jméno Jahve  
Lukáš Drexler: Bůh

[1] Srov. Ex 2,2; Sk 7,20; Žid 11,23. Pozn. překl.

[2] Srov. Ex 2,5-10. Pozn. překl.

[3] Srov. Sk 7,20-22. Pozn. překl.

[4] Srov. Žid 11,24-25. Pozn. překl.

[5] Srov. Ex 2,11-14; Sk 7,23-28. Pozn. překl.

[6] Srov. Ex 2,13-15; Sk 7,26-29. Pozn. překl.

[7] Tj. poznávání viditelných, stvořených skutečností, rozvažování o nich za účelem proniknutí k jejich smyslu a nahlížení jich ve vztahu k jejich Stvořiteli, který se následně Mojžíšovi zjevil přímo. Srov. k tomu též verš z Řím 1,20: „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle ..." Pozn. překl.

[8] Srov. Ex 33,11; Sk 7,30. Pozn. překl.

[9] Num 12,6-8. Pozn. překl.

[10] Srov. 1Kor 2,4.13. Pozn. překl.