Nacházíte se na: Theofil > Dokumenty Církve > Proč jsou kněžími jen muži, a nikoliv i ženy?

Proč jsou kněžími jen muži, a nikoliv i ženy?

sv. Jan Pavel II., 19.1. 2021

Byla Kristova volba vyvolit si za apoštoly pouze muže jen dobovým konstruktem, nebo k tomu měl Kristus hlubší důvody, jimiž nám chtěl - podobně jako jakýmkoliv svým slovem nebo gestem - coby vtělený a zjevující se Bůh říci něco podstatného? K tomu se vyslovuje ve své encyklice věnované důstojnosti ženy svatý papež Jan Pavel II. (+2005), ze které přinášíme k tomuto tématu stěžejní úryvek.

 

jezis-kristus-posledni-vecere-187-men.jpg
 

 

Na širokém pozadí „velikého tajemství", které je vyjádřeno ve snoubeneckém vztahu mezi Kristem a církví,[1] je také možné přiměřeně pochopit fakt povolání „dvanácti". Tím, že Kristus povolal jen muže za své apoštoly, jednal zcela svobodně a nezávisle. Udělal to se stejnou svobodou, s jakou v celém svém chování zdůraznil důstojnost a povolání ženy a nepřizpůsoboval se panujícím zvyklostem a tradici, potvrzené i tehdejším zákonodárstvím. Proto domněnka, že povolal za apoštoly muže proto, poněvadž se řídil dobovým, tehdy rozšířeným názorem, vůbec neodpovídá Kristovu způsobu jednání. „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. ... Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je" (Mt 22,16). Tato slova plně charakterizují chování Ježíše Nazaretského. V tom nalézáme také vysvětlení povolání „dvanácti". Jsou s Kristem při poslední večeři. Dostávají svátostný mandát, spojený s ustanovením eucharistie: „Konejte to na mou památku" (Lk 22,19; lKor 11,24). Večer v den zmrtvýchvstání dostávají Ducha svatého pro odpuštění hříchů: „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou" (J 20,23).

Ocitáme se přímo ve středu velikonočního tajemství, které prozrazuje celou hloubku snoubenecké lásky Boží. Kristus je snoubenec, protože „vydal sám sebe": jeho tělo bylo „vydáno", jeho krev byla „prolita" (srov. Lk 22,19-20). Tímto způsobem „projevil lásku až do krajnosti" (J 13,1). „Opravdové darování", obsažené v oběti na kříži, dává definitivně vyniknout snoubeneckému smyslu Boží lásky. Kristus je Snoubenec církve jako zachránce světa. Eucharistie je svátost našeho vykoupení. Je to svátost Snoubence a Snoubenky. Eucharistie zpřítomňuje a svátostně znovu uskutečňuje Kristův vykupitelský čin, kterým „je stvořeno" jeho tělo, církev. S tímto „tělem" je Kristus spojen, jako je spojen snoubenec se svou snoubenkou. To všechno je obsaženo v listě Efesanům. Do „velikého tajemství"' Krista a církve je uvedena věčná „jednota dvou", která od „počátku" vznikla mezi mužem a ženou.

Jestliže Kristus spojil eucharistii při jejím ustanovení tak výslovně s kněžskou službou apoštolů, smíme se domnívat, že chtěl tímto způsobem vyjádřit vztah mezi mužem a ženou, mezi tím, co je „ženské", a tím, co je „mužské", vztah, který chtěl Bůh v tajemství stvoření i v tajemství vykoupení. Především v eucharistii se vyjadřuje svátostným způsobem vykupitelský úkon Krista-Snoubence vůči Snoubence církvi. To se stává zřetelným a jednoznačným, když svátostnou službu eucharistie, ve které kněz zosobňuje Krista, vykonává muž.

 

[Jan Pavel II.: Mulieris dignitatem. Apoštolský list o důstojnosti a povolání ženy, 1988, VI, 26. Český překlad převzat z vydání nakl. Zvon (Praha 1992) a mírně upraven redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

Redemptoris custos
Spes Aedificandi (Naděje na vybudování) 
Muž i žena stvořeni k obrazu a podobě Boha, Boha Trojjediného    

 

Související články:

Karol Wojtyła: Znamení odporu  
Antoine-Marie Chévrier: Kněz obětník  
Jan Zlatoústý: O kněžství (De Sacerdotio)  
Jan Lipšanský: Postava kněze (faráře) v českém filmu  
Cyril Alexandrijský: "Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás"   
Reginald Garrigou-Lagrange: Eucharistické Srdce Ježíšovo a jeho dokonalé darování  
Polská biskupská konference: Manželství - živý obraz Nejsvětější Trojice  
Lukáš Drexler: Lidská sexualita "eucharistická" a jako obraz Trojice  
Theresien Bartoňová: Člověk stvořený k obrazu a k podobě Boha  
Petr Lombardský: Jaké věci je manželství svátostí 
Jarosław Szymon Szymczak: Manželství a Církev 
Lukáš Drexler: Mění se přirozenost člověka?
Dominik Pecka: Jako muže a ženu je stvořil 

 

Poznámky:


[1] Srov. Ef 5,25-32, zejm. verše 31-32: „‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo.‘ Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na Církev." Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 142x

další články