Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Pokora je pravda, a pravda je, že bez Boha jsme nic

Pokora je pravda, a pravda je, že bez Boha jsme nic

sv. Pio z Pietrelciny, 21.9. 2020

Lidskou duši mohou uzdravit jen slova pravdivá. A přesně mezi taková náleží slova velkého stigmatizovaného světce a mystika sv. Padre Pia (+1968), tentokrát o pokoře a naší ubohosti a poníženosti, ve které se lze setkat s Bohem.

 

padre-pio-002-vyr-men-upr.jpg„Pán nám dává po troškách poznat, jak jsme malí. Zdá se mi opravdu nepochopitelné, že někdo, kdo má inteligenci a svědomí, se může stát pyšným."

 

„Mimo to vám říkám, milujte svou ubohost. Milovat svou vlastní ubohost spočívá v tom, mé dcery, jestliže jste pokorné, klidné, dobré a důvěřivé v čase temnoty a bezmocnosti; jestliže se, jak říkám, nestáváte neklidnými, úzkostnými, nejste tím vším znepokojeny, ale celým srdcem - neříkám s veselím, ale říkám upřímně a vytrvale - obejmete tyto kříže a setrváte v této temnotě. Když tak budete činit, budete milovat svou ubohost. Nakonec, co je ubohost, ne‑li temnota a bezmocnost?"

 

„Také my bychom měli prosit našeho drahého Ježíše o pokoru, důvěru a víru, které měla naše svatá Klára: jako ona se horlivě modleme k Ježíši, odevzdávejme se Jemu, buďme odloučeni od tohoto prolhaného uspořádání světa, kde všechno je bláhovost a marnost. Vše pomíjí, jen Bůh zůstává pro naši duši, jestliže ví, jak Ho správně milovat."

 

„Mezi ctností pokory a ubohostí je určitý rozdíl, protože pokora je uznání vlastní ubohosti. Vyšší stupeň pokory je nejen uznat svou vlastní ubohost, ale ji i milovat. To je tedy to, k čemu vás vybízím."

 

„Některé ctnosti jsou opovržené a některé ctnosti jsou ctěné. Trpělivost, vlídnost, umrtvování a prostota jsou obyčejně opovržené ctnosti. Dávat almužny, být vlídný a rozvážný - to jsou ctěné ctnosti. Dávat almužny a odpouštět viny jsou ctnosti zrozené z lásky. První je ctěná, druhá je v očích světa opovržená. Je mi zle ve společnosti některých lidí, jimž jsem na obtíž, to je ubohost přidaná ke špatnosti."

 

„Hlavně musíte vytrvat na základně křesťanské spravedlnosti a na fundamentu dobroty, ctnosti, z níž jasně vzchází pokora: vnitřní i vnější, ale spíše vnitřní než vnější, spíše vřelá než okázalá, spíše hluboká než viditelná.

Pamatujte, že ve skutečnosti jste ničím: jste ubohost, slabost; jste neomezený a neslábnoucí zdroj zvrácenosti, schopný převrátit dobro na zlo, vztahující dobro na sebe a omlouvající zlo kvůli své lásce ke zlu a schopné kvůli němu pohrdat nejvyšším Dobrem.

Nikdy nebuďte se sebou spokojeni kvůli nějakému dobru, které jste snad v sobě objevili, protože to vše pochází od Boha a Jemu musíme vzdávat čest a slávu. Nečekejte odměnu za tuto dobrotu."

 

„Jsem si jist, že chcete vědět, která ponížení jsou nejlepší, a já vám řeknu, že jsou to ta, která jsme si nevybrali, nebo ještě lépe ta, která nejméně potěšují, nebo ta, ke kterým nejméně lneme, jinými slovy naše povolání a profese. Mé nejmilejší dcery, kdo nám dá milost náležitě milovat naše ponížení? Nikdo jiný to nemůže učinit kromě Toho, který natolik miloval to své vlastní, že aby si ho udržel, volil zemřít. Tím je řečeno dost."

 

„Nejsem to, čím mě Pán chtěl mít. Přesto cítím, že více úsilí mě stojí skutek pýchy než skutek pokory. Protože pokora je pravda a pravda je, že jsem ničím a že vše, co je ve mně dobré, pochází od Boha. Často dokonce zkazíme dobro, které nám Bůh dal. Když mě lidé o něco žádají, nemyslím na to, co mohu dát, ale že nevím, jak dávat. Myslím na mnoho duší, jež stále žízní po daru Boha, který jsem neuměl darovat.

Když pomyslím, že každé ráno do nás Ježíš vkládá svůj štěp a prostupuje celé naše bytí a dává nám vše, neměla by v nás vyrašit ratolest nebo poupě pokory? Na druhé straně ďábel, který do nás nemůže vstoupit tak hluboko jako Ježíš, v nás rychle nechává vyklíčit výhonky pýchy. Není to k našemu dobru. Proto musíme bojovat a usilovat o to, abychom vzcházeli vzhůru. A toto je pravda: nikdy nedosáhneme vrcholu bez setkání s Bohem. A abychom se s Ním setkali, musíme vystupovat a On sestupovat. Ale když nadále nemůžeme, zastavme a pokořme se, neboť v této pokoře se setkáváme s Bohem, který sestupuje do srdcí pokorných."

 

„Pravá pokora srdce je spíše ta, kterou cítíme a žijeme, než ta, kterou předvádíme. Vždy musíme být pokornými před Bohem, ale ne s falešnou ponížeností, která vede ke sklíčenosti, plodící malomyslnost a zoufalství. Musíme o sobě smýšlet skromně, považovat se za horší než všichni ostatní a neupřednostňovat vlastní užitek před užitkem druhých. Pamatujte, že Ježíš se rád nazýval ‚Syn člověka‘, skrývaje skutečnost, že Jeho přirozenost byla božská."

 

„Na tomto světě si nikdo z nás nic nezaslouží. Je to Pán, který je dobrotivý vůči nám a který nás obdarovává svojí nekonečnou dobrotou, protože všechno odpouští."

 

[Za výchozí byl převzat (se svolením správce nakladatelské pozůstalosti) český překlad Karla Dachovského z knihy Padre Pio: Myšlenka na každý den, Praha 1992, který byl podle italského znění a s přihlédnutím k polskému překladu upraven redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

Milovat nade všechno ostatní 

 

Související články:

Karl Wagner: Otec Pio a věčnost 
Johann Peter Silbert: O pokoře I.
Vincenc Ferrerský: Pokora a sebezapření
Terezie od Ježíše: Pokora znamená chodit v pravdě  
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Matkou Boží pro svoji pokoru
Tomáš Akvinský: Blahoslavení chudí duchem...   
Monika Zaviš: 365 dní s pátrom Piom
Jan Ruysbroeck: Věnec ctností

 

[RSS]

Přečteno 101x

další články