Panna Maria, Královna mučedníků

Skutečné mučednictví Panny je naší pozornosti předloženo jak v Simeonově proroctví, tak i v samotném záznamu Pánova utrpení. „Tento je ustanoven," pravil svatý stařec o maličkém Ježíši, „na znamení, jemuž budou odpírat; i tvou vlastní duši," řekl pak k Marii, „pronikne meč" (Lk 2,34-35). Tvou duši skutečně, ó blahoslavená Matko, pronikl meč! A tělo tvého Syna nemohl proniknout jinak, než že zároveň pronikl i tvou duši. A to právě poté, když vypustil duši tvůj Ježíš (náleží sice všem, ale obzvlášť tobě), jehož duše se ani v nejmenším nedotklo nemilosrdné kopí, které - neušetřivši ani mrtvého, jemuž nemohlo uškodit - otevřelo jeho bok, ale jistě proniklo tvou duši. Jeho duše tam již totiž nebyla, tvá však se od něho zajisté nedala odtrhnout. Tvou duši tedy pronikla taková síla bolesti, že tě plným právem nazýváme více než mučednicí, neboť síla soucitu v tobě převýšila pocit tělesného utrpení.

Nedotkla se tě snad více než meč ona slova, skutečně pronikající duši a dosahující až k rozdělení duše a ducha (Žid 4,12): „Ženo, hle, tvůj syn" (J 19,26)? Ó, jaká záměna! Jan je ti dáván místo Ježíše, služebník místo Pána, učedník místo Mistra, syn Zebedeův místo Syna Božího, pouhý člověk místo pravého Boha! Jak by tento výrok nepronikl tvou tak citlivou duši, když i naše, byť i kamenná, byť i ocelová hruď je rozdírána pouhou vzpomínkou? Nedivte se, bratři, že se říká, že Maria se stala mučednicí ve své duši. Ať se diví ten, kdo si již nepamatuje, že slyšel, jak svatý Pavel zmiňuje mezi největšími zločiny pohanů, že byli bezcitní (Řím 1,31). Nitro Mariino však tomu bylo vzdáleno, proto nechť je to vzdáleno i od jejích služebníků. Ale možná někdo řekne: Cožpak nepředvídala, že On zemře? Ale zajisté! Cožpak nedoufala, že ihned vstane z mrtvých? Jistě, odhodlaně! A přesto lkala nad Ukřižovaným? Převelice! Ostatně, kdo jsi ty, bratře, nebo odkud je ta tvá moudrost, že se více podivuješ Mariině soustrasti než Mariinu trpícímu Synu? Jeho tělo tedy mohlo zemřít, ona však svým srdcem nemohla spolu s ním umírat? To první učinila láska, jakou nikdo větší nemá (srov. J 15,13), a to druhé učinila láska, jaké se již žádná jiná nevyrovná.

[Bernard z Clairvaux: Kázání na neděli v Oktávu Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie neboli O dvanácti výsadách blahoslavené Panny Marie, na slova Apokalypsy Janovy XII, 1 (Dominica infra Octavam Assumptionis B. V. Mariae, Sermo; De duodecim praerogativis B. V. Mariae, ex verbis Apocalypsis XII, 1); in: PL 183, Sermones de Sanctis, sl. 437-438, odst. 14.-15. Český překlad převzat z časopisu PAX, roč. X., č. 9 (září 1935), a podle latinského znění (J.-P. Migne: Patrologia latina, CLXXXIII, Paris 1862), s přihlédnutím k překladu českému (Svatého Bernarda opata z Clairevaux Chvály panenské Matky, Olomouc 1938) upraven redakcí Revue Theofil.]

Více o sv. Bernardovi z Clairvaux 

Od téhož autora:

A jméno té panny bylo Maria
Dopis Bernarda z Clairvaux Hildegardě z Bingen 
Józef Naumowicz: Stát se "domem chleba"
Miluji, protože miluji; miluji, abych miloval  
Přijde k nám Boží slovo  
O činnosti

Související články:

Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží  
Tomáš Kempenský: Soustrast oddané duše se strastí a bolem blahoslavené Panny Marie  
Peter Markovič: Stručné dějiny křesťanského výkladu Písně písní do sv. Bernarda z Clairvaux 
Peter Markovič: Všeobecný úvod ke Kázáním na Píseň písní sv. Bernarda z Clairvaux