Dřevo pomazané krví beránka je symbolem Kříže

„Mojžíš svolal všechny izraelské starší a řekl jim: ‚Jděte si vzít kus z bravu podle vašich čeledí a zabijte velikonočního beránka. Potom vezměte svazek yzopu, namočte jej v misce s krví a krví z misky potřete nadpraží a obě veřeje. Ať nikdo z vás až do rána nevychází ze dveří svého domu. Až Hospodin bude procházet zemí, aby udeřil na Egypt, uvidí krev na nadpraží a na obou veřejích. Hospodin ty dveře pomine a nedopustí, aby do vašeho domu vešel zhoubce a udeřil na vás. Dbejte na toto ustanovení. To je provždy platné nařízení pro tebe i pro tvé syny.‘" (Exodus, 12, 21-24)

Jaké věci to byl obraz, Židé ukazují ještě dnes, když pomazávají vchody svých dveří krví beránka. (...) Beránkem totiž bez poskvrny byl Kristus, to jest nevinný, spravedlivý, svatý, oněmi Židy obětovaný, jenž je spásou všem těm, kteří mají na svém čele vyznačené znamení jeho krve[1], to jest kříže, na němž On prolil svou krev. Čelo je totiž nejvyšší částí[2] člověka; a dřevo pomazané krví beránka je symbolem kříže.

[Lactantius: Divinae Institutiones („Božská naučení"), IV, 26; in PL 6, 530B-531A. Na základě latinského textu (J.-P. Migne: Patrologia latina, Paris 1844) a polského překladu (Longosz, S.: „Znak krzyża świętego w życiu starożytnych chrześcijan", in: Tarnowskie Studia Teologiczne, 8 /1981/, s. 223; citováno podle: Uciecha, A.: Krzyż w literaturze wczesnochrześcijańskiej. Antologia, Katowice 2012, s. 126) přeložil Lukáš Drexler.]

Související články:

Chvála Kříže  
Jacopone da Todi: Kříž Páně 
Pavel Evdokimov: Láska podle míry Boha  
Jan Damašský: Kristův Kříž převyšuje vše  
Jan Damašský: Drahocenné a úcty hodné dřevo Kříže  
Efrém Syrský: Kristův kříž, záchrana lidského pokolení  
Přechod od Starého Zákona k Novému je přechodem od těla k Duchu 
Lev Veliký: Kristův Kříž - zdroj veškerého požehnání a příčina všech milostí  
Tertulián: Požíváme a ctíme eucharistii a značíme se znamením Kříže  
Ludvík Maria Grignion z Montfortu: Okružní list přátelům Kříže 1
Wincenty Myszor: Symbolika kříže podle sv. Ireneje z Lyonu 
Růžena z Limy: Kříž - jediné pravé schodiště do ráje
Theodor Studita: Vzácný a životodárný Kristův kříž
Ondřej Krétský: Kříž je slávou i povýšením Krista 
Ambrož Milánský: Kříž Kristův nám navrací ráj  
Jan Zlatoústý: Kříž je světlem celého světa  
Elisabeth Leseur: Per Crucem ad Lucem  
Kateřina Sienská: Nepřátelé Kříže 
Silvestr Braito: Kříž nad vodou   

[1] V souvislosti s obřadem křtu je křesťan označen znamením kříže jak tělesně, na čele (při vstupu do katechumenátu), tak duchovně, na duši (při samotném křtu), kdy je posvěcen a očištěn krví Kristovou, prolitou na kříži, a označen nezrušitelnou „svátostnou pečetí" neboli „svátostným charakterem". Srov. k tomu např. slova sv. Augustina: „Protože jsme křesťany, pak již jen pro samotné jméno (křesťané, lat. christiani, tj. kristovci - pozn. překl.) náležíme Kristu. Jeho znamení nosíme na čele a máme ho i v srdci, pokud se za něj nestydíme." (In evangelium Ioannis tractatus, III, 2). Tuto přináležitost pokřtěného ke Kristu a jeho kříži vyjadřuje již apoštol Pavel: „Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? ... Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít." (Řím 6,3.8). Pozn. překl.

[2] V lat. dosl.: „nejvyšším prahem" (frons summum limem est hominis). Pozn. překl.