Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Pravidla modlitby

Pravidla modlitby

Henri J. M. Nouwen, 1.9. 2020

"Jsme Bohem milovaní synové a dcery," upamatovává nás na základní životní pravdu holandský kněz Henri J. M. Nouwen (+1996), a dosvědčuje, že modlitba je prostorem, v němž neomylně a bezpodmínečně zaznívá právě onen láskyplný Boží hlas.

 

kvetina-073-vyr-men.jpgJednou z tragédií našeho života je, že stále zapomínáme, kdo jsme, a plýtváme časem a energií, abychom prověřili něco, co není nutné prověřovat. Jsme Bohem milovaní synové a dcery ne proto, že jsme sami prověřili, zda si zasloužíme Boží lásku, ale protože si nás Bůh svobodně vybral. Je velmi těžké zůstat ve styku s naší vlastní totožností, protože ti, kteří chtějí naše peníze, náš čas a energii, využívají více naší nejistoty a strachu než naší vnitřní svobody.

Proto potřebujeme kázeň, abychom stále žili v pravdě a nepodlehli nekonečným svodům naší společností. Kdekoli jsme, slyšíme hlasy: „Pojď sem, jdi tam, kup toto nebo tamto, seznam se s ním, seznam se s ní, nepropásni toto nebo tamto," a tak dále. Tyto hlasy nás neustále odtahují od tichého, něžného hlasu, který promlouvá uvnitř naší bytosti: „Jsi můj milovaný, v tobě jsem našel zalíbení."

Modlitba je prostředek naslouchání tomuto hlasu lásky. Ježíš strávil mnoho nocí v modlitbě nasloucháním hlasu, který k němu promluvil u řeky Jordán. My se také musíme modlit. Bez modlitby bychom byli hluší k hlasu lásky a zmátlo by nás mnoho hlasů, soupeřících o naši pozornost. Jak těžké to je! Když se na půl hodiny posadíme - aniž bychom s někým mluvili, poslouchali hudbu, sledovali televizi nebo četli knihu - a pokusíme se zůstat úplně v klidu, často zjistíme, že nás vnitřní hlasy tak zaplavily, že sotva můžeme čekat, že nás znovu nezaměstnají a nevyruší. Náš vnitřní život vypadá často jako banánovník, po kterém skáčou opice! Ale když se rozhodneme neutéct a zůstat soustředění, opice brzy odejdou kvůli nedostatku pozornosti, a my budeme moci slyšet tichý, něžný hlas, který nás nazývá milovanými. Velká část Ježíšovy modlitby se odehrávala v noci. „Noc" znamená víc než absenci slunce. Znamená také absenci uspokojivých pocitů nebo poučných nahlédnutí. Proto je tak těžké být věrný. Ale Bůh je větší než naše srdce a mysl a stále nás zve milovanými ... přes všechny pocity a myšlenky.

 

[Český překlad Dagmar Vykoukalové z knihy Henri J. M. Nouwen: Tady a teď. Duchovní cesta, Praha 1997 (orig. Here and now. Living in the Spirit, New York 1994), s. 109-110.]

 

Od téhož autora:

Duchovní život jako naslouchání
Ježíšova konkrétní láska

  

Související články:

Bernard Ugeux: Modlitba srdce
Tertullian: Modlitba je duchovní oběť
Jean-Joseph Surin: O vnitřní modlitbě
Marie Beďačová: Hlas jemného vánku 
Bonaventura: Buď člověkem modlitby!
Jan Zlatoústý: Modlitba je světlem duše
František Saleský: Kontemplace a meditace 
Ludvík Granadský: O modlitbě a rozjímání 1/2
Ludvík Granadský: O modlitbě a rozjímání 2/2
Jana Františka de Chantal: Kráčet se zavřenýma očima
Markéta Romanet: Mystická modlitba v nazíravém mlčení
Jan Maria Vianney: Krásný úkol a povinnost člověka: modlit se a milovat 
Ambrož Milánský: Duch Svatý - Učitel a Vůdce modlitby  
Ignatij Brjančaninov: Poučení o modlitebním pravidle
František Saleský: O nezbytnosti modlitby  
Tomáš Kempenský: O modlitbě a četbě  
Origenes: Zač se modlit především? 
Bernard Ugeux: Modlitba srdce   

 

[RSS]

Přečteno 144x

další články