Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > O spojitosti a řádu čtyř posledních věcí člověka

O spojitosti a řádu čtyř posledních věcí člověka

Denis Kartuzián, 28.10. 2020

Smrt, soud, peklo a nebe - čtyři tzv. "poslední věci", s jejichž vědomím má člověk žít svůj život, aby o něj na prahu věčnosti nepřišel, ale aby naopak dosáhl svého cíle, tj. života před Boží tváří, jak každého z nás vybízí mnich a teolog Denis Kartuzián (+1471).

 

giotto-posledni-soud-002-upr-2-men.jpg
 

 

„Ve všech svých dílech pamatuj na poslední věci!" (Sír 7,40)

Tato slova jsou napsána v Sírachovci. Jimi nás vybízí, abychom poslední věci měli při jakékoliv činnosti neustále a nesmazatelně na paměti a o nich uvažovali, a to proto, abychom Boha v ničem neurazili. Mezi těmi posledními věcmi je pak na prvním místě smrt, na druhém soud, na třetím pekelné zavržení, pokud jde o nespravedlivé a hříšné lidi, avšak pokud jde o vyvolené a spravedlivé, je na třetím místě nebeská blaženost, do které někteří vcházejí bez podstoupení očistcových trestů, konkrétně pokřtěné děti umírající dříve než dosáhly užívání rozumu, dále svatí mučedníci, kteří prolili krev pro Krista, a duše dokonalých, kteří za své viny zcela zadostiučinili ještě v tomto životě. Ostatní však této blaženosti docházejí až po projití očistcovými tresty.

První z posledních věcí je tělesná smrt. Ta, ač je sama v sobě velmi trýznivá a strašná, takže Filosof (Aristoteles) praví: „Nejhroznější ze všech hrůz je smrt"[1], přesto by nebyla tak hrozná, kdyby ji neprovázely dvě jiné z posledních věcí, ještě hroznější než smrt, totiž soukromý soud, který se koná při smrti každého jednotlivce, a trest pekelný, jde-li o zavržené, nebo trest očistcový, jde-li o některé vyvolené, kteří mají ještě odpykávat tresty za (své) hříchy.

Podobně se to má se soukromým a všeobecným soudem. Ačkoliv jak soukromý, tak všeobecný soud Boží je nevýslovně strašný a přísný, takže Apoštol (Pavel) praví: „Je hrozné upadnout do rukou živého Boha" (Žid 10,31), a svatý Job: „Kdo mi dá, abys mne chránil a skryl v podsvětí[2], než přejde Tvůj hněv?" (Jób 14,13), přesto by soud Boží nebyl tak hrozný, pokud by s ním nebyl spojen strašný a věčný trest pro zavržené, totiž pekelný trest. Velmi strašný je rovněž trest očistcový, poněvadž - jak říká sv. Augustin - tento trest převyšuje veškerá muka tohoto světa[3], jakkoli svatí mučedníci snesli nejkrutější tresty a nejhroznější a nejstrašnější způsoby smrti. Klade-li se soud Boží mezi čtyři poslední věci, rozumí se jím jak soud soukromý, který se koná při smrti každého jednotlivého člověka, tak soud všeobecný na konci světa.

Konečně ani trest pekelný by nebyl tak strašný, kdyby s ním nebyl spojen trest ztráty, to jest trvalá a nenapravitelná ztráta dokonalé a věčné spásy; tu však nemít je strašnější než snášet smyslově zakusitelné pekelné tresty.

 

[Denis Kartuzián: Čtyři knihy o posledních věcech člověka, čl. 1. Český překlad Augustina Štancla převzat z knihy Ctih. Diviš Kartuzián: Po smrti... O posledních věcech člověka, Olomouc 1939, a s ohledem na latinský text (Dionysius Cartusianus: De Quatuor Hominis Novissimis, nedatováno) upraven redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

K Marii  
O strašlivosti Božího soudu

  

Související články:

Denis Kartuzián: O strašlivosti Božího soudu 
Řehoř Veliký: Zdali je po smrti očistcový oheň 
John Henry Newman: Duše v očistci vzývají Hospodina 
Ludvík Granadský: Rozjímání o nebeské blaženosti 1/2 
Lukáš Drexler: Peklo, očistec a nebe v Eschatologii Josepha Ratzingera 
Lukáš Drexler: Očistec - katolický konstrukt, nebo pravověrná součást křesťanské tradice? 
Kateřina Janovská: Bůh převyšuje vše
Vincenc Zahradník - O očistci I.  

 

Poznámky:


[1] Aristoteles: Etika Nikomachova, III, 1115a9. Pozn. RTh.

[2] Lat. inferno, které lze přeložit jak jako „podsvětí", obzvláště ve starozákonním kontextu s ne vždy jasným rozlišením (srov. v Apoštolském vyznání víry: „Sestoupil do pekel ..."), tak jako „peklo" coby místo věčného zavržení, jak je tomu na jiných místech Denisova textu. Pozn. RTh.

[3] Pseudo-Augustin: Liber de vera et falsa poenitentia („Kniha o pravé a falešné kajícnosti"), XVIII, 34: excellit enim omnem poenam quam unquam passus est aliquis in hac vita („převyšuje totiž jakýkoliv trest, který byl kdy kým v tomto životě vytrpěn"); in PL 40, sl. 1128. Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 105x

další články